Rozhovor, který vyšel 11. srpna na stránkách CNT, s izraelským kolektivem Anarchisté proti zdi (AATW) mj. o útocích na Gazu a aktivitách izraelských anarchistů proti nim.

Kvůli stavbě apartheidní zdi mezi Izraelem a Palestinou se zformovali Anarchisté proti zdi (Anarchists Against the Wall, AATW), kolektiv, který od té doby bojuje proti okupaci a kolonizaci, jíž trpí palestinský lid. Mezi protestními akcemi proti masakru, který vede Stát Izrael, si našli čas a odpověděli nám na otázky, které nás nutí přemýšlet.

Kdy a jak se objevila potřeba takové organizace, jako je AATW, a jaký byl její vývoj?

Je důležité zdůraznit, že AATW je skupinou, ale není formální organizací. Nutnost vytvořit radikální politickou organizaci tu byla vždy a je třeba si uvědomit, že tu byly i další skupiny, které dělaly podobnou práci jako my, ale ne z anarchistických pozic.

Založení skupiny je spojeno se vzestupem palestinského lidového boje kolem roku 2003. Tento boj byl principiálně omezen na stavbu apartheidní zdi, která začala právě v oné době. Izraelské a mezinárodní skupiny začaly vytvářet nové kontakty s obyvateli místních obcí a měst, které leží v blízkosti zdi a jejichž život měl být stavbou této zdi ovlivněn.

Tato součinnost vyústila ve vytvoření protestního tábora v obci Masha, který sloužil jako základna pro společné protesty a pro organizování akcí proti zdi a proti okupaci jako takové. Okolo tohoto tábora jsme se soustředili také my, několik Izraelců, abychom utvořili AATW s cílem jednat nejen v okupovaných územích, ale také ve Státě Izrael.

Hlavní akt solidarity a společného boje byl vyjádřen během protestů, ve kterých mezinárodní a izraelští aktivisté společně využili svá „privilegia“ jako cizinci, aby se zredukovalo smrtící násilí, jež izraelská armáda používala jako prevenci zatýkání, přičemž nám bylo jasné, že pro nás bylo riziko daleko menší, než kdyby byly tyto akce prováděny našimi palestinskými soudruhy.

Tato skupina funguje od té doby a zohledňuje i potřeby našich palestinských soudruhů, protože to jsou právě oni, kdo se nachází nejhlouběji v tomto boji proti okupaci. S ohledem na situaci je možné, že bude potřeba velká mobilizace izraelských aktivistů, solidární akce malých skupin či legální podpora (návštěvy soudů, právníci…).

Státy vždycky lžou, protože jejich cílem je chránit privilegia a moc malé skupiny nad většinou. Jaký je v tomto případě oficiální důvod pro poslední útok, kterým palestinský lid trpí, a jaký je skutečný důvod v pozadí?

Oficiálním důvodem izraelské vlády pro tuto válku je odpověď na odpalování raket z pásma Gazy na Izrael. Rakety byly na Izrael odpalovány Hamásem a dalšími organizacemi hnutí odporu poté, co Izrael zadržel stovky aktivistů Hamásu letos v červnu. A tato vlna zatýkání začala poté, co byli uneseni a zavražděni tři mladí izraelští kolonisté, přičemž prý existuje i podezření, že to udělali aktivisté Hamásu, ačkoliv až dosud nebyl nikdo kvůli této vraždě zatčen.

Skutečným důvodem této války je odmítnutí izraelské vlády dosáhnout dohody s jakoukoli palestinskou skupinou, a obzvláště s Hamásem. Odpalování raket bylo perfektní výmluvou pro pokračování v tomto obléhání, které Stát Izrael vede proti Gaze od roku 2005.

Existuje na území Izraele reálná opozice vůči této genocidě? Kdo jsou v Palestině hlavní aktéři odboje proti tomuto útoku?

Na Západním břehu Jordánu se konají protesty organizované velmi mladými lidmi, kteří jednoduše obsazují ulice, aby vyprovokovali střety s izraelskou armádou a policií. Za poslední měsíc bylo během těchto protestů zabito 11 lidí.

Výbory lidového boje jsou protesty organizované ve městech a vesnicích, ale je velmi těžké je organizovat a rozvíjet, protože politika palestinských autorit se staví proti tomuto druhu akcí a snaží se zabránit solidaritě s Gazou. Během jedné velké protestní akce v Ramalláhu s více než 15 000 účastníky byl zabit jeden mladík a dalších 300 lidí bylo zraněno, a to ostrou municí.

