S pojmy jako nacismus, fašismus, genocida či koncentrační tábory by se mělo zacházet velmi opatrně. Hrozí totiž jejich vyprázdnění a to, že už nebudou upomínat na hrůzu minulosti, ale na své aktuální zneužívání. Na druhou stranu, jestliže někdo relativizuje zločiny nacistického režimu a jeho pomahačů, je třeba ptát se po jeho motivaci. Je zcela legitimní se obávat, že touto motivací mohou být i skrývané sympatie s režimem, který tyto zločiny způsobil.
Václav Klaus se v rozhovoru s Lidovými novinami vyjádřil o koncentračním táboře v Letech způsobem, který tuto závažnou otázku vyvolává. Prohlásil mimo jiné, že „to byl původně pracovní tábor pro ty, kteří odmítali pracovat“ a že to nebyl „opravdu koncentrační tábor v tom slova smyslu, jak každý z nás podvědomě rozumí slovu koncentrační tábor.“ „Samozřejmě se tam odehrála celá řada tragických věcí. Rozumím-li ale tomu, tak oběti toho tábora byly primárně spojené s epidemií skvrnitého tyfu, a nikoli s tím, co bývá tradičně chápáno jako oběť koncentračního tábora,“ dodal Klaus.
Tábor v Letech byl koncentračním táborem, kam byli Romové a Romky soustředěni (koncentrováni). Nejen, že zde zemřely stovky lidí, ale především se jednalo o přestupní stanici do vyhlazovacího tábora Osvětim. Tam zahynula drtivá většina českých Romů a Romek. V táboře přitom byli čeští dozorci. Jednalo se tak o specificky český příspěvek k vyhlazovací politice nacismu. Je tedy zcela namístě očekávat, že potomci lidí, kteří toto dopustili, budou k památce tohoto tábora přistupovat velmi, opravdu velmi citlivě.
Výroky prezidenta přitom jakoby existenci tábora legitimizovaly. Václav Klaus podával tento tábor jako zařízení pro „ty, kteří odmítali pracovat“, tedy neobyčejně urážlivě. Na vině za mrtvé jakoby nebyli úřady a dozorci, ale nemoc. Nad tímto hodnocením zůstává rozum stát. Cožpak oběti epidemie, které se nakazily v koncentračním táboře a jen proto, že v něm byly umístěny, nejsou oběťmi oněch koncentračních táborů? Cožpak lze přejímat šedesát let po skončení války demagogii o těch, kteří „odmítli pracovat“, když se ve skutečnosti jednalo prostě o lidi bez místa trvalého pobytu, o kočovníky, které protektorátní vláda přinutila usadit se a sehnat si v těžkých časech na počátku válečných událostí obživu? Cožpak lze opomíjet, že Lety byly kolečkem v nacistickém genocidním soukolí? Cožpak může na takovém místě, které je symbolem českého podílu na nacistické genocidě, stát prasečák?
Asi může, vzhledem k tomu, že ten, kdo sedí na Pražském hradě, je obyvatelům vepřína v Letech nepříjemně podobný. Opravdu totiž nevím, jak jinak psát o člověku, který relativizuje nacistickou genocidu, pokud o něm nemám hovořit jako o neonacistovi. Václav Klaus již nicméně několikrát prokázal naprostou necitlivost k utrpení druhých. Byl to on, kdo si klidně potřásl rukou se středoasijskými diktátory - co na tom, že v jedné z těchto zemí, s jejichž představiteli se tak družně bavil, jsou občas političtí odpůrci rozpouštěni v kyselině, co na tom, že se v těch zemích jiní političtí odpůrci mučí? Byl to rovněž Václav Klaus, který beze všeho diplomaticky navštívil Čínu - tu samou Čínu, v níž podle řady zdrojů stále existují gulagy (pan Klaus by nám ovšem jistě vysvětlil, že se vlastně nejedná o „gulag v tom smyslu, jak každý z nás podvědomě rozumí slovu gulag“ a že jde vlastně o „pracovní tábor pro ty, kteří odmítali pracovat“).
Podle řady občanů této země odmítají pracovat čeští politici a namísto nějakého poctivého povolání se za luxusní platy flákají v politice. Dává snad pan Klaus této velké části našich společných spoluobčanů svými výroky právo zavřít tyto politiky do pracovního tábora, nechat je umírat na infekční nemoci a posílat někam, kde je zabijí?

A-kontra 2/05

(os)