Rasistická nenávist nikdy ničemu nepomohla – když tedy nepočítáme ty nahoře, kterým umožňuje dál vesele vydělávat na zbytku v problémech se topící společnosti.

V posledních několika letech přibývá v médiích a na internetu počet zpráv informujících o zneužívání sociálních dávek a kriminalitě romské menšiny. Zlomovým obdobím byl jistě rok 2008, kdy svět zasáhla finanční krize. Následovala úsporná opatření, prosazovaná všemi vládami postižených zemí. Tato opatření tvrdě zasáhla životy pracujících po celém světě. Lidé tak oprávněně hledají viníka stojícího za náhlým poklesem jejich životní úrovně. Česká republika není výjimkou. Někteří místní politici začali ztrácet trpělivost s nečinností vlády a vyšli se svou kritikou ven. Mohli tak navázat na nekompromisní činy proti tzv. nepřizpůsobivým bývalých radních Jiřího Čunka a Liany Janáčkové, kterým se podařilo s tímto tématem přijít do vysoké politiky.

Nejviditelnější bojovnicí na tomto poli se brzy stává (na plzeňských právech záhadně vystudovaná) Ivana Řápková, bývalá kolegyně paní Janáčkové z ODS. V roce 2009 přichází s exekucí sociálních dávek a v roce 2010 již také bojuje proti nepřizpůsobivým ve vysoké politice, jako členka Výboru pro obranu a bezpečnost v Parlamentu ČR. Bojovníkům z řad místních politiků brzy přicházejí na pomoc ultrakonzervativci z okruhu tehdejšího prezidenta Václava Klause. Vedle řadových členů současných či bývalých parlamentních stran pak není pobírání sociálních dávek a kriminalita nepřizpůsobivých lhostejná ani menším subjektům, např. Dělnické straně sociální spravedlnosti (DSSS, tehdy Dělnická strana). V roce 2008 vyvolala první větší demonstraci proti nepřizpůsobivým v Litvínově a její mladí příznivci z řad fotbalových chuligánů se tehdy ještě za menší podpory obyčejných lidí střetli s policií, která je nechtěla pustit na vyloučené sídliště Janov.

Korektnost

Bojovníci proti nepřizpůsobivým přicházejí s kritikou korektnosti, která se doposud snaží z veřejného života vytěsňovat termíny a stereotypy, které mohou být pro některé skupiny obyvatel urážlivé. Svými urážlivými výroky se tak dostávají do popředí zájmů médií, která moc dobře vědí, jak se prodávají informace na toto téma. Zpravodajství s nejvyšší sledovaností záhy musí podávat informace o nepřizpůsobivých, stejně jako noviny s nejvyšším nákladem a články na internetu s nejvyšším počtem přístupů. Média postupně popularizují pojem nepřizpůsobiví, aby se vyhnula kritice za vznášení neověřených obvinění padajících na romskou komunitu. Zprávy musí být přece z důvodu exkluzivity zveřejňovány rychle a na nějakou investigaci není čas. Koho by zajímalo, že policie denně eviduje stovky trestných činů. Nejvíce pozornosti sklízí trestné činy Romů, a tak se většina masmédií začíná soustředit pouze na ně.

Internetové zpravodajské stránky zpravidla nezobrazují počet přístupů. Podívejme se ale například na blog idnes, kde statistika přístupů je. Absolutně největší počet přístupů, a to více než 600 000 má článek s názvem Vypíchni tý bílý svini oči! Aneb rasismus v Čechách, který vykonstruoval demagog a Klausova děvka Michal Malý. Druhý nejčtenější od dalšího demagoga Tomia Okamury má už „pouhých“ něco málo přes 231 000. Okamura je vůbec nejčtenějším blogerem, díky němuž stoupají sazby za reklamu. Mezi 86 nejčtenějšími články je 78 jeho textů.

