VNZV neděli 27. června 2010 uspořádala v Praze iniciativa Vzdělání není zboží! protest proti zavádění školného na veřejných vysokých školách a obecně proti komodifikaci terciárního vzdělávání. Na akci zazněly zajímavé proslovy, avšak účast pouhých dvou stovek lidí budila dojem, že studentům je jejich vlastní osud naprosto lhostejný. Průběh demonstrace přiblíží tisková zpráva iniciativy:

Mladí lidé v Praze v neděli protestovali proti školnému. „Bohaté rodiče pro všechny!“, „Vzdělání nemá cenu“ a „Zaplať, nebo táhni“, hlásaly transparenty nad dvousethlavým davem, který zaplnil v neděli odpoledne prostranství před Rudolfinem a následně došel až k budově Ministerstva školství.

Nejen studenti, ale i jejich vyučující přišli veřejně vyjádřit nesouhlas s plánovaným zpoplatněním studia na veřejných vysokých školách. Mezi řečníky se tak objevil například profesor Stanislav Štech z Univerzity Karlovy nebo básnířka a vysokoškolská pedagožka Kateřina Kováčová z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Za studenty promluvil například student UK Matěj Stropnický a místopředseda Akademického senátu Univerzity Karlovy Josef Šlerka. Úvodní a závěrečná slova pak padla z úst Terezy Virtové a Lenky Kužvartové, představitelek iniciativy Vzdělání není zboží. Ta totiž celou akci zorganizovala.

protest

Proslovy se dotýkaly různých témat a pohledů, v ústředním bodě se ale protly: Vzdělání není zboží a zahraniční zkušenosti ukazují, že jeho zpoplatnění nepovede ke zvýšení jeho kvality. Ani motivace studentů vzdělávat se neroste, spíš může dojít k tomu, že si studující budou chtít od školy koupit „hotové diplomy“.

Univerzity ztratí hodně na své staleté tradici akademické obce, změní se v montovny absolventů – kvalifikované pracovní síly. Reforma terciárního vzdělávání je také úzce navázaná na další komplexní změny, zejména ve vědě a výzkumu. Dohromady otevírají rizika, která zastánci reforem hrubě podceňují nebo o nich veřejně vůbec nemluví.

Akce začala v 17.00 na náměstí Jana Palacha, kde se sešlo na dvě stovky lidí. Kolem šesté skončila první část projevů a demonstranti se průvodem vydali po Smetanově nábřeží přes most Legií do Karmelitské ulice, kde sídlí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Iniciativa Vzdělání není zboží! doufá, že se jí pomocí podobných akcí podaří aktivizovat další odpůrce reforem ve vzdělávacím systému, vědě a výzkumu. „Chceme vybízet k celospolečenské diskusi, která nebude založená na zkratkovitých soudech a nálepkách,“ píše ve svém prohlášení.

protest

Projev iniciativy Vzdělání není zboží!

Sešli jsme se zde na protest proti záměru rodící se vládní koalice zavést školné. Kolem toho vznikl značný mediální humbuk, který však zakrývá i další závažné změny, které má nová vláda přinést. Jedná se například o změny v zákoníku práce, důchodovou, zdravotnickou a daňovou reformu.

Touto akcí se chceme vyjádřit proti školnému, jehož zavedení se nás jako studentů palčivě dotkne. Zároveň jej ale vnímáme jako jednotlivost v celé vlně neoliberálních opatření, údajně nezbytných pro lepší budoucnost nás všech. Ty mají za cíl maximalizovat privátní zisky na úkor veřejné sféry, připravit lidi o pracně vybojované sociální jistoty. Bohužel se tak děje za nadšeného přikyvování nemalé části společnosti.

Ale je zde i jasný nesouhlas. Jako iniciativa se chceme snažit o propojení odpůrců reforem vysokého školství, vědy a výzkumu. Chceme také vybízet k celospolečenské diskuzi, která nebude založená na zkratkovitých soudech a nálepkách.

