Po ukončení pronájmu skladového prostoru na Nákladovém nádraží Žižkov, se náš kolektiv rozhodl pokračovat ve svých aktivitách v obsazeném objektu.

Důvodem nebyla jen potřeba poukázat na nesmyslnou bytovou politiku a vysoké množství dlouhodobě nevyužívaných budov v době, kdy se neustále zhoršují životní podmínky a prohlubuje třídní rozdělení, ale také na neexistenci autonomních center v Praze. Tím jsme chtěli přispět ke znovuobrodě a rozvoji dva roky němého hnutí, abychom i přes skepsi anarchistů/tek dokázali, že squatting ještě není jen mrtvou utopií.

Výběr vyhrál rozsáhlý tovární komplex bývalého ČKD na periferii Zličín, který je dnes ve vlastnictví jedné z největších českých developerských firem, společnosti Central Group (dále jen CG).

Dne 26. 11. 2011 jsme se do objektu bez předchozího jednání s majitelem nebo sousedy nastěhovali.

Naším prvotním záměrem bylo udržet squat v tajnosti, dokud se nám nepodaří vybudovat funkční zázemí pro rozvíjení projektů nejen našeho kolektivu, ale i všech, kteří cítí reálnou potřebu svobodného autonomního centra v Praze. Proto bylo nutné nepoutat na sebe zbytečnou pozornost, která by mohla jeho vývoj předčasně ohrozit.

Měsíc po nastěhování jsme se na pozemku setkali s manažerem CG panem M., kterého více než naše přítomnost překvapil dezolátní stav budov, což jen potvrdilo dlouhodobý nezájem majitele a tím i porušování jeho vlastnických povinností. Představili jsme se jako skupina mladých lidí, kteří se kvůli nedostatku prostředků nemohou věnovat svým zájmům. Zaručili jsme se naší neškodností a bezúhonností, slíbili jsme, že budeme „chránit jejich majetek dle naší občanské povinnosti“ a požadovali vyjednávání o využívání prostoru. Po týdnu nám pan M. sdělil odpověď, že v areálu můžeme přebývat až do plánované demolice, která ještě nebyla přesně určena a nedojde-li na stížnosti, nebude nás majitel z vlastní iniciativy vyhánět. Něco podobného jsme nepředpokládali ani v nejmenším.

Od nového roku probíhaly první neveřejné kulturní akce, abychom postupně získávali širší podporu sympatizantů a inspirovali je k vytváření společných aktivit. První hudební produkce se odehrály v komorním duchu a nedošlo ani na stížnosti sousedů, ani na příjezd policie.

Ta na sebe nechala čekat až do poloviny února, kdy k nám jednoho rána dorazila první hlídka Policie ČR prověřit anonymní telefonát, podle kterého se na pozemku konaly ilegální automobilové závody. Ten samotní policisté brzy uznali za nesmyslný a v poklidu odešli. Po půl hodině, kterou zabralo ověřování našich totožností, se ale vrátili v doprovodu Specializované motorizované jednotky (dále jen SMJ) a jejich předchozí zdvořilé chování bylo pryč. Odkud změna vála bylo jasné z otázky: „Nejste vy náhodou z Milady?“

Během dalších pár týdnů se u nás policisté stavovali téměř běžně a obyvatelé/ky squatu byli často lustrováni i v okolí pozemku. Vrcholem byla spanilá jízda SMJ o čtvrté ráno, aniž by policisté měli soudní příkaz nebo reálný důvod. Ve skutečnosti se tedy jednalo o typický zastrašovací manévr, během něhož si příslušníci neodpustili xenofobní průpovídky a výhrůžky, že když příště neuvidí smlouvu, tak bez nás neodejdou.

Pana M. jsme informovali o nekompetentním chování policie a znovu požádali o vyjednání jakékoliv možné smlouvy. Návrh sice neprošel, ale policie byla o naší ústní dohodě uvědoměna telefonicky a k dalším nájezdům nedocházelo.

