Proslov ČSAF u příležitosti Anarchistického prvního máje 2014.

Proslov ČSAF u příležitosti Anarchistického prvního máje 2014:

Dovolte, abych Vás přivítal na dnešním prvomájovém setkání za Československou anarchistickou federaci a řekl pár slov.

Pokud jako anarchisté a anarchistky chceme realizovat své představy o svobodné a sociálně spravedlivé společnosti, musíme stavět na dvou základních pilířích – teoretickém a praktickém. Ten první znamená kritiku skutečností, které se nám na současném systému nelíbí. Ale nejen na tom současném, nýbrž na všech, které stojí na nepřirozené autoritě, třídním rozdělení společnosti či různých formách útlaku a diskriminace. Znamená to vytvářet vlastní vize a vyhledávat takové formy v životě společnosti, které odpovídají anarchistickým představám samosprávy a organizace zdola.

Praktická rovina naší činnosti by měla směřovat nejen k naplňování našich vizí, ale také v krátkodobějším horizontu k udržení dosažených práv a svobod a jejich dalšímu rozšiřování. Nechceme přece jen toužebně čekat na „lepší příští“ a měli bychom se snažit o vytváření vlastních solidárních projektů, fungujících mimo kapitalistický řád věcí a proti němu. Nechceme-li se ale spokojit jen s tím, co nám mocenské elity blahosklonně dovolí, dříve nebo později se setkáme s represivními nástroji, které si systém pěstuje k tomu, aby uhájil své zájmy. Dokud tento fakt nebudeme schopni či ochotni přijmout jako samozřejmý, zůstáváme u slov, za nimiž nejsou vidět činy.

První máj je příležitostí si toto připomenout a vystoupit se svými požadavky a vizemi. Neměl by ale být pouhou jarní procházkou městem za doprovodu policie. Anarchistický první máj by měl být ukázkou toho, co jsme dokázali ve zbytku roku. Aby bylo ale na co odkazovat, je k tomu potřeba hnutí, které se organizuje tak, aby mělo nějaké, třebaže dílčí a zpočátku možná ne příliš významné úspěchy. S rostoucím hnutím roste jeho sebevědomí, rozšiřují se možnosti a přichází nové a významnější úspěchy.

Jedna věc je přihlásit se k anarchistickým myšlenkám, druhá je něco pro to udělat. Anarchismus není filozofická chiméra, je to způsob, jakým se díváme na svět, který nám pomáhá odhalovat nespravedlnost a útlak. Anarchie by neměla být jen v našich myslích a srdcích, ale měla by se promítat také do toho, co děláme a jak jednáme. Myslíme vážně to, co říkáme? Pokud ano, jednejme podle toho! Buď rezignovaně nadáváme, nebo se snažíme o aktivní odpor.

Kapitalistický systém se snaží společnost rozdělovat a jedince atomizovat. Naše cesta je opačná – hledat cestu k sobě. Jako atomizovaní jedinci, i když se sebelepšími úmysly, nezmůžeme nic. Jako organizovaná síla tu možnost máme. Buržoazní demokracie přinesla pohodlí nechat za sebe rozhodovat jiné. Hledat společnou shodu (konsenzus) s ostatními je mnohdy nelehké, ale svoboda stojí za trochu nepohodlí.

Chceme-li se postavit skutečnostem, které se nám nelíbí, a chceme-li naplňovat své představy o lepším světě, pak nezbývá než se organizovat a své úsilí vést kolektivně. Nezbývá než vytvářet silné a životaschopné hnutí, které se nezlomí pod náporem represe.