V osmém pokračování výročního bakuninovského seriálu představujeme pestrou historii „Bakuninovy chýše“, místa, které si pro společné akce vybudovali ve 20. letech 20. století němečtí anarchosyndikalisté a uspořádali tu například setkání u příležitosti 50. výročí smrti Michaila Bakunina. Dnes je budova tzv. nepohodlnou kulturní památkou.
V osmém pokračování výročního bakuninovského seriálu představujeme pestrou historii „Bakuninovy chýše“, místa, které si pro společné akce vybudovali ve 20. letech 20. století němečtí anarchosyndikalisté a uspořádali tu například setkání u příležitosti 50. výročí smrti Michaila Bakunina. Dnes je budova tzv. nepohodlnou kulturní památkou.
Ve skutečnosti v tomto domě Michail Bakunin nikdy nebydlel. Zato v něm pobývali anarchisté Erich Mühsam a Augustin Souchy. A v roce 1932 se o jeho provozování zasazovala Emma Goldman.
„Bakuninova chýše“ leží na hoře Hohe Maas nedaleko Meiningenu v jižní části německé spolkové země Durynsko. Byla postavena ve 20. letech meiningenskými dělníky na pozemku, který si společně pořídili. Byli to syndikalisté, zpravidla členové organizace Svobodný svaz pracujících Německa (Freie Arbeiter Union Deutschand, FAUD). Zpočátku byl na místě bývalého ovocného sadu postaven jednoduchý přístřešek a později kamenný dům. Byl kvůli tomu založen i Místní svaz vzájemné pomoci, který organizoval nejrůznější akce od slavení dělnických svátků až po letní tábory. V červenci 1926 se tu konalo vztyčení památného kamene u příležitosti 50. výročí úmrtí Michaila Bakunina.
V roce 1932 byl dům přestavěn, ale už v následujícím roce ho zkonfiskovali nacisté. Pozemek používali zpočátku esesmani z jednotky SS Sturm IC/57 Meiningen a Hitlerjugend, poté přešel pod mnichovskou organizaci nacistické strany. V roce 1938 byl pozemek prodán mlynáři ze sousední vesnice Ellingshausen, který budovu opět přestavěl a rozšířil. V roce 1946 vše zkonfiskovala sovětská vojenská správa. Dům byl předán místní organizaci Jednotné socialistické strany Německa (Sozialistische Einheitspartei Deutschlands, SED), byl poskytován různým organizacím a postupně chátral. Zhruba deset let používala „Bakuninovu chýši“ obec Ellingshausen jako turistickou stanici, již nazvala po socialistickém politikovi a filozofovi „August Bebel“. Za organizování turistických výletů tehdy odpovídalo okresní vedení Svobodné německé mládeže. Od roku 1970 používala pozemek meiningenská policie jako cvičiště.
V roce 1989 přešla nemovitost do majetku spolkového úřadu, pak se o objekt začali zajímat berlínští a meiningenští anarchisté. Nejdřív ze všeho museli vyjednat zrušení rozhodnutí o demolici u stavebního úřadu. Až v roce 2005 se jim podařilo objekt odkoupit a založit „Turistický svaz Bakuninova chýše“.
Pro zajištění financí na rekonstrukci domu vydal svaz v roce 2010 v berlínském nakladatelství Kramer Verlag vzpomínky bývalého strážného chalupy a potulného sezonního pomocníka Fritze Scherera
Pozdrav rebela. Kromě vzpomínek a fotografií Fritze Scherera bylo vydáno i DVD s dokumentárním filmem o „hnutí tuláků“ první poloviny 20. století. Územní správa památkové péče odmítla zapsat objekt do seznamu kulturních památek.
Bakuninova chýše
Když loni 8. září proběhl každoroční německý Den otevřených památek, byl vymezen tématem „Mimo dobro a krásu: nepohodlné památky“. I proto se turistický svaz obrátil na Gabi Dolff-Bonekämperovou, která se zabývá péčí o kulturní památky, a udělal s ní rozhovor. Zeptal se jí, jestli „Bakuninova chýše“ se svou historií nespadá mezi památky, které by měly být chráněny. Historička umění z Technické univerzity v Berlíně odpověděla kladně, už kvůli
„sporům o hodnotu“ objektu. Toto odborné označení nemá zpochybňovat hodnotu, ale to, že
„zpochybňování není nedostatkem, nýbrž naopak hodnotou“. Navíc je anarchosyndikalismus, díky němuž chalupa vznikla a fungovala, historický fakt. Toto historické pozadí bylo dříve charakterizováno v posudku územní památkové správy jako
„z památkového hlediska nepodstatné“.
Pokud jde o chalupu samotnou, paní Dolff-Bonekämperová řekla:
„Je to zajímavá stavba, trochu extravagantní a zjevně sestávající z různých částí, jako by přirůstala, a stojí uprostřed přírody.“ S tím souvisí hledisko historických událostí souvisejících se stavbou v průběhu desetiletí, tedy otázky potřeby, využití a změn, s
„velmi kontroverzními následky“ změn vlastníka. A pokud jde o zájem veřejnosti? Vzbudit ho je další úkol:
„Kdo o tom mluví? Kdo o tom píše? Ví se o tom dost v regionu? Jsou v této věci nějaké spory nebo panuje shoda?“
„Bakuninova chýše“ je pravděpodobně poslední dochovaná budova v Německu, kterou postavili anarchosyndikalisté v meziválečném období a jež se stala součástí durynské historie. Hlídač Fritz Scherer zemřel v roce 1988 a připomíná ho zde památný kámen. Aby nebyla „chýše“ znovu zapomenuta, komunita, která se o ni stará, tu organizuje exkurze a nejrůznější akce. Na jejich internetové stránce se v materiálu o setkání pořádaném v létě 2013 říká:
„Tímto obnovujeme tradici, nuceně přerušenou na osmdesát let…“
Bakuninova chýše
Zdroj:http://www.aitrus.info/node/3489http://www.bakuninhuette.de/index.phpOstatní díly cyklu Bakunin 2014:Bakunin 2014 (I.)Bakunin 2014 (II.)Bakunin 2014 (III.)Bakunin 2014 (IV.)Bakunin 2014 (V.)Bakunin 2014 (VI.)Bakunin 2014 (VII.)
19.8.2014