Boj proti nepřizpůsobivým nabírá na atraktivitě. Vedle jeho celebrit Čunka, Janáčkové a Řápkové se zapojují místní zastupitelé a politici napříč celým spektrem. Například Jiří Jezerský (TOP09; místostarosta), Jiří Šulc (ODS; poslanecký plat od 2010), Jaroslav Doubrava (dříve KSČM, dnes Severočeši; senátorský plat znovu od 2010), Jaroslav Zeman (ODS; senátorský plat od 2012), Tomio Okamura (nestraník; senátorský plat od 2012), Miroslav Krejča (dříve ČSSD; senátorský plat od 2008), Otto Chaloupka (Věci Veřejné, poslanecký plat od 2010), Vladimír Dryml (SPOZ, senátorský plat od 2008), Pavel Lebeda (ČSSD; senátorský plat od 2008), Zdeněk Schwarz (ODS; senátorský plat od 2008), Petr Pakosta (ODS; senátorský plat od 2006), Jaroslav Škárka (Věci veřejné, dnes bez příslušnosti; poslanecký plat od 2010) a další... Ačkoliv základní poslanecký plat činí „pouhých“ 56 000 Kč, se všemi výhodami a příplatky je průměrný plat poslance 220 000 Kč. Průměrný senátorský plat i s výhodami pak činí asi 180 000 Kč. Například Jiří Čunek mezi šetřílky rozhodně nepatří. Za rok 2011 čerpal 5. nejvyšší náhrady ze všech senátorů a za rok si přišel na krásné 2 303 408 Kč. O tom se komunálním politiků může jen zdát, dokud nepřijdou a agendou proti nepřizpůsobivým.

Boj proti nepřizpůsobivým se stává fenoménem lokální politiky a mnozí zastupitelé ho využívají ke zviditelnění a jako výtah do vyšších pater. Slouží jim k získání vlivu a poslaneckého nebo senátorského platu. Stranou nestojí ani někteří vysocí politici. Ti pak do boje proti nepřizpůsobivým vyrážejí zpravidla v době předvolební nejistoty. Nakonec jsou všichni spokojeni. Média kasírují zisky za vysokou sledovanost, bezvýznamným zastupitelům přistávají na účtech poslanecké platy, a vysocí politici si upevňují své pozice. Zejména bývalá vláda Petra Nečase pak využila rozdělení společnosti k osekání sociálních jistot všeho druhu a k posílení policejních složek.

Kdo to řídí

Pojďme se ale podívat na samotné demonstrace proti nepřizpůsobivým. Není již pravidlem, že by byly doménou DSSS a neonacistů jak tomu bylo od roku 2008. Vídáme na nich oprávněně naštvané obyčejné lidi ze sousedství. Nezdá se však, že by brali záležitosti do svých rukou. Naopak. Někteří dělají neonáckům a ultrakonzervám pouze doprovod, jiní dokonce přejímají a skandují jejich vyhlazovací hesla. Od začátku jsou však pro tyto demonstrace typické protiklady a pokrytectví.

Začíná to neonácky, kteří se násilím proti slabším živí i baví, aby si pak stěžovali na násilí ze strany policie. Pokračuje nepřizpůsobivými fotbalovými chuligány v předních řadách demonstrací proti nepřizpůsobivým. Dále lidmi, kteří jsou ohroženi nezaměstnaností, někteří dokonce potřebují sociální dávky a protestují za jejich krácení. Nelze se však ničemu divit, když tahouni boje proti nepřizpůsobivým překypují pokrytectvím obzvlášť. Kdo by si nepamatoval, jak známý podvodník Lukáš Kohout táhl proti zneužívání sociálních dávek. Podobně na tom byly nedávné demonstrace v Duchcově pořádané pokrytci hrubého zrna z řad neonacistů. Proti romské agresi tak mimo jiné brojil Jan Dufek, v minulosti usvědčený za vyhrožování, napadení, nedovolené ozbrojování a zneužívání sociálních dávek. Nebo Jaromír Pytel, milovník nacistického fetiše, který spolupořádá demonstrace v Českých Budějovicích proti diskriminaci slušných občanů. Jako by si někteří opravdu brali příklad z ikony boje proti nepřizpůsobivým Jiřího Čunka, který dokázal zároveň štvát proti zneužívání dávek, ukládat na účet miliony a přitom pobírat sociální dávky.

