Prohlášení ČSAF k dění v jedné z částí bývalé Jugoslávie.

Od 5. února 2014 probíhá v Bosně a Hercegovině vzpoura neprivilegovaných. S nadsázkou by se dalo říci, že to jsou všichni až na 85 místních oligarchů, jejich politických poskoků s podpůrnou ekipou nesvéprávných médií a represivních složek, kteří za posledních dvacet let dokázali doslova vyhladovět a zadupat do země všechny ostatní lidi v zemi.

Život obyčejného člověka v nefunkčním federativním státě (ustaveném světovými mocnostmi před 19 lety) dospěl za poslední dvě desetiletí do stavu, kdy téměř všeobecně platí jednoduchý výčet neuvěřitelných životních podmínek: 40 procent lidí nemá práci, ti ostatní pobírají výplaty blížící se úrovni naší mzdy minimální (ve státním sektoru) nebo taky žádné (v sektoru soukromém). Hladoví a ponížení se dvacet let dívají na ty, kteří jim vládnou a radí jim, aby se uskromnili a smířili s realitou, kteří okázale předvádějí svůj soukromý blahobyt (vystavováním svého majetku na odiv plebsu) a politickou moc (pořádáním městských oslav za sta tisíce eur). V únoru ale lidé řekli jasně: Už dost!

Bosna

Pokojná demonstrace v ulicích Tuzly počátkem února byla tvrdě potlačena policií, což vedlo k řetězovému rozšíření protestů do dalších měst. V upřímném hněvu byly zapáleny symboly ponižující moci. Vzápětí se ovšem stalo cosi, co je naplněním našich nejtoužebnějších snů: lidé se rozhodli převzít kontrolu nad svými životy, jednat konstruktivně a účelně. Postupně se ve všech velkých městech začala organizovat otevřená lidová pléna, kde lidé sdíleli své zkušenosti, dojmy a hlavně požadavky. Pléna fungují výhradně na principech přímé demokracie, i když mají jednu zvláštnost – nesmějí na ně reprezentanti moci ani kandidáti na mocenské posty (jinak řečeno politici, vyznávající jedinou přípustnou vládnoucí formu buržoazní demokracie), protože instinkt či věcná úvaha protestujících lidí spontánně nedovolí zglajchšaltovat jejich odhodlání tím, že by prostě přijali jiné figurky, které by se postavily na místo těch současných. Zatímco v ulicích se lidé stále scházejí, aby dali moci najevo své rozhodnutí bojovat proti dalšímu ponižování, pléna jsou nadále plně funkční, po několika týdnech ustavují pracovní skupiny, koordinují součinnost lokálních plén a mají naprosto konkrétní agendu důležitou v daných regionech. Moc se brání, jak umí: policie na ulicích dál mlátí lidi, média šíří polopravdy a lži o práci lidových plén, aby je tím zdiskreditovala, a snaží se vyvolat dojem, že příčinou protestů je zdejší tradiční nacionalismus a že důsledky budou tudíž stejně neblahé jako v devadesátých letech. (V zahraničí se snad mechanicky uvažující komentátoři zdejších událostí na tenhle rádoby argument dají nachytat, ale místní lidé vědí své a po etnických konfliktech rozhodně netouží.)

Kdo se u nás o své vůli o současné události v Bosně a Hercegovině nezajímá, nemá téměř žádné informace. Masmédia tamnímu dění nevěnují pozornost, protože ohně v ulicích už dohořely, střety s policií se staly jakousi samozřejmostí a popisovat, o co jde na lidových plénech, by vyžadovalo schopnost analyzovat něco, co naši „novináři“ neznají a vesměs ani neuznávají – protože by tím popřeli přijatou propagandistickou mantru o spasitelské stranické zastupitelské demokracii.

Vzbouřeným lidem v Bosně a Hercegovině už nebudou stačit plané sliby zlatokopů, co by se rádi vyšplhali na mocenské posty, nenechají se zmást nacionalistickou propagandou, které mají po dvaceti letech plné zuby, začali pracně a zdlouhavě sami rozhodovat o svých životech a nenechají si jen tak tuhle příležitost vzít. Na nás je vyjádřit jim upřímnou podporu spolu s důvěrou v jejich sílu odolat nátlaku moci a vytrvat v boji až do vítězného konce. Skláníme se před jejich bojovným nasazením a odhodláním. Vidíme v Bosně a Hercegovině nový Chiapas, nový podnět pro naše vlastní budoucí sebevědomé činy.

ČSAF

Bosna