Současnou vyhrocenou situaci kolem školného můžeme vnímat jako příležitost zamyslet se nad vhodnějšími, efektivnějšími a spravedlivějšími reformami současného vysokoškolského systému, který dozajista určitou změnu potřebuje. Je ale naivitou si myslet, že zavedení školné touto smysluplnou reformou je.

Argumenty pro školné jsou zjednodušující, někdy až emocionální a neodráží negativní zkušenosti ze zahraniční vysokoškolské praxe. Nemusíme chodit pro příklad tak daleko – již přes deset let fungují v ČR soukromé vysoké školy a kvalita těchto institucí není srovnatelná s úrovní veřejných vysokých škol. Placení za výuku není v žádném případě zárukou vyšší kvality.

Faktem je i to, že samotný systém výběru a spravování školného bude finančně i byrokraticky náročný a odvede velkou část prostředků získaných právě ze školného. Dá se očekávat, že vláda nenavýší dotace vysokým školám, takže školné pouze dorovná statní účast a chronická podfinancovanost zůstane nezměněna.

protest

Vláda v proklamovaném panickém strachu před zadlužováním přenese břemeno dluhu na vysokoškolské studenty.

Mluví se o tom, že za stávajícího nárůstu studentů není současný systém VŠ udržitelný. Problém je ale hlubší.

Davy zájemců o vysokoškolské vzdělání neplodí jen touha po vzdělání. Mnoho uchazečů se hlásí na vysokou školu, protože si pod vysokoškolským diplomem představí lepší práci, více peněz nebo určité sociální postavení. Pokud nebudou mít vysokou školu, mohou mít horší pozici na trhu práce nebo být v důsledku ze společnosti vyloučeni a poznamenáni cejchem chudoby. Školné nezvýší motivaci studentů vzdělávat se, tu zvýší jen skutečný zájem o obor, který studují. Domníváme se, že tuto motivaci nelze uměle stimulovat, k té musí každý dojít sám. Ostatně motivace co nejrychleji zakončit studium získaným titulem je poněkud odlišná od motivace získávat vědění. Za tento trend nemohou jen stereotypní úvahy spojené s vysokoškolským titulem, ale i zaměstnavatelé z privátního i veřejného sektoru, kteří stále více vyžadují VŠ vzdělání i pro pozice, pro něž není nutné. Tento trend je bohužel celoevropský a v některých zemích jsou již pociťovány jeho negativní dopady.

Idea univerzity spočívá na principu společenství, ve kterém se studující učí zkoumat, poznávat, kriticky myslet, ale zároveň na tom, obohacovat svými znalostmi zbytek společnosti.

Možností, jak vrátit společnosti vklad bezplatného studia na vysoké škole, může být následná práce na projektech místního rozvoje, v neziskovém sektoru a tak dále.

Současná rodící se vládní koalice se ale snaží tento koncept univerzity popřít a změnou statutu „student“ na „klient“ vytvořit instituci odlišnou. Instituci placené služby, se kterou se idea univerzit a vzdělávání posunuje do roviny čistě osobního prospěchu.

Pokud bude vzdělání redukováno na osobní investici, která se (prý) následně vrátí dobrou pozicí na trhu práce, nebude studium nevýnosných a neziskových oborů pro studenty lákavé a hrozí jejich vymizení.

Část promočního slibu zní: „Non sordidi lucri causa“, tedy „Ne pro špinavý zisk“. O ten jde ale samozvaným reformátorům především.

Peněz totiž bude do školství proudit stále málo, takže kromě vybírání školného budou veřejné vysoké školy tlačeny do stvrzování vazeb s podniky a firmami. Tím pádem bude zanikat nezávislá a také tak zvaně neužitečná vzdělanost.

O co jde celkově, je ztráta již jednou pracně vydobytých práv – přijdeme o sociální jistoty, neziskový sektor i nezávislost poznání. Chceme tak skončit? Ne.

Potom se musíme hlasitě ozývat až do chvíle, kdy nás bude dost nebo budeme dost hluční, aby nás nebylo možné ignorovat.

Nechceme vzdělání jako spotřební zboží!
Nechceme se tiše dívat, jak nám berou naše práva!
Vzdělání není zboží a nesmí se jím stát!

protest