V dubnu vyšlo další číslo středočeského anarchistického zpravodaje. Vybrali jsme z něj rozhovor o partyzánském zahradničení.

V dubnu vyšlo šesté číslo lokálního anarchistického zpravodaje, který vydává skupina ČSAF-Střed.

Jarní vydání je věnováno probouzející se přírodě a s tím spojenými pěstitelskými pracemi, kterým se někteří anarchisté a anarchistky kolektivně věnují. Svou aktivitu v tomto směru, která umožňuje částečně se vymanit z kapitalistických vztahů, dostat se ke zdravé zelenině a navíc ušetřit, popisuje jeden z nich v rozhovoru o zkušenostech s partyzánským zahradničením. Rozhovor pak doplňují rady převzaté z webu ekopartyzanka.cz.

Dále v Kontrastu naleznete článek o historii 1. máje, jeho odkazu a potřebě nadále se stavět kapitalistickým vztahům ve společnosti; dva veganské recepty; text „Ven z ghetta“ převzatý z únorového čísla nástěnných novin A3; a program promítání a přednášek v čáslavském infocafé La Victoria na měsíc duben.

8 stran A5. Ke stažení ZDE.
Kontakt: stred[a]csaf.cz

Obsaď a vypěstuj si, co potřebuješ!

Rozhovor o partyzánském zahradničení se členem čáslavské skupiny ČSAF

Na jaře se chystáte rozjet komunitní zahrádku a také plánujete obsazovat půdu a zakládat partyzánské zahrádky. Prozraď nám o tom něco víc.

Plánujeme na jaře začít obhospodařovat zahrádku, kterou jsme si pronajali v Čáslavi – cílem je zajistit pro ty z nás, kteří o zahradničení mají zájem, zdravou a chutnou zeleninu a ovoce, které v žádném supermarketu, ale častokrát ani malém obchodě, nenajdeme. I ony malé obchody totiž často nakupují zásoby od stejných zahraničních dodavatelů jako velké obchodní řetězce. Dalším důvodem, který nás vede k tomuto rozhodnutí, jsou neustále se zvyšující ceny potravin a růst dalších životních nákladů v kontrastu s tím, jak naše platy spíše klesají. Mimoto mnozí z nás nemohou nalézt práci, s čímž se potýká stále více lidí nejen v regionu.

Můžeme si sice dovolit kolektivně pronajmout malou zahrádku a na ní vypěstovat část plodin pro naše potřeby, ovšem ta nám není schopna zajistit dostatek všeho tak, abychom byli schopni se samozásobit a vypěstovat si dostačující množství potravin pro sebe a své rodiny. Proto nám přijde přirozené rozhodnutí pustit se do partyzánského zahradničení. Máme právo si vypěstovat, co potřebujeme, a nezajímá nás, kdo je vlastníkem půdy – půda má být užívána k uspokojování potřeb nás všech, ne pro vytváření zisku několika lidí. Proto obsadíme zemědělskou půdu a nevyužívané pozemky, které se nám budou zdát příhodné, a budeme je užívat pro pokrytí našich potřeb.

Máte s tím už nějaké zkušenosti, nebo je to pro vás něco nového?

Zkušenosti již máme – někteří z nás v minulosti obsadili na Kolínsku zemědělskou půdu, na které založili „anarchokomunistickou zahrádku“. Jednalo se tehdy asi o 100 m2 půdy. Přestože byla obsazena nelegálně, místní zemědělci naše políčko nezorali, i když měli v plánu zde vysadit kukuřici – „zahrádce“ se vyhnuli a nedošlo k žádným nepříjemnostem. Další naši členové mají osobní zkušenosti z předchozích let, kdy si pěstovali zeleninu s rodinami či na vlastní pěst právě pomocí partyzánského zahradničení. Samozřejmě jsou mezi námi i tací, co nemají žádné zkušenosti a chtějí se do toho pustit a naučit se zahradničit. O to máme větší radost my zkušenější, že můžeme svoje dovednosti předat dalším a podělit se o ně. Ale největší radostí je, že člověk není sám, že může v kolektivu přátel vytvářet smysluplnou aktivitu a zároveň utužovat vzájemné vztahy.

Co se vám podařilo vypěstovat za plodiny na předešlé partyzánské zahrádce?