Proti destrukci a vraždění v Gaze existuje samozřejmě také opozice. Lidé, kteří se vydávají do ulic, jsou zejména Palestinci žijící v Izraeli. Hlavně v prvních týdnech útoků bylo mnoho protestních akcí v důležitých městech země, a to zejména na severu. Tyto protesty spojily mnoho účastníků, v nejdůležitějších městech to bylo nějakých 2000 aktivistů.

Protesty byly připraveny organizacemi, z nichž některé jsou napojené na politické strany, jako je Chadaš nebo Balad, a další byly jednoduše organizované mladými Palestinci, kteří nemuseli mít nutně takové kontakty.

Také tu byly a stále jsou protestní akce Izraelců, většina z nich se koná v Tel Avivu, a z těchto skupin je nejradikálnější Koalice žen za mír. Tyto akce zahrnovaly také anarchistické účastníky, antifašistické skupiny apod., ačkoliv v obecné rovině lze říct, že nebyly příliš početné a shromáždění mívala mezi třemi sty až šesti sty účastníky. Tyto protesty byly vždy konfrontovány ze strany militantů ultrapravice, která užívala násilné útoky.

V Tel Avivu se také konala velká protestní akce organizovaná hlavními levicovými koalicemi, jako jsou Bojovníci za mír.

Propaganda je zásadní faktor pro stát, který připravuje živnou půdu válce nebo který je zavlečen do krutostí, jako jsou tyto. Jaká je propaganda a manipulace Státu Izrael ve snaze přesvědčit masy o tom, že tato válka je nutná? Jaká je reakce izraelské společnosti na informace o tom, že byly bombardovány nemocnice či školy a že byly zavražděny stovky dětí?

Mašinerie sionistické propagandy je něco, co nikdy nepřestává fungovat, a vždycky je dost pohonných hmot, které ji drží při životě. Situace v této poslední válce, které jsme svědky, je ve skutečnosti dost ubohá, především pak ve vztahu k reakci Izraelců a ve vztahu k nulové toleranci vůči jakémukoliv typu odporu vůči válce.

Vláda nemusí dělat nic extra, protože většina Izraelců je ve skutečnosti radikálnější než vlastní vláda a požadují další bombardování Gazy, dokud nebude Hamás zcela eliminován.

My Izraelci nevidíme nikde v hlavních médiích skutečné informace ani obrázky o Gaze, pouze nějaký vteřinový šot, který vysvětluje, že militanti Hamásu byli lokalizováni, jak střílejí z nemocnic a škol, a proto že je bombardování těchto objektů oprávněné.

Je velmi málo prostoru pro vyjádření soucitu na ulicích a lidé se vůbec nestarají o masakr v Gaze. Reakce na sociálních sítích jsou dokonce ještě horší.

Na ulicích jsou tuny propagandy na podporu udatných vojáků a lidé se organizují, aby jim posílali proviant navíc na frontovou linii.

Jaký druh zbraní užívá izraelská armáda? Jak silný je izraelský zbrojní průmysl, jaké jsou hlavní firmy, kdo má nad nimi kontrolu?

Izraelská armáda užívá zejména tyto útočné zbraně: tanky, těžké dělostřelectvo, letadla… K obraně používá takzvaný systém „Železná kupole“, což je systém protiraketové obrany.

Trh se zbraněmi je jedním z hlavních ekonomických zdrojů země, a to především jejich export. K největším společnostem, které se tímto byznysem zabývají, patří IMI (Israeli Military Industries Inc.), Rafael (Rafael Advanced Defense System) a další.

V termínech logistiky výzbroje – je nějaký stát, který Izraeli pomáhá?

Hlavní podpora, kterou Izrael v této válce dostává, přichází z USA, a to formou vojenské pomoci. Obchod se zbraněmi mezi oběma zeměmi je běžný, ale v této konkrétní válce dostává Izrael ještě větší a také urgentní podporu.

Proč další arabské země neodpovídají na tuto genocidu? Jaké jsou motivy k tomu, aby arabský svět neodpovídal na útoky, jimiž Palestinci trpí?

