Reportáž z anarchistických akcí, které proběhly na Prvního máje v Praze.

Letošní Anarchistický první máj je za námi. Jak probíhal? Měl nějaký hlubší význam nebo šlo jen o naplnění tradice a využití pro nás významného dne ke společnému setkání?

Anarchistické první máje se po dlouhých desetiletích začaly konat opět začátkem devadesátých let. Ty nejvýraznější probíhaly v Praze na tradičním „prvomájovém místě“ na Střeleckém ostrově a pokračovaly pochodem, který občas skončil konfliktem s provokujícími neonacisty či policisty. Od roku 1999 začali s vlastními prvomájovými demonstracemi neonacisté a podoba těch anarchistických se občas smrskla na pouhé antifašistické protiakce. Konec první dekády nového století přinesl reflexi dosavadní praxe a díky aktivitě Antifašistické akce také nový přístup. Konalo se několik ročníků velmi úspěšného festivalu MAY DAY, který navštívilo odhadem až deset tisíc lidí. Festival se nijak nevylučoval s klasickými anarchistickými shromážděními. Oba přístupy se naopak doplňovaly a navazovaly na sebe. Po pár letech se zkusilo najet na formát „akčních dní“, tzn. více různých akcí rozložených do většího časového úseku, které se konaly pod zastřešující hlavičkou Platformy 1. máje.

I letos se přemýšlelo, zda 1. máj orientovat antifašisticky a mobilizovat na protiakci do Ústí nad Labem. Nakonec bylo rozhodnuto, že se vedle podpory místním aktivistům na severu Čech bude propagovat i samostatná anarchistická manifestace v Praze. Byla opět vytvořena Platforma 1. máje, kterou logicky tvořili zejména aktivisté a aktivistky z Prahy. Organizační zátěž tedy ležela z velké části na pražské crew Volné komunity VAP, která je jedním z mála aktivních anarchistických kolektivů v Praze. Širší organizační záběr se však zajistit nepodařilo. ČSAF, která má v Praze minimální zastoupení, se přidala spíše symbolicky, a to přípravou textů vztahujících se k tématu Prvního máje.

Demonstrace byla svolána od 13.00 na náměstí Kinských. Ještě předtím ale došlo k několika vzpomínkovým aktům. Prvním bylo položení květin u hrobu anarchistického organizátora Viléma Körbra, který se podílel na přípravách prvních prvomájových oslav u nás. Další veřejně neavizovaná akce se konala kolem poledne za účasti několika desítek lidí, zejména z řad ČSAF, na Střeleckém ostrově. Zde si připomněli kořeny Prvního máje, které se odvíjí od událostí v Chicagu v roce 1886, a první prvomájovou manifestaci z roku 1890, jež se konala právě zde.

1. máj 2014

1. máj 2014

Na náměstí Kinských se ve stanovený čas začali pomalu scházet anarchisté a anarchistky, jejich počet po nějaké době přesáhl dvě stovky. Občasné poprchávání dávalo znát, že průběh akce bude z tohoto pohledu možná ještě zajímavý. Policie výjimečně nijak zvlášť neprudila, těžkooděnci byli schovaní mimo dohled a ve vzduchu nelétal vrtulník. Jen tajní pracovitě natáčeli a fotili.

1. máj 2014

Po nějaké chvíli byl přečten úvodní proslov Platformy 1. máje, v němž bylo zdůrazněno, proč je tento den pro anarchisty důležitý nejen jako vzpomínka na minulé boje, ale i jako výzva k bojům budoucím. Po úvodním slovu se zformovalo čelo průvodu a vyrazilo se do ulic. Nad hlavami vlály černorudé prapory a v čele a po stranách byly k vidění transparenty: ekoanarchistický „Planeta Země neumírá, je zabíjena a ti, co ji zabíjí, mají jména a adresy…“, subkulturní „Vegan. Straight edge. Antifa“, anarchopacifistický „Lepší svět je možný“ a sociálně anarchistické „Pod vládou kapitálu jsme jen lidské zdroje“ a „Za práci, co není děvka prodejná“.

1. máj 2014

1. máj 2014

Trasa vedla přes Jiráskův most, po Rašínově nábřeží, přes Výtoň a Albertov až na Karlovo náměstí. Po celou dobu se skandovala hesla jako „Naší zbraní je solidarita“, „Proti státu, kapitálu. Za svobodnou samosprávu“, „Kapitalismus – špína a hnus“, „Lepší svět – tady a teď“ , „A – anti – antikapitalista“. Zazněly také protirasistické slogany „Černí, bílí, spojme síly“, „Rasismus je pro hlupáky, hej hej hej“ či „Proti rasismu, proti fašismu. Antifa“. Mírně nepatřičně zněla hesla „No pasaran“, hodící se spíše pro blokády, či „Je nás pár, je nás pár, bojí se nás kapitál“, které je vhodné v případě obklíčení těžkooděnci. Při průchodu kolem opuštěného domu na Albertově, který byl před pár lety demonstrativně obsazen a následně při mohutné policejní akci násilně vyklizen, byla skandována hesla na podporu squatingu. Pokračující chátrání domu je jen důkazem zhovadilosti kapitalistického systému a jeho ochránců.