Jelikož ten rok bylo extrémně suché léto, byli jsme sami mile překvapeni, jakou jsme měli pěknou úrodu. Některé z plodin nám vydržely několik měsíců a nemuseli jsme je vůbec nakupovat – jednalo se především o bílou a červenou cibuli, mrkev a petržel. Kromě toho jsme si vypěstovali ředkvičky, salát, rajčata, papriky, fazole, hrách a různé bylinky…

Mnohé z nás napadne, že to musí být příliš náročné, že taková zahrádka zabere hodně času a energie.

Náročná činnost to určitě není, ani toho času moc nezabere. Záleží na vašem přístupu a na tom, jak si zahrádku zorganizujete, v kolika lidech ji obděláváte apod. Nejvíc času a energie musíte zahrádce věnovat na jaře, abyste připravili půdu k výsevu – samotný výsev už není tak náročný. Po vzklíčení zeleniny to chce na zahrádku zajít a postarat se o mladé rostlinky, zbavit je plevele a dostatečně zalévat. Jakmile zesílí, stačí dorazit na zahrádku podle počasí jednou týdně či jednou za 14 dní, rostlinky zalít a obhlédnout, jak se jim daří.

Když už jsou rostlinky velké, nemá smysl bojovat s plevelem – nechte ho být, případně prostor mezi zeleninou zasypte trávou či senem, to plevel zadusí a máte po starostech. Na podzim vás čeká dost práce, ale už jen příjemné – sklízíte, co jste zaseli.

Na naši partyzánskou zahrádku jsme dojížděli zjara častěji, asi osmkrát, později zhruba jednou za měsíc (když jsme zrovna nebyli v práci) a potom párkrát na podzim sklízet, co nám vyrostlo. Opravdu to není náročné – je sice pravda, že pokud se nestaráte o zahrádku tak pečlivě jako někteří zahrádkáři v koloniích, nemáte takové výnosy – například mrkve se vám místo 6 kg urodí jen 5 kg, ale sami uznejte, proč bychom se měli sedřít kvůli kilu mrkve navíc?

To, že takovou zahrádku spravujete kolektivně, má své výhody. Můžete se domluvit, a když bude všechna společná práce udělána (příprava pozemku, výsev), můžete se střídat s prohlížením a zaléváním zahrádky, případně i se sklizní a rozdělením zeleniny.

Jak si pozemek k „partyzánskému“ zahradničení vybíráte?

V první řadě si obhlédneme okolí, najdeme si nějaké klidné, zastrčené místo, aby nebyla naše zahrádka objevena a nestalo se nám, že úrodu sklidí někdo cizí. Opatrnost je na místě i proto, aby na sebe zahrádka neupoutala pozornost vlastníka půdy – například když víme, že na poli, kde chceme zahradničit, bude zaseta kukuřice, uděláme si políčko dál od nějaké komunikace, tak aby nás vzrostlá kukuřice ukryla. Musíme myslet taky na zdroj vody, hledáme proto místo, kde je poblíž řeka, nějaká strouha nebo rybníček, čím blíže tím lépe. Dobré je také promyslet si úkryt pro nářadí (křoví či vykopaná a zamaskovaná jáma) a promyslet zavlažování (ideální je nashromáždit si PET lahve). Když už máte vybraný pozemek, je nejvyšší čas pustit se do práce – jakmile půda trochu oschne začátkem března, připravte si záhony a začněte sázet. Předtím než začnete se sázením, udělejte si osevní plán, rozmyslete, co chcete pěstovat a v jakém pořadí, abyste vaše políčko co nejefektivněji využili.

Například na jaře do záhonu prvně zasaďte ředkvičky v jednom řádku a v druhém například salát; jakmile ředkvičky sklidíte, můžete místo nich vysít cibuli atp. Dobré je také prostudovat si kombinace plodin - některé rostlinky se totiž jako sousedé nemají v lásce a jiné si naopak pomáhají, třeba si vzájemně odhánějí škůdce či nemoci. Podobným kombinováním můžete ochránit vaší úrodu a nebudete potřebovat chemii.

Můžeš nám přiblížit, jak taková partyzánská zahrádka funguje v praxi?

Jsme anarchisté a anarchistky, takže co se týče organizace, je přirozeně založena na rovnosti a odmítnutí hierarchie. Rozhodování kolektivu probíhá na schůzkách, kde má každý z nás stejné právo rozhodovat o tom, co a jakým způsobem se bude dělat. Práci si rozdělujeme po vzájemné domluvě