Nemůžeme analyzovat tuto záležitost nějakou vyčerpávající formou, protože nejsme odborníci na specifickou arabskou politiku. Věříme, že nyní existuje mnoho konfliktů, které Araby zaneprázdňují, jako v Sýrii, Libanonu, Egyptě, Iráku, a proto také tato záležitost není prioritou. A také ne každá arabská společnost nutně automaticky podporuje palestinskou věc jako „západní“ společnost.

Nemyslíme si, že by bylo možné očekávat mnoho projevů solidarity například z Egypta nebo Sýrie, když sami procházejí klíčovým obdobím vlastní existence.

S tímto novým útokem se také potvrzuje nárůst rasistických a fašistických hnutí v Izraeli, která se stávají stále silnějšími a v nichž se objevuje nacionálně-socialistická symbolika, můžete to komentovat?

Ano, rasismus je něco, co má na ulicích výrazný úspěch, roste zejména v posledních letech a je ovládaný radikálními fašistickými politiky (z nichž mnozí jsou členy či bývalými členy izraelského parlamentu). V posledních událostech je vidět spektakulární nárůst jejich moci, nejvíce na ulicích, a to v přímých střetech s lidmi, kteří se přímo či nepřímo staví proti této válce.

První protest proti válce, který byl svolán několika nejradikálnějšími organizacemi v Izraeli, byl napaden izraelskou ultrapravicí, přičemž došlo ke zranění a hospitalizaci mnoha aktivistů. Od té doby je ultrapravice přítomna na každé z demonstrací proti válce, kde na nás zkouší útočit.

Někteří z nich organizují skupiny jako Flame, která podporuje rasovou separaci Židů a Arabů a tito lidé jsou také spojováni s násilnými útoky vůči Palestincům, především pak v oblasti Jeruzaléma, a proti gastarbeiterům, taxikářům apod.

Další skupiny nyní používají sociální sítě, aby zde pokračovaly ve své expanzi, protože na nich je těžké je vysledovat, a je jasné, že jim to vychází, protože jsou schopni těmito médii mobilizovat tisíce lidí k tomu, aby se stavěli proti našim protestům.

Samozřejmě je tu také případ Mohammada abu-Hadida, šestnáctiletého mladíka z východní části Jeruzaléma, který byl v červnu tohoto roku unesen a zaživa upálen třemi židovskými mladíky.

Souhrnně řečeno je vzestup extrémní pravice nebezpečný, protože propojuje hodně lidí, kteří normálně nejsou typem politicky aktivních osob, ale kteří se v době války nechají jejich projevy zlákat.

Jaké je optimální řešení či „scénář“, které AATW v situaci této války a okupace navrhuje?

V AATW nemáme politický postoj ve vztahu k řešení. Hlavní myšlenkou je zůstat aktivní v solidaritě s lidovým bojem Palestinců.

Nemůžu reprezentovat celou skupinu, a proto mluvím ze svého osobního pohledu anarchisty, a stavím se proti všem státům. V současné situaci ale můžu potvrdit, že podporuji myšlenku jednotného státu Palestinců a Izraelců. Stavím se proti myšlence dvou států, protože to by vyústilo v ještě horší situaci, která by se změnila v ekonomickou okupaci Palestiny Izraelem, v totální kontrolu nad palestinským státem.

Ze specificky anarchistického pohledu, jaké je propojení antietatismu s konfliktem, jako je tento, kde je nutno si uvědomit, že hlavním požadavkem Palestinců je vytvořit stát?

Ano, je jisté, že hlavní palestinský požadavek je sebeurčení a vytvoření nezávislého a suverénního státu. To je něco, co jako osoby spojené s hnutím solidarity musíme respektovat (a obzvláště my Izraelci, protože jsme navíc kolonisté a okupanti). Z AATW vidíme nyní jako neužitečné mluvit o antietatismu, protože jsou lidé, kteří nemají ani nejmenší kontrolu nad svými životy. Mluvíme o tom během našich každodenních debat, ale obecně je hlavním cílem Palestinců vytvořit stát. Snad jednoho dne v budoucnosti budeme připraveni bojovat ruku v ruce proti státu, ale zdá se, že to je budoucnost velmi vzdálená, protože vidíme, jak lidé trpí sionistickou okupací.

Jedním z hlavních aspektů kontroly mas a společnosti je strach, který se transformuje v neskutečnou potřebu „bezpečí“. Předpokládáme, že izraelská vláda také hraje s touto kartou, aby mohla mít absolutní kontrolu nad společností, ne? Jaký je důsledek politiky bezpečnosti Státu Izrael a jak ovlivňuje sociální hnutí?

