Recenze na výbor rozhovorů, v nichž N. Chomsky reflektuje aktivity hnutí Occupy a odkrývá podoby třídního boje ve Spojených státech.

Noam Chomsky je vyhledávaný intelektuál. Jeho prohlášení či rozhovory občas přinášíme i na našich stránkách. A tak můžeme s potěšením upozornit, že u nakladatelství Broken Books vyšel letos v dubnu soubor rozhovorů pořízených v období od podzimu 2011 do jara 2013, v nichž Chomsky reflektuje aktivity hnutí Occupy a odkrývá podoby třídního boje ve Spojených státech.

Nevýhodou podobných výborů však je, že mnohé myšlenky a informace se v rozhovorech opakují. Pojďme se podívat na ty stěžejní.

V první řadě Chomsky vysvětluje, jak současný systém funguje: Koncentrovaný majetek přináší koncentrovanou politickou moc, a ta dává vzniknout legislativě, která ten začarovaný kruh ještě prohlubuje. Máme tu nerovnou společnost, v níž se stále větší moc a bohatství soustřeďuje v rukou korporátního sektoru. Z podstatné části společnosti se stává „prekariát“, jelikož vládnoucí třída považuje za úspěch, když pracující žijí v nejistotě a nekladou žádné požadavky. Volby se podobají cirkusu, při němž tiskoví mluvčí jednou za čtyři roky vyburcují občany, aby se zvedli z gauče a „stiskli tlačítko“ a pak se zase vrátili domů a na všechno zapomněli. Vláda se již neohání kyjem, i když ho zcela neodhodila. Byl totiž vytvořen důmyslný systém na ovládání názorů a přesvědčování občanů, aby jim vštípili konzum, pasivitu, apatii a odvrátili jejich pozornost. Dalším nástrojem rozdělení lidí je podněcování rasové a etnické nesnášenlivosti. Systém sofistikované propagandy nevyslovuje nahlas a jasně dogma, kterému byste měli věřit. Místo toho vám je podsouvá, nastoluje téma diskuse, takže pak vedeme předem jasně vymezenou debatu.

Chomsky považuje hnutí Occupy za první skutečnou hybnou sílu, která by mohla odvrátit současný vývoj; za první významnou veřejnou odezvu po 30 letech skutečně drsného a jednostranného třídního boje, který vyústil v sociální, ekonomická a politická opatření, jež rozdupala demokratický systém na prach. K téměř velkolepým úspěchům hnutí Occupy podle něj patří, že od základu změnilo podobu veřejné diskuse na řadu témat, jako je oněch pomyslných 99 procent versus 1 procento.

Upozorňuje ale, že je nezbytné smířit se s tím, že půjde o dlouhý a těžký boj, takže bude nutné vytvořit struktury, které přečkají těžké časy a dosáhnou významných vítězství. Cestu vidí ve směřování k dělnickému převratu a jako příklad toho, kam by mladé hnutí mělo orientovat svou pozornost, uvádí podniky vlastněné dělníky a místními lidmi, které by mohly přejít na samosprávu pracujících. Zde je podhoubí opravdové revoluce. Dělníci v širším slova smyslu by měli převzít zrušené podniky, zprovoznit je a třeba přeorientovat na jiný typ výroby. A hnutí, jako je Occupy, by jim mělo poskytnout podporu, kterou potřebují.

Cesta odporu se neobejde bez organizace, vzdělávání a aktivismu. Ovšem vzdělávání neznamená, že jen řeknete lidem, čemu mají věřit. Znamená to, že lidi na věci přijdou sami. Jediný způsob jak mobilizovat veřejnost je jít a připojit se k nim. Získat pro věc víc lidí je velký krok. Musí se to stát součástí jejich života, něčím, o čem si myslí, že s tím něco svedou. Podniknout kroky vedoucí ke skutečné demokracii není utopie. Jsou to věci, které lze udělat v jednotlivých užších komunitách. Je tedy třeba přispět k vytváření komunit, funkčních skupin lidí, kteří se navzájem podporují, demokraticky spolupracují, záleží jim na sobě atd.

Podle Chomského existuje jedna ideologie, která se zasévá jen velice těžko a za cenu nesmírného úsilí. Jde o myšlenku, že každý se má starat jen sám o sebe a na nikoho jiného nemyslet. Snahy vštípit lidem tento způsob uvažování se přitom uplatňují již 150 let. A tato myšlenka je tak nelidská, že naráží na vytrvalý odpor, jakým je i hnutí Occupy. Jestliže se vznikající vazby, pouta a skupiny podaří udržet při životě, poslouží jako účinná bariéra na ochranu před nevyhnutelnou represí.

A vzkaz pro anarchisty: Chcete-li vyvrátit stereotypní představy, musíte dělat něco konkrétního a konstruktivního, s čím se lidé mohou ztotožnit a co zúročí ve prospěch vlastních komunit. Tedy zasít vlastní představy o tom, jak by měl vypadat systém postavený na svobodě a vzájemné pomoci. A takové věci se učíte tím, že je zkrátka děláte, přičemž ostatní lidé se přidají, pakliže v tom uvidí něco pro sebe hodnotného.

(144 stran, 289 Kč, dostupné na brokenbooks.cz)