Přinášíme překlad solidárního prohlášení Kara Kizil Istanbul (Černý a rudý Istanbul) a Servet Dusmani k protestům v Turecku, které propukly 11. března, poté co zemřel Berkin Elvan.

Přinášíme překlad solidárního prohlášení Kara Kizil Istanbul (Černý a rudý Istanbul) a Servet Dusmani k protestům v Turecku, které propukly 11. března, poté co zemřel Berkin Elvan.

Berkin Elvan je nesmrtelný!

„Já vydal rozkazy“
- Tayyip Erdogan, 23. června 2013

„Ne Allah, ale Erdogan mi vzal syna“
- Gulsum Elvan, 11. března 2014

15letý Berkin Elvan včera ráno zemřel. Před 268 dny byl v průběhu povstání na Gezi střelen policií nádobou se slzným plynem do hlavy. Po celou dobu byl udržován v umělém spánku, ale před několika dny se jeho stav zhoršil. Když zemřel, vážil jen 16 kilogramů. Levicový chlapec z alevitské náboženské menšiny je zatím poslední a nejmladší obětí událostí na Gezi.

Nikdo z vládních úředníků neprojevil zájem o Berkinův stav, až do včerejška, kdy se prezident Abdullah Gul zmohl na trapný telefonát Berkinovu otci, Sami Elvanovi, aby se ho zeptal, zda by pro něj mohl něco udělat. Sami Elvan prezidenta požádal pouze o stažení policejních jednotek z okolí nemocnice, kde policie obtěžovala Berkinovy příznivce, jež sem pozvala jeho rodina, – zabavovala jim spacáky nebo je zatýkala. Dnes ráno se sice pod tlakem stále se zvětšující skupiny naštvaných Berkinových příznivců i s vozidly stáhla, ale předtím ještě stihla jednomu člověku způsobit nové zranění hlavy – stejným způsobem jako byl zabit Berkin –, když ho z malé vzdálenosti střelila nádobou se slzným plynem do hlavy. Zdravotní stav dotyčného je stabilizovaný.

Podezřelí z Berkinovy vraždy, policisté útočící na dav v chudé levicové čtvrti v Okmeydani, kde byl Berkin zraněn, nyní čelí obvinění. Podle výpovědí u soudu se zdá, že jak policisté, tak jejich šéf, který zákrok řídil, trpí ohledně událostí toho dne ztrátou paměti, což se v takových případech už stalo módou. Je dost nepravděpodobné, že budou odsouzeni, dosud žádný úředník zodpovědný za dřívější úmrtí při protestech v Gezi totiž od soudu neodešel s vážnějším rozsudkem nebo disciplinárním trestem.

K tomu všemu přičtěme ještě prosincové odhalení, že mnoho vysoce postavených členů vlády ze strany AKP, včetně ministrů a hlavně premiéra Tayyipa Erdogana, obohacovalo sebe i své blízké obrovskými úplatky a dalšími ilegálními nebo záhadnými aktivitami. Ministr pro Evropskou unii Egemen Bagis, ministr vnitra Muammer Guler, ministr pro životní prostředí a města Erdogan Bayraktar a ministr ekonomiky Zafer Caglayan byli po tomto skandálu nuceni odstoupit.

Kriminální vyšetřování bylo zaměřeno na syny některých ministrů, kteří se na aféře podíleli, a vyšetřování se týkalo i Bilala Erdogana, syna Tayyipa Erdogana, načež jej premiér masivní čistkou, reorganizací policejních šéfů po celé zemi a narychlo protlačeným zákonem omezujícím a pročišťujícím soudnictví přerušil. Erdogan tak sám sebe učinil imunním vůči zákonům. Není přehnané říct, že to spolu s jeho přísnou kontrolou médií proměnilo zemi v jeho osobní diktaturu. Zvuková nahrávka telefonického rozhovoru, která byla jedním z důkazů v přerušeném vyšetřování korupce z prosince, už po nějakou dobu koluje po internetu a každý den se objevují nové materiály. To je také jeden z důvodů, proč se Erdoganova vláda netrpělivě snaží prohloubit cenzuru internetu v Turecku.

Troufalost a rozsah protizákonného obohacování dětiček z rodin vládnoucích tureckých politiků představuje zřejmý kontrast k osudu zavražděných dětí povstání v Gezi, které pochází z chudého a často utlačovaného prostředí menšin. Takovým dítětem byl i Berkin Elvan.

Ulice překypují nesouhlasem a vztekem, zatímco policisté na lidi stále útočí stejným způsobem, jakým zabili Berkina. Fotografové zachytili policistu, jak z policejního vozu střílí nad hlavy lidí v davu, kráčejícím po jedné z istanbulských hlavních silnic. V Ankaře zaútočil malý počet tupých příznivců vlády se sekáčky (typická zbraň takovýchto zuřivých konzervativních „obchodníků“) na demonstranta a zranil ho.

Na univerzitách a středních školách se odehrávají protesty a masivní protestní odchody. V univerzitních areálech sympatizujících s levicí a v chudých čtvrtích vyrůstají barikády na obranu proti policejnímu aparátu. Jsou svolávány tucty demonstrantů a lidé se sjíždějí do centrálních oblastí. Na mnoha místech se konají protesty v sedě a vigilie. 12. března v poledne se bude uprostřed velkého napětí konat obrovský pohřební průvod.

Média o uplynulých a nadcházejících událostech neinformují dostatečně, což od nich ani nečekáme. Svět musí vědět pravdu o Berkinově smrti a o politické situace v Turecku.

Neexistuje tu spravedlnost a nemůže tu nastat mír!

Zdroj:
Joint statement on the riots in Turkey - Kara Kizil Istanbul and Servet Dusmani