Vláda pro své cíle používá strach ve velmi efektivní formě. Na jedné straně dovoluje svobodu slova a protestu, zároveň ale chce, aby tyto akce byly plně pod její kontrolou. Existuje zákon, kvůli kterému v mimořádných situacích, jako je třeba válka, může policie omezit právo demonstrovat, pokud protest přesáhne 1000 osob, a to kvůli možnosti raketového útoku, a to dokonce i tehdy, když neexistuje jistá hrozba takového útoku.

Stručně řečeno existuje povolení protestovat, ale to může být zrušeno sotva hodinu před konáním akce.

Samozřejmě že apel na bezpečnost užívají neustále, aby mohli mít totální kontrolu. Zatýkají mnoho lidí (zejména palestinské aktivisty v Izraeli a na Západním břehu). Stát si je dobře vědom slabé a skromné moci, kterou jako protiválečná populace máme, a proto nás nechá pochodovat na demonstracích a nechá nás shromažďovat se. Až doteď jsme represí my židovští aktivisté příliš netrpěli.

Sionismus nebo nacionalismus a imperialismus jsou ve společnosti používány pro odvedení pozornosti od reálných problémů. Jaké jsou problémy, se kterými se izraelská společnost potýká?

Sionismus, nacionalismus a imperialismus řídí situaci v Izraeli, je ale také jisté, že za těmito záležitostmi společnost zápasí s mnoha dalšími problémy, které se ve své většině vážou na ekonomickou situaci. Životní náklady v Izraeli jsou velmi vysoké, především ve městech jako Tel Aviv nebo Jeruzalém, to se ale nekompenzuje s platy, které jsou velmi nízké. Nezaměstnanost je podle oficiálních cifer nízká, stát ale nebere v úvahu jistou část společnosti, a proto je reálné číslo daleko vyšší. Nejutlačovanější třídy jsou v ještě horší situaci, protože sociální systém je v katastrofálním stavu a není schopen zajistit sociální pojištění, zdravotní péči atd.

Tato situace vedla k eskalaci sociálních protestů v roce 2011, kdy bylo dosaženo mobilizace více než 500 000 lidí v Tel Avivu. Toto hnutí nakonec v nic nevyústilo, protože hlavní organizace, které podněcovaly protesty, odmítly přímou souvislost s faktem, že jejich vlastní stát je zodpovědný za okupaci, pod kterou trpí více než šest milionů Palestinců.

Dalším aspektem, který je přítomen v sociálním diskurzu, jsou ortodoxní Židé. Spolu s Palestinci je tento sektor společnosti nejchudším v celém Izraeli, jelikož jejich rodiny jsou velmi početné a jejich závislost na státu je dána tím, že mají právo věnovat se exkluzivně studiu bible, za což od státu dostávají subvence. V tomto smyslu je mezi sekulárními sektory společnosti velká poptávka ustavit stejná práva a povinnosti pro všechny, jako například povinnost účastnit se vojenské služby a také participovat v dalších sektorech společnosti.

Ale znovu opakuji, stát má v ruce velice důležitý štít, a tím je strach a bezpečnost.

Jak vám můžeme ve vašem boji pomoci?

Věříme, že to nejzajímavější je podpořit kampaň BDS (hnutí bojkotu, stažení investic a uvalení sankcí; http://boicotisrael.net/) a pracovat na bojkotu Izraele ve všech možných podobách. Je možné vyvíjet tlak na evropské státy, které Izraeli pomáhají, a to hledáním dohod a transakcí společností a publikováním těchto informací, nebo tím, že se proti nim postavíte silou odborů… Čím víc se tato kampaň rozšíří, tím větší tlak na Izrael vznikne. Samozřejmě je také důležité ukazovat na ulicích solidaritu s palestinskou věcí.

Jako aktivisté AATW a další anarchistické skupiny vždycky hledáme solidaritu ze strany zahraničních skupin, a to především v těchto chvílích, kdy musíme čelit velkému nárůstu fašistických skupin, jež nás začínají obklopovat.

Sledovat aktivity AATW je možné přes její stránky na Facebooku nebo přes web (http://www.awalls.org/).

překlad kyk

Zdroj:
http://informaticamadrid.cnt.es/articulo/11-08-2014/entrevista-al-colectivo-israeli-anarquistas-contra-el-muro-aatw