Policie je chrání

Neonáckům a ultrakonzervám se za pomoci mediálního hyenismu podařilo vyvolat dojem, že policie chrání nepřizpůsobivé a zasahuje proti hrdinným obráncům zájmů národa českého. Skutečnost je však taková, že jde o jakýsi pravidelný rituál bitek mezi policií a chuligány tentokrát s protiromským šovinismem v pozadí. Když jde do tuhého, utíkají neonacistické špičky jako první, o funkcionářích DSSS ani nemluvě. Do držky pak dostanou jen ostřílení chuligáni a obyčejní lidé, kteří se připletou. Není to tak dávno, když na demonstrace neonacistů chodili jen neonacisté. Nezajímali fotbalové chuligány, obyčejné lidi už vůbec ne. Není to tak dávno, když se neonacistům stavěli do cesty anarchisté a radikální antifašisté. V té době policie chránila průvody neonacistů a ti ji za to svorně děkovali. V té době média informovala o událostech jako o válce extremistů takovým způsobem, že člověk neznalý situace nerozeznal, kdo tady hajluje a kdo proti tomu vystupuje.

Policie chrání pouze současný stav. Chrání to, aby nepřizpůsobiví zůstali nepřizpůsobivými. Aby chuligáni zůstali chuligány. Aby zaměstnavatelé za vyplácení mizerných mezd kasírovali maximální zisky. Aby nedošlo ke zpochybnění parlamentního uspořádání, i přes extrémní míru korupce, která je pro něj typická.

Jak by bylo bez cikánů

Pokud by v České republice nebyla romská menšina, situace by byla velmi podobná. Zastupitelé lační po poslaneckých platech, stejně jako DSSS a neonacisté by hystericky směřovali nenávist na jinou skupinu obyvatel, po jejichž zádech by mohli vyšplhat na vyšší příčky mocenské pyramidy. Jejich terčem by se stali vietnamští obchodníci, ukrajinští dělníci, hendikepovaní, odboráři, důchodci nebo muslimové, jak je tomu např. v jiných zemích, kde romská menšina není. V Anglii například rozeštvávači brojí proti muslimům, v Německu proti turecké minoritě. Tak jako tak by zveličovali mezietnické či mezináboženské rozdíly a volali po uniformitě, normalizaci nebo stejně jako dnes po přizpůsobivosti.

Mnozí etničtí Češi by na tom byli však mnohem hůř. Plnili by roli, kterou dnes plní mnozí Romové. Na trhu práce by pro ně kvůli jejich nízkému nebo nevhodnému vzdělání nebylo místo. Mnohem více by jich bylo odkázáno na bludný kruh půjček, splátek a sociálních dávek. Bydleli by v zatuchlých ubytovnách, do kterých obchodníci s chudobou neinvestují ani korunu. Režim založený na soutěži nutně produkuje malou skupinu velmi úspěšných, skupinu průměrně úspěšných a skupinu neúspěšných. Rozdmýchávání etnické nesnášenlivosti navíc pomáhá udržovat dnešní systém založený na nerovnosti při životě, stejně jako pomáhalo udržet při životě diktátorské režimy minulosti i současnosti. Důvod je jednoduchý. Neprivilegovaní lidé jsou nejednotní a hledají zlo mezi sebou, namísto aby společně zasáhli proti zkorumpovaným a utlačovatelským vládám a boháčům, kteří vydělávají na jejich poníženém postavení.

Kdo dělá problémy

Brutální násilné činy některých Romů, které pozvedly část české společnosti z gaučů jsou jistě zavrženíhodné. Musíme je však posuzovat jako zoufalství jednotlivců, kteří nemají co ztratit. Zoufalství které není podmíněno etnickým původem, ale pramení z bídných sociálních podmínek. Neustále ponižovanému člověku bez sebemenší perspektivy, bez vyhlídky na důstojné zaměstnání a bydlení je jedno jestli bude živořit na svobodě, nebo stráví život v kriminále.

