Přiložená fotka prezidenta Klause s vlastnoručním věnováním pro J. K. G. patří v originále brněnské neonacistické skupině fotbalových chuligánů, kteří se nazývají Johnny Kentus Gang, JKG (zveřejněna byla před časem na hooligans.cz). Prezident věnoval svoji fotku neonacistům během jejich návštěvy Prahy 8. května 2003, tedy v den, kdy si připomínáme oficiální konec druhé světové války v Evropě. Opravdu zvláštní smysl pro pietu.

Připomeňme si jen, že JKG není jen skupinou chuligánů, kteří dělají problémy v souvislosti s fotbalovými zápasy, jejich stěžejní aktivitou je napadání lidí v ulicích Brna, kdy často v přesile útočí na lidi, kteří jim nevyhovují barvou kůže, oblečením nebo názory. Pro ilustraci přiložený článek mapuje činnost JKG v polovině roku 2002 (poskytla jej Antifašistická akce Brno). Pozvou JKG na oplátku prezidenta Klause na bitku v ulicích nočního Brna, nebo se potkají na další z demonstrací neonacistických skupin?


Článek o Johnny kentus Gang od AFA-Brno:

Johnny Kentus Gang

Pod tím to názvem vystupuje skupina nejaktivnějších psychopatických rváčů, která intenzivně šíří teror brněnskými ulicemi. Johny Kentus Gang (JKG) vznikl jako hooliganská skupina v roce 1999 a od té doby počet jejich členů stoupl na téměř čtyři desítky. JKG sám sebe označuje jako čistě hooliganskou skupinu. Vyznávají A.C.A.B. (All cops are bastards - Všichni policajti jsou bastardi) i když mají někteří členové velmi dobré vztahy s represivními složkami, zvláště některými příslušníky Městské policie Brno. Tvrdí, že se hlásí k pravici (a parlamentní stranu "pana Profesora" tím asi nemyslí), ale neustále zdůrazňují, že hooligans "politika" nezajímá, že hooligans jsou podle vyjádření jednoho svého člena "o sportu a o násilí". To však v skutečnosti neplatí. JKG se chová jako typická neofašistická bojůvka. V nočním Brně v přesile napadají bezdůvodně lidi, kteří nevzbuzují jejich sympatie a organizovaně útočí na koncerty, kluby nebo restaurace. Někteří starší členové JKG se nepokrytě hlásí k White power skinheads a ti mladší je povětšinou následují. Byla by zásadní chyba vnímat JKG jako skupinu bezmozků a chuligánů, které jde jen o bezdůvodné násilí. JKG má velmi silný potenciál národně-sociálního komanda. Kromě fyzické síly a schopnosti efektivně útočit, jsou poměrně dobře organizovaní (i když na svých i-netových stránkách tvrdí opak), ví jak jednat s policií a především mají pevné vztahy s místní white-power a NS scénou. Tento potenciál velmi rychle vycítilo politické vedení Národního odporu Praha, nejaktivnější a nejnebezpečnější neofašistické buňky na našem území a pokusilo se opakovaně získat členy JKG pro zvrácený boj za rasu, národ a národně-sociální puč. To, že JKG tyto snahy zatím odmítal, neznamená, že tomu tak bude i v budoucnu. Na staré jádro JKG se totiž nabalují nový sympatizanti z řad mladých brněnských boneheadů. V Brně je totiž v podstatě jedinou aktivní skupinou, která sdružuje neofašisty. Právě proto JKG představuje významnou neonacistickou hrozbu pro nás všechny.

Aktivity:

Hlavní aktivitou JKG jsou tzv. výjezdy, kdy při utkáních fotbalového týmu Brna na stadionech v jiných městech vyhledávají potyčky se znepřátelenými hooliganskými gangy, policií i obyčejnými lidmi, kteří se jim připletou do cesty. Demolují restaurace, vykrádají benzínové pumpy, sexuálně obtěžují mladé ženy. Krácení dlouhé chvíle v podání JKG. Domácí utkání fotbalového týmu navštěvují poměrně nepravidelně, někteří z nich tvrdí, že je fotbal vůbec nezajímá. Půlročně vydávají vlastní časopis pod názvem Eagle. Nedílnou součásti zábavy těchto rváčů jsou útoky v nočním Brně. Jsou zaměřeny především proti mladým lidem. Zvlášť spadeno má JKG na antifašisty a příslušníky subkultur SHARP skinheads a punks.

V posledním roce se aktivita JKG v tomto ohledu výrazně zvýšila a stále se stupňuje. Intenzivní útoky začaly v lednu tohoto roku, především nočním terorem před brněnským Hlavním nádražím. Z nich pravděpodobně nejkrvavější se odehrál zhruba v polovině ledna. Asi 10 SHARPs bylo napadeno zhruba trojnásobnou přesilou hooligans. Členové JKG se velmi často chvástají tím, že mají rádi "rovný" boj. Takže v jejich podání je rovný boj zhruba tři na jednoho. Ještě v lednu následovaly útoky na restauraci Rakev a na centrum Skleněná louka. Kromě toho samozřejmě proběhlo mnoho náhodných útoků na ulicích. Jeden mladík málem nepřežil vážnou ztrátu krve po té, co ho neofašista bodl nožem těsně vedle srdce.

Další velký útok se odehrál v noci z 20. na 21. dubna. Asi padesát ozbrojených neofašistů a hooliganů s tradiční tichou podporou policie napadlo koncert v restauraci U Holubů. Účastníci koncertu je sice zahnali na útěk, ovšem policie většině z nich zabránila v pronásledování útočníků. Další útok na klub Skleněná louka v noci z 27. na 28. dubna dopadl pro malou bojůvku fiaskem. Byli zahnáni několika antifašisty na útěk. Na stejný klub však zaútočili ještě jednou v noci z 11. na 12. května. Pod záminkou útoku na antifašisty vtrhla těsně před zavřením do klubu asi desetičlenná banda. Výsledkem bylo jedno vážné zranění a několik lehkých. Tu noc však došlo ještě k jednomu útoku, který měl daleko vážnější následek. Asi dvacetičlenná skupina útočníků s tyčkami napadla několik mladých lidí, kteří se vraceli z koncertu v klubu Fan Favorit. Jeden z napadených bojoval několik dní v komatu o život. Jeho život už naštěstí není v ohrožení, ale bohužel přišel o jedno oko, na které už nikdy nebude vidět.