Zimní období paralyzovalo naše aktivity na minimum. Přesto se nám podařilo vybudovat fungující základ truhlářské dílny, ateliéru, knihovny, klubu a sklep se stal ideálním místem pro hlasitou hudbu. Příchod jara umožňoval další progres, jenže jsme se dozvěděli, že hala se bude bourat už za několik měsíců a my se budeme muset brzy vystěhovat. Pokračování v dlouhodobých projektech tak částečně ztratilo smysl. Nebyl čas ztrácet čas a další kulturní akce již byly propagovány veřejně.

O víkendu 16. - 17. 3. se konala první celovíkendová akce, během které proběhly koncerty (Kruger, SPOTS, JPN, Daleko...), divadelní představení (Šváb na facebooku), autorské čtení (básník Ticho) a sobotní noční teknopárty. Ve staré výrobní hale, jejíž špatný stav může způsobit znečištění spodních vod, konečně převládl život a každý si přišel na své. Kromě policie, která neměla důvod akci narušit. Možná o to více vzrostla touha této mírumilovné a vždy nápomocné represivní složky se nás, "nepřizpůsobivých", zbavit.

Policii ČR nakonec nezbylo nic lepšího, než informovat tamní radnici o našem působení, které je (pouze) z pohledu státní moci společensky nebezpečné. V sobotu 17. 3. se sama paní místostarostka s policejním doprovodem přišla alespoň přes bránu přesvědčit a prstem si ukázat na tu svévolně se družící lůzu a ruka byla v rukávě. Týden poté přišel pan M. s oznámením, že na ředitelství CG se kupí dopisy z radnice, v nichž zastupitelé odmítají jakoukoliv toleranci a podporu squatterů a žádají o naše urychlené vyklizení. Už tak dost neoblíbená Central Group odmítla podstoupit riziko, že by ji městská část kvůli nám připravila o některé z četných gentrifikačních zakázek a padlo rozhodnutí, že se po Velikonocích (k 9. 4.) máme dobrovolně vystěhovat.

Původně nevinná akce naplánovaná na 6. 4. byla přetvořena na závěrečnou párty ve větším stylu, než jaký nám doposud procházel. Zvuk soundsystémů poprvé hrajících v hlavní hale dorezonoval až do blízkého okolí. Policie byla od večera v pohotovosti, připravena zasáhnout, jakmile získá souhlas majitele. Během noci se v našem nehostinném prostředí prostřídalo až 500 návštěvníků, celý večírek proběhl za podpory zahraničních hostů a v žádném případě se nejednalo o pouhou technopárty, jak uváděla bulvární média. Odehrálo se také divadelní představení studentů z FAMU, hrál se lehce adrenalinový Human bowling a výtěžek z veganské kuchyně podpoří další sociálně-kulturní akce.

V sobotu 7. 4. hodinu před polednem vnikla policie spolu s generálním ředitelem CG na pozemek a požadovali okamžité vypnutí (v té době již vypnutých) soundsystémů a vyklizení objektu. Poslední desítky návštěvníků byly zajištěny, prolustrovány a vyvedeny z pozemku. Jak bylo dříve domluveno, nebyl kladen žádný odpor a k větším potyčkám nedošlo. Až na klasické nedodržování osobní cti a zabránění v komunikaci mezi právníkem a velitelem zásahu, který ze strachu, že nezná své povinnosti a naše práva, raději odešel, proběhl zásah dá se říci korektně. Opomeneme-li ovšem, že zadrženým měl být spíše generální ředitel CG za prohřešení vůči druhému a třetímu odstavci Listiny základních lidských práv a svobod (která je mimochodem nadřazená Ústavě České republiky), v níž je jednak právo na bydlení nadřazeno svátosti soukromého vlastnictví, a druhak vlastníka také zavazuje k péči a zabezpečení majetku.

K žádným žalobám zatím nedošlo. Některé ze zajištěných pravděpodobně čeká přestupkové řízení za neohlášenou akci nebo za neuposlechnutí výzvy. V 18 hodin se policie vzdala naděje, že bychom ještě téhož večera byli schopni objekt opustit a získali jsme další cenný den, díky němuž se nám podařilo zachránit všechny osobní věci a použitelné materiály.

Dne 8. 4. byl tedy Zličín ponechán svému osudu. Jak říká staré squatterské pravidlo, že projekty se nedělají na místa, ale na životy, pokračujeme dále ve svém plánu, ať se to policii a státu líbí nebo ne!