Report z akce, při níž naštvaní horníci obsadili budovu bývalého vedení společnosti OKD.

V úterý 17. září svolaly hornické odbory do centra Ostravy demonstraci namířenou proti plánovaným škrtům v Dole Paskov, které by ohrozily tisíce pracujících. Ačkoli organizátoři akce původně počítali s čtyřmi stovkami protestujících, na Prokešovo náměstí postupně dorazilo na tři tisíce naštvaných lidí. Nutno dodat, že odborářská byrokracie měla původně v plánu protesty utlumit úplně. Demonstraci svolala až poté, co hrozilo, že se organizace protestů chopí samotní horníci zdola.

Už během čtení projevů bylo znát, že atmosféra je napjatá a největší hněv je namířen proti majiteli dolů – miliardáři Zdeňku Bakalovi. Člověku, kterému práce horníků vynesla zisky v řádech desítek miliard, avšak nyní, když by měl jen zlomek z těchto zisků uvolnit na udržení pracovních míst, staví se k celé věci odmítavě. Dav demonstrantů odměnil řečníky bouřlivým potleskem a několikrát se spontánně pustil do skandování. Mezi slogany zaznělo například "Bakalu do dolu" či "Co po nás chcete?" Objevily se také zajímavé transparenty. Trefnou narážkou na Bakalovo bytové impérium (nyní se topící v dluzích) byl slogan "Bakalo, z čeho ti zaplatím nájem?", "Horníci nejsou otroci" či "OKD bez Bakaly, dejte šachty těm, co na něj roky makali!"

okd2

Dav protestujících se posléze přesunul k budově bývalého vedení OKD. Vchod do budovy ihned zatarasila přítomná ochranka, která bránila protestujícím vniknout dovnitř. Po pár minutách byl však zátaras prolomen a dav demonstrantů začal proudit do budovy. Že je objekt pod kontrolou protestujících, dokazovaly i vlajky a transparenty, které odboráři vyvěsili z oken. Po několika desítkách minut demonstranti budovu sami opustili. Ke střetu s připravenými těžkooděnci uvnitř budovy až na drobné šarvátky nakonec nedošlo.

Jak tuto událost analyzovat? V prvé řadě je důležité, že budova byla obsazena. Přestože v ní již nejvyšší management nesídlí, tato přímá akce měla obrovskou symbolickou hodnotu. Pracující ukázali, že nejsou roboty, kteří jsou odstaveni z provozu, když jich přestane být třeba, ale lidé z masa a kostí, co se za svá práva postaví třeba i násilím. Vyvstává rovněž otázka, co dál. Mnohé možná překvapilo, že policie nezasáhla a jen mlčky přihlížela, když naštvaní demonstranti na budovu útočili. Vysvětlení je jednoduché – vedení firmy (jak se to stalo již mnohokrát) veškeré škody naúčtuje odborům. V zásadě je nakonec stejně zaplatí řadoví horníci.

okd3

Ukazuje se tedy, že demonstrace nestačí. Nestačila by ani stávka v dole. Horníci jsou nyní v defenzivní pozici – Bakala dal jasně najevo, že už je nepotřebuje. Zastavit výrobu hodlá tak jako tak. Nezbývá tedy, než zahájit okupaci pracoviště. Nezastavovat výrobu a vytvořit ozbrojené hlídky, které by chránily pracující před policií či bezpečnostní agenturou. Jak ukazuje příklad z Argentiny, i tak se dá úspěšně bojovat za zachování pracovních míst a důstojného života. Co je však nejdůležitější, je vzájemná pomoc napříč nejen pracujícími, ale i nezaměstnanými, důchodci či studenty. Musíme si uvědomit, že pokud se nesjednotíme, nemáme šanci na vítězství. Naneštěstí i v tomto ohledu panují obrovské předsudky. Stejně jako v případě Romů, kteří údajně neplatí za léky a mají koupaliště zadarmo, i horníci údajně berou pohádkové mzdy či využívají neuvěřitelných benefitů. Realita je však taková, že řada horníků, stejně jako ostatních pracujících, žije od výplaty k výplatě a jejich životní úroveň tváří v tvář neoliberálním reformám neustále klesá. Řada z nich navíc splácí hypotéky, a pokud by byly doly uzavřeny, skončili by na ulici.

Držme tedy horníkům palce. Ukažme, že solidarita je nejsilnější zbraní neprivilegovaných!

okd4