Chcete-li si udělat nenáročný letní výlet, zkuste zavítat do Plzně na výstavu známého malíře, který přispíval i do anarchistických publikací.

Chcete-li si udělat nenáročný letní výlet, zkuste zavítat do Západočeské galerie v Plzni, kde se až do 7. září koná výstava „Orbis pictus Františka Kupky“.

Mnohým anarchistům není jméno Františka Kupky vůbec neznámé, ale bude bezesporu také mnoho těch, kteří o něm nikdy neslyšeli nebo jeho jméno mají spojené jen se zprávami o závratných částkách v aukcích za abstraktní malby tohoto umělce.

Kupka se narodil roku 1871 v Opočně a zemřel v roce 1957 ve Francii, kde také strávil většinu života. Ve světě je dnes znám především jako jeden ze zakladatelů abstraktního malířství. Na začátku 20. století se v Paříži stýkal v nemalé míře také s anarchisty. Nebyl jediným z české části habsburské monarchie, koho bylo možné mezi pařížskými anarchisty v této době spatřit. Byl to ale právě Kupka, který zde zanechal tak silnou, či spíše viditelnou, stopu. A právě tomuto období je věnována plzeňská výstava.

Poznáte na ní Kupku zejména jako představitele symbolismu a secese, ale také jako ilustrátora a sžíravého karikaturistu. K vrcholům tohoto umělcova období bezesporu patří cykly Peníze (1902), Mír (1904), Náboženství (1904), vytvořené pro tematická čísla sociálně satirického časopisu L’Assiette au Beurre (Koryto). Ze známého pařížského Musée d’Orsay byly při této příležitosti zapůjčeny i přípravné kresby k těmto cyklům. Jsou zde také vystaveny předlohy ilustrací, které Kupka připravil k mnohosvazkové práci L’Homme et la Terre (Člověk a země, 1905–1908) geografa a známého francouzského anarchisty Élisée Recluse. Nechybí ani ukázky anarchistických časopisů, do nichž Kupka bezplatně přispíval, jako byl francouzský časopis Les Temps nouveaux (Nové časy, vydával Jean Grave), či těch, které jeho obrázky přetiskovaly u nás, např. tiskový orgán České anarchistické federace Práce.

Jak z reportážních ilustrací, tak grafik se sociální tematikou srší Kupkovo pohrdání opulentností a zároveň vyprázdněností světa vládnoucí třídy. Jeho četné protiklerikální práce si neberou žádné servítky, odhalují církev v jejím nejhrubším barbarství a zkorumpovanosti a odráží autorovu nenávist a výsměch vůči všem projevům tmářství. Když si pak čtete, jak nad výstavou převzali záštitu ministr kultury, hejtman kraje či plzeňský primátor Baxa, úplně vidíte tyto šašky, jak defilují na Kupkových obrazech v zástupech zkarikovaných boháčů a jejich poskoků. Je tak paradoxem (i když ne tak neobvyklým), že pozdější díla autora, který na svých kresbách nenechával na kapitalismu nit suchou a vykresloval ho v jeho plné zvrácenosti, slouží jako nejcennější komodity obchodu s uměním a prostředky pro ukládání kapitálu.

Výstava je připravena vskutku reprezentativně a Markétě Theinhardtové, která na tom má zásluhu, patří velká poklona. Se stejnou kvalitou a pečlivostí je připravena i kniha, která je spojena s výstavou a můžete si ji pořídit v galerii za 550 Kč. Za samotnou výstavu pak zaplatíte dělnický lístek 50 Kč nebo studentský 25 Kč – tedy nic, co by vám bránilo v návštěvě.

Je potěšující, že se výstava ani kniha nesnaží ani v nejmenším zamlčovat skutečnost Kupkovy spolupráce s anarchistickým hnutím. A stejně jako se na Kupkových obrazech střetávají dva světy, i při návštěvě plzeňské výstavní síně „13“ (v Pražské 13) kontrastuje uhlazenost výstavy s rozkopanou ulicí, kterou osmahlí a zaprášení dělníci drtí sbíječkami.

„Anarchistický malíř není ten, kdo bude představovat anarchistické obrazy, ale ten, kdo bude bez starosti o zisk a bez touhy po odměně bojovat za svůj názor proti měšťáckým a oficiálním konvencím svým osobním vkladem.“
Jean Grave, 1902

„Narodil jsem se v jedenasedmdesátém a po troše bloudění jsem zakotvil v devadesátém v Paříži. Jmenuji se François, stejně jako ten vzorně vychovaný poslíček v redakci L’Assiette au Beurre. Máme společné i to, že s… úplně na všechny. Náš život je totiž příliš krátký, a tak se těším ze všeho, čím nás obdařila příroda. Přeju všem lidem, aby byli šťastní jako já a aby k tomu nepotřebovali peníze.“
František Kupka

Kupka

Kupka

Kupka

Kupka