1. máj 2014

1. máj 2014

Účastníkům akce byly mimo jiné rozdány výtisky prvomájového speciálu anarchistického zpravodaje Zdola, který byl pořízen v nákladu 600 kusů a během pochodu byl rozdáván také kolemjdoucím a přihlížejícím.

1. máj 2014

1. máj 2014

Na Karlově náměstí byl přečten projev za ČSAF, který zdůraznil potřebu budovat silné anarchistické hnutí. Na něj navázalo vystoupení písničkáře, který vystupuje na anarchistických prvních májích poměrně pravidelně. Mezi stromy v parku byla instalována výstava o Food not Bombs (FNB) a potravinové soběstačnosti. K dispozici bylo volné distro anarchistických tiskovin, které funguje na principu „Vem si, co potřebuješ, dej, co můžeš“. Po nějaké chvíli bylo k dispozici i občerstvení, ale to už plochu parku skrápěl vydatný déšť a mnozí účastníci začali shromáždění opouštět.

1. máj 2014

1. máj 2014

Tím tedy padl i původní záměr organizačního kolektivu, uspořádat na Karláku několik diskusních skupin na různá témata a pokud možno navázat otevřenou komunikaci s kolemjdoucími a širší veřejností. Tato část programu se tedy v omezené míře přesunula do klubu Pilot. Z několika stovek demonstrantů dorazilo do klubu už asi jen pět desítek účastníků. Byl tedy vytvořen pouze jeden diskusní kruh, který se věnoval dvěma tématům, a to aktivitám FNB a squatingu. Dále byl představen jedním ze švédských kamarádů projekt na sdílení služeb a prací. Ten zaujal několik přítomných natolik, že se hned na místě dohodli na pokusu rozběhnout něco podobného i zde. Diskuze proložené písněmi dalšího anarchofolkaře se protáhly na několik hodin. Většina účastníků hodnotila velice kladně koncept diskuzí. Množství nově navázaných kontaktů a rozdistribuovaných materiálů to snad dostatečně potvrzuje. Rozhodně bylo potěšující vidět nové tváře, které se zájmem diskutovaly o tématech, která jsou pro jiné již dávno vyjasněná.

1. máj 2014

Letošní První máj byl potvrzením toho, že anarchistické hnutí má stále obrovské rezervy v komunikaci, koordinaci a zapojení většího okruhu aktivistů do společných nadregionálních akcí. Anarchistický první máj bývá zpravidla odrazem toho, jak si hnutí v dané době vede, a i tento byl takovým zrcadlem. Zeptejme se každý sám sebe, co uděláme proto, aby příště pohled do tohoto pomyslného zrcadla byl uspokojivější a více motivující.

1. máj 2014

Proslov Platformy 1. máje

Vítám vás na letošní prvomájové demonstraci. Jménem Platformy 1. Máje. Na úvod mi dovolte zopakovat, proč se scházíme právě na Prvního máje.

Roku 1886 se Chicagem prohnala bouře. Dělníci z továren, v nichž bylo do té doby zvykem pracovat dvanáct hodin (někdy i více) denně, přišli s dosud nevídaným požadavkem – osmihodinovou pracovní dobou. Reakcí byla vlna policejní brutality, která vyvrcholila justiční vraždou skupiny anarchistů organizovaných v hnutí za osmihodinovou pracovní dobu. Je nasnadě, proč je pro nás coby anarchisty a anarchistky toto datum důležité i dnes.

Není to jen vzpomínka na zavražděné dělníky ani vztek z práce, která již dávno ztratila smysl v bezohledné honbě za ziskem těch nahoře a ve které je nám denně uloupeno mnohdy i více než po mnoha letech uzákoněných osm hodin.

První máj je připomínkou stále aktuálního boje za jiný, lepší svět. Za svět, v němž by lidé rozhodovali o fungování společnosti na základě respektu ke svobodě jednotlivce a vzájemné pomoci. Za svět, kde by náš život neurčovaly zájmy byznysmenů a jejich politických nohsledů – za svět, kde by se nevedly války a kde by lidé neumírali hlady, zatímco pár vyvolených se topí v nepředstavitelném přebytku. Za svět, kde bychom byli lidmi a ne lidskými zdroji pohánějícími do úmoru stroj na vytváření sociální nespravedlnosti.

Svoboda, rovnost a solidarita nejsou jen slova. Jsou to zásady, podle kterých chceme žít. Dnes jsme tu právě proto, abychom si připomněli, že lepší svět je možný a že má smysl za něj bojovat.

První máj je i naším dnem – dnem, kdy je důležitější než kdykoliv jindy, aby byl slyšet náš křik. Kdo jsme a proč nezůstaneme zticha. Že černá je barva těch, kdo se nevzdají ani tváří v tvář policejním obuškům a vodním dělům. Do černého světa beznaděje a odcizení jsme se narodili, ale v nás se rodí nová naděje. Rudá jako plamen, který neuhasí hodiny bezútěšné dřiny v práci, výchova ke konformitě ani stupidní popkultura a vábení přecpaných regálů hypermarketů.

Dnešek patří i nám a je jen na nás, jak s ním naložíme.

Lepší svět je možný! - Pojďme si pro něj!

1. máj 2014