Po internetu kolují mylné zvěsti, že justice naděluje násilníkům romské národnosti příliš nízké tresty. V posledních letech si však hned několik násilníků z řad Romů vyslechlo vysoké až exemplární rozsudky. V roce 2010 dostal šestnáctiletý surový násilník trest odnětí svobody na 10 let za zbití a znásilnění dvanáctiletého chlapce v Krupce. V roce 2011 si dva mladí Romové odnesli od břeclavského soudu odstrašující tresty 10 a 8 let za surové zbití devětadvacetiletého muže, kterému způsobili těžká zranění. Na konci července 2013 pak padly exemplární tresty za mačetový útok v Novém Boru ve výši 16, 15, 5 (mladistvý), 3,5 a 3 roky.

Nedělejme si o justici žádné iluze. Určitě to, ale nebudou Romové komu nadržuje, ale korupčníci, věřitelé a všichni ti, co na její ovlivnění mají peníze. Říkáme, že česká společnost je v důsledku bídné hospodářské situace frustrovaná, ale romská komunita je frustrovaná mnohonásobně víc. Se stoupající nezaměstnaností a úbytkem pracovních příležitostí stále více etnických Čechů vykonává nádenní práce, které byli kdysi doménou Romů. Pro některé lidi nejenom že není místo na trhu práce, ale už ani v šedé ekonomice.

Nízké platy a předražené zboží všední potřeby. Minimální jistoty. Na druhé straně korupční skandály vlád, které se dostaly ke korytu díky sloganům o boji proti korupci. Vlády které posílají účty za špatné hospodaření obyčejným pracujícím, snižují sociální dávky, aby pak dotovaly platy korporacím a legalizovaly pracovní smlouvy výhodné jen pro zaměstnavatele. Šetří se na mzdách, bezpečnosti práce a investicích, ale zisky korporací stoupají a putují na účty lidí, kteří nikdy nebudou mít dost. Pomocí toho bohatství pak lobují za zákony, co jim umožňují nahrabat si ještě víc. To je činnost, která primárně stojí za zvyšující se mírou kriminality a stupňující se brutalitou a zoufalstvím trestných činů.

Co dělat

Demonstrace a hněv namířený proti etnickým menšinám nikdy nevedly ke zlepšení životní úrovně žádného národa. Naopak podobné události velmi často vyústily v celospolečenskou zkázu. Pokud chceme zmírnit projevy kriminality musíme zvyšovat životní úroveň. Proto demonstrujme proti vládám a stávkujme proti zaměstnavatelům. Jsou to oni, kdo se pokoutně směje, jak se etničtí Češi a etničtí Romové perou o drobky, které jim spadli ze stolu. Lidé po celém světě čelí podobné situaci. Jsou nuceni neustále utahovat opasky, zatímco politici a vrchní třída nejbohatších násobí své zisky.

Poohlédněme se pro inspiraci do zahraničí, jak si například na konci července lidé v Bulharsku vybojovali masovými demonstracemi snížení cen elektřiny. Jejich sousedé v Turecku o dva měsíce dříve nejprve povstali proti asociálním investicím a posléze proti islamizaci země. Ve stejnou dobu povstali lidé v Brazílii nejprve proti neúnosnému zvyšování cen hromadné dopravy a pak proti vládě, která upřednostňuje zájmy korporací. Nebo lidé ve Slovinsku, ti povstali na konci loňského roku proti zkorumpované vládě. Právě takovéto protesty, namířené proti nejvyšším vedou ke zlepšení životní úrovně, emancipaci celé společnosti a snížení kriminality.

Zeptejme se sami sebe, proč jsme neudělali více, když vláda schvalovala důchodovou reformu, nebo církevní restituce. Proč jsme mlčeli, když nám brali naše pracovní práva a legalizovali prekérní úvazky. Proč jsme neudělali nic proti exekuční mafii. Proč jsme seděli doma když Klaus pouštěl z kriminálu své kumpány, se kterými rozkradl celou průmyslovou strukturu České republiky v hodnotě stovek bilionů korun. Proč mlčíme k desítkám korupčních afér, které nás stojí stovky miliard? Jelikož jsme seděli doma, máme dnes zadlužené domácnosti, nejistou práci a vysokou kriminalitu. Nikdy však není pozdě obrátit hněv na ty nejvyšší! Na privilegované, kteří nejenom že nesdílí naše problémy, ale dokonce na nich vydělávají!