6. března se v Pitěru (tj. Sankt Petěrburgu – pozn. překl.) na náměstí Umění u Puškinova pomníku uskutečnil bojkot propagující předvolební mítink organizovaná Hnutím ZA NEÚČAST. Mítink byl zahájen ve 14:00 a trval o něco méně než půl druhé hodiny.

Pokud jde o počet účastníků, akce se bohužel ukázala být slabě obsazenou – namísto předpokládaných 150 lidí se na náměstí shromáždilo jen kolem 70 demonstrantů. Jednou z příčin se stal postoj liberální lidskoprávní inteligence k akci. Z více než čtyř desítek jejích nejsolidnějších představitelů, kteří dva dni předtím posuzovali problém účasti ve volbách v Domě novinářů a prakticky jednohlasně se vyslovili pro bojkot, se u Puškinova pomníku neobjevil prakticky nikdo: ani Ella Michailovna Poljakova ze Sankt-petěrburských matek vojáků, ani Viktor Toporov a Daniil Kocjubinskij z Petěrburské linie, ani vedení Memoriálu (zřejmě svou neúčastí ten bojkot pečlivě nacvičovali v praxi – pozn. překl.)... Mezi těmi, kteří v Domě novinářů ve čtvrtek nebyli, ale na mítink přijít jako by chtěli, byli Pavel Drugov, Julij Andrejevič Rybakov a Jurij Innokenťjevič Vdovin. Leč běda – ani oni se neukázali. V důsledku toho se liberálně-lidskoprávní část shromážděných ukázala být v menšině – ne více než sedm lidí. Anarchistů bylo kolem patnácti (z Asociace anarchistických hnutí, Pitěrské ligy anarchistů a antifa-skupiny Punk-obrození), komunistů nepatrně méně než dvacet (členové Komunistické strany Ruské federace, Ruské komunistické dělnické strany, Regionální strany komunistů, hnutí Alternativy a trockistické skupiny Dělnická demokracie). Ostatními manifestujícími byli aktivisté Výboru jednotných akcí (nejspíš rovněž poněkud „bolševizující“ seskupení, jak bude vidno níže podle dvojího členství některých aktivistů a aktivistek – pozn. překl.), účastníci hnutí proti zahušťování zástavby, představitelé odborů a odpůrci režimu nepatřící k žádnému politickému hnutí a rovněž okolo desítky kolemjdoucích přílákaných vlajkami a vystoupeními.

Akce byla prakticky úplně ignorována (bojkotována!) hromadnými sdělovacími prostředky. Nebyla ani televize, ani spolupracovníci rádia Svoboda, kteří slíbili, že přijdou. Naopak interview s organizátory mítinku natočil do diktafonu korespondent Echa Moskvy (známá nestátní moskevská rozhlasová stanice – pozn. překl.), který zrovna nebyl pozván.

Mítink u pomníku doprovázela skupina čtyř až šesti důstojníků policie a v nějaké vzdálenosti od demonstrantů byla zaznamenána ještě jedna kompanie vedená „přítelem“ pitěrských antiglobalistů plukovníkem A. V. Černopjatovem. Pozvání k vystoupení na akci Černopjatov nevyužil a před anarchistickým natáčením na video se profesionálně ukryl.

Jako atributy byly použity plakáty „Putin není potřeba – nehlasuj!“, „Je ti to odporné? Hlasuj nohama!“, „Při účasti pod 50% se volby neuskuteční“, „14. březen – bojkot voleb!“, „Hanba hlasovat!“, „A je špatně být vůbec bez prezidenta?“, rudý transparent Výboru jednotných akcí na obranu sociálně-pracovních práv občanů Leningradu a Leningradské oblasti (Ten Leningrad je pochopitelně anachronismem. Městu byl již před více než deseti lety vráceno historicky původní jméno Sankt-Petěrburg. Nicméně název Leningradské oblasti zůstal paradoxně zachován ze „sovětských“ časů podnes. Podobně dosud existuje i Sverdlovská oblast kolem Jekatěrinburgu – bývalého Sverdlovska – na Urale. Asi jako kdyby kolem Zlína doposud existoval Gottwaldovský kraj. – pozn. překl.), černý transparent Hnutí ZA NEÚČAST, rudá vlajka trockistů s černou hvězdou, čtyři černé vlajky Anarchie a názorná agitace přinesená odpůrci zahušťování zástavby.

Mítink řídili „na směny“ Pjotr Rauš, Jevgenij Kozlov a Vladimir Solovějčik. Vystoupili A. A. Isajev (tajemník městského výboru Ruské komunistické dělnické strany pro ideologii), A. V. Skobov (bývalý sovětský politik, ochránce lidských práv, účastník iniciativy Za mír v Čečně a uznání práva čečenského lidu na sebeurčení), G. P. Udalova (Komunistická strana Ruské federace) D. N. Grigorjev (Asociace anarchistických hnutí), G. A. Ivanov (stoupenec Demokratického svazu Ruska, bývalý městský zastupitel), A. A. Drozdov (trockistická skupina Dělnická demokracie), Je. A. Kozlov (první tajemník Regionální strany komunistů, spolupředseda Výboru jednotných akcí), A.V. Jermakov (Asociace anarchistických hnutí / Pitěrská liga anarchistů), A. S. Agapov (Výbor jednotných akcí), P. Viktorov (ochránce lidských práv, redaktor Protiválečného věstníku), V. Solovějčik (Regionální strana komunistů) A. A. Pljusnin (Asociace anarchistických hnutí / Pitěrská liga anarchistů), Ju. Simonov (člen odborové organizace Nezávislost), I. Rogovcev (Dělnická demokracie), I. Ju. Gotlib (hnutí Alternativy) (možná by bylo lepší přeložit to příjmení jako Gottlieb, pravděpodobnost jeho německého původu zdá se být blízkou jistotě – pozn. Překl.), T. B. Běrednikova (tajemnice Něvského obvodního výboru Ruské komunistické dělnické strany, spolupředsedkyně Výboru jednotných akcí), P. A. Rauš (Asociace anarchistických hnutí / Pitěrská liga anarchistů), a rovněž soudruzi z hnutí proti zahušťování zástavby.

Bezpartijní člověk z lidu Nikolaj Ivanov své vystoupení omezil na krátkou větu, že všechna moc odshora až dolů jsou zloději a hlasovat pro ně není proč. Vystoupení byla zakončena protiprezidentským bojkotářským skandováním anarchistické mládeže.

Během mítinku byly šířeny anarchistické a komunistické noviny. Aktivistům bylo rozdáno několik set letáků Hnutí ZA NEÚČAST a svazky samolepek „Hanba hlasovat!“ - pro rozmanité následné využití.

Videozáznam akce pořizovali anarchisté (fragmentárně, o celkové délce kolem patnácti minut), neznámá žena – manifestantka s videokamerou a předpokládáme i policie. Videokameru fízlové měli, ale natáčení zřejmě prováděli tajně.