Říjnové číslo nástěnných novin A3 má téma jak jinak než předvolební. Stahujte, tiskněte, lepte!

Bude to pomalu 24 let, co po šedivých letech normalizace ožila náměstí, za zvuku cinkajících klíčů bylo odzvoněno vládě jedné strany a ozval se hlas volající po svobodných volbách.

Byli jsme natolik opilí ze skutečnosti, že se podařilo porazit nenáviděného molocha, že jsme si ani pořádně nevšimli, jak se nám na bedrech usadil moloch nový. Temnou sedlinu rozčeřili novodobí upíři, kteří svým obětem podsouvají iluzi věčného mládí, svobody a neomezených možností, aby mohli zvesela parazitovat na jejich fyzické i duševní síle a v případě další nepotřeby je odsoudit k bloudění v říši nemrtvých (nezaměstnaných/deklasovaných). Bolševická unifikace byla nahrazena kapitalistickým vykořisťováním a velká část společnosti stále věří, že kocovina, kterou zažívá posledních dvacet let, pomine.

Šidítkem na tuto kocovinu jsou pravidelně se opakující volby. Místo aby ji vyléčily, ji však stejně tak opakovaně prohlubují. Předvolební chvíle jsou krátké okamžiky v životě občanů, kdy to už vypadá, že politické elity stojí o jejich přízeň a jde jim o jejich blaho. Ano, jde o blaho, nikoli však voličů, ale zase jen těch samých elit, které si ho až doposud užívaly a jsou si jisté, že si ho budou užívat dál. Tak jako před Listopadem byl myslitelný jen jeden režim v rukou jedné strany, po něm je myslitelný taktéž pouze jeden režim – s tím rozdílem, že si můžete vybrat z více politických stran, které ho budou ku prospěchu svému a svých sponzorů další čtyři roky udržovat.

Občan je tu jen od toho, aby splnil svou roli užitečného blbce a stávající „pořádky“ byly zachovány. Nic na tom nezmění ani to, jestli může volit jedinou stranu, vybírat mezi dvěma, nebo se rozhodovat při pohledu na dvacet kandidátních listin. Výsledek nic nezmění na tom, že upír-kapitál bude dál sát síly světa práce. Ovlivnit se může nanejvýš to, jak citelné následky to bude mít a kolik dalších lidí upadne do říše nemrtvých/deklasovaných. A není tajemstvím, že „upíři“ dávají přednost pravici.

My, jako anarchisté a anarchistky, k volbám z principu nechodíme, nebo přinejmenším v ně nevěříme jako v nástroj změny. A změna je právě to, co požadujeme. Změnu společenských vztahů, které v současnosti vládnou, vztahů založených na konkurenci, sobectví, zisku, útlaku, nerovnosti a vykořisťování. Oproti tomu chceme společnost fungující na principech solidarity, rovnosti, organizace zdola, svobody a zodpovědnosti.

Je nám vnucováno, že právě účast u voleb je bohulibým projevem zodpovědnosti. My si to nemyslíme. Jde totiž jen o to, aby co nejvíce lidí svým hlasem legitimizovalo stávající systém, který na skutečné potřeby obyčejných lidí zvysoka kašle, stejně jako ti, kteří na základě voleb sami sebe označují za jeho představitele. Máme za to, že volby do zastupitelských sborů jsou samy o sobě naopak projevem nezodpovědnosti a rezignací na vlastní odpovědnost.

Svoboda je podle nás nerozlučně spjata se zodpovědností. Předáváme-li dobrovolně možnost rozhodovat o našich životech do cizích rukou, vzdáváme se velké části svých svobod. Může se to zdát pohodlné a zdánlivě osvobozující – místo pracného sledování a analyzování informací, místo nalézání shody s ostatními v jednotlivých otázkách našich životů o nich necháme rozhodovat někoho jiného. Není snad zodpovědnější vůči sobě i zbytku společnosti si své svobody ponechat i přes těžkosti, které to s sebou může nést? Abychom mohli zodpovědně a podle našich představ společně s ostatními rozhodovat o vlastních životech, musíme si vzít naše svobody zpět, což se stávajícímu režimu líbit nebude. Ten se je totiž snaží udržet ve volebních urnách zakopaných co nejhlouběji pod zemí.

A3 (říjen 2013) ke stažení ZDE.
Stahujte, tiskněte, lepte!