O případu tří anarchistů, zatčených za ekologické sabotáže proti stavbě tratě vysokorychlostní železnice v údolí Val di Susa mezi Itálií a Francií, jsme vás již informovali. Dva ze tří zatčených byly za podivných okolností "nalezeni mrtví" ve svých celách, poslední přeživší Silvano Pellisero byl ve zmanipulovaném procesu odsouzen na 7 let. 14. března byl po čtyřech letech strávených za mřížemi propuštěn na svobodu.

více info o celém případu (zpráva z ABC Bulletinu č.1) >>

Svobodu pro Silvana Pelissera!
Italský anarchista odsouzen na sedm let vězení bez jakýchkoliv důkazů.

Silvano Pelissero je anarchista ze severozápadní oblast Itálie. Tento 38letý muž byl 31. ledna 2000 odsouzen k sedmi letům vězení poté, co byl v březnu roku 1998 zatčen. Odsouzen byl za falešné obvinění z odpovědnosti za sabotáže provedené proti výstavbě vysokorychlostní železnice skrz údolí the Val di Susa mezi Itálií a Francií.

V roce 1991 se hlavní Evropské země rozhodli pro příme spojení nejdůležitějších měst. V Itálii jsou naplánované čtyři různé trasy, jedna z nich mezi Lyonem (Francie) a Turínem (Itálie). Výstavba této trasy znamená ekologickou pohromu pro zmíněné údolí. To již bylo těžce poničeno výstavbou dálnice a situace by se výstavbou vysokorychlostní železnice ještě mnohem zhoršila. Místní obyvatelé, mající dlouhou tradici odporu proti státu (Val di Susa byla slavná antifašistická/komunistická guerilla během nástupu fašismu v Itálii během druhé světové války), proti výstavbě železnice silně protestovali.

První útok proti staveništi se stal v srpnu roku 1996. Dva vržené molotovy způsobili škodu větší než jeden milión lir a v místě útoku se našlo graffitti proti výstavbě vysokorychlostní železnice. Další útoky následovali. Státní zastupce ihned po sabotáži oznámil, že za útok jsou zodpovědní anarchisté. Poslední akce před zatčením Silvana a dalších dvou anarchistů proběhla 20. ledna 1998. Podzemní skupina se vloupala radnice Caprie, malého města v údolí, zcizila několik materiálů a budovu před odchodem zapálila.

5. března byli policejním komandem zatčeni Soledad Rosas, Edoardo Massari a Silvano Pelissero. Silvano byl začen poté, co ve svém voze nalezl odposlouchávací zařízení. Sole a Edo byli zatčeni po dlouhém policejním obléhání squattu, kde bydleli, který byl zároveň s jejich zatčením vyklizen. V ten samý den proběhl pokus o vyklizení čtyřech dalších squattů, dva z toho úspěšně.

K pochopení událostí je důležité zmínit iniciativu italského státu,jejíž počátek se datuje do roku 1996. Šlo o velké represe proti squatterskému a autonomnímu hnutí, jejichž cílem bylo pomocí falešných obvinění a výpovědí a stejně tak mediální kampaně, označující squattery za ozbrojené bojůvky a ekoteroristy, dosáhnout jeho úplné izolace a následně zničení. Tucty anarchistů bylo zatčeno, uvězněno, dáno pod dohled či donuceno opustit Itálii od té doby, co státní zástupci začali pátrat po neexistující podzemní anarchistické skupině, aby zcela potlačili anarchistické hnutí v Itálii. Tři výše zmínění zatčení anarchisté byli obviněni z "příslušnosti k teroristické organizaci s cílem svrhnout demokratický pořádek."

Na jejich podporu se konalo spoustu demonstrací a solidárních akcí, z nichž několik skončilo bitkami s policí a ničením majetku jako reakcí na policejní represe. O dva a půl týdne později byl jeden z obviněných anarchistů, Edoardo Massari, nalezen ve své cele mrtvý. Vyšetřovatelé oznámili, že spáchal sebevraždu oběšením bez cizího zavinění… To mezi squattery rozpoutalo vlnu hněvu a intenzita konání solidárních akcí se ještě zintenzivnila. Soledad Rosas zahájila den po Edoardově smrti hladovku, dozorci ji totiž odmítli předat dopis, který jí napsal den před svou smrtí. Poté byla přemístěna do domácího vězení, zatímco Silvano byl převezen do věznice s nejvyšší ostrahou. Den poté také zahájil hladovku.

V reakci na státní vraždu a represe proti zbylým dvěma squatterům se v Turíně konala velká demonstrace s účastí asi deseti tisíc lidí.

Soledad Rosas, dívka z Argentiny, která do Itálie přijela až po sabotážích, ze kterých byla obviněna, byla nalezena mrtvá v červnu 1998. Ze tří zatčených anarchistů tak zůstal na živu pouze jeden, Silvano. Sabotáže proti výstavbě vysokorychlostní železnice však stále trvají…

Brzy po vraždě Sole byl Silvano převezen, pravděpodobně i díky masivním solidárním akcím, do domácího vězení, komunity Mastrolietro zhruba 25 mil od Turína. Italský "komunitní systém" je alternativním vězením, protože vězení jsou zde těžce přeplněna. Asi padesát tisíc vězňů odsouzených za méně závažné trestné činy je zde pod zámkem v takzvané komunitě, pod dohledem "sociálních pracovníků" - rozuměj policistů.

V prohlášení, které Silvano napsal ještě ve vězení s nejvyšší ostrahou, se prohlašuje za nevinného, zároveň však deklaruje svůj silný odpor proti tomuto projektu. Policie a stát tak však zabili několik much jednou ranou. Uvězněním a zavražděním se zbavila tří velmi známých anarcho-squatterů a zároveň vysvětlila sabotáže na rychlodráhu TAV, ačkoliv sabotáže po jejich zatčení nepřestaly.

Po dlouhém procesu, během kterého bylo mnoho obvinění a "důkazů" zpochybněno jako falešných, byl Silvano odsouzen. Poslední den se před soudní budovou konala demonstrace za účasti asi tisíce lidí. Solidární akce se konaly také v Řecku, Francii, Španělsku, Švýcarsku… Silvano dostal sedm let. Silvanovi kamarádi byli ze soudní síňě nemilosrdně vyvedeni, jedna dívka byla zraněna a musela vyhledat pomoc lékaře. Odpoledne police zaútočila na další squatt…

Silvano podal odvolání, nicméně do soudního procesu musí zůstat v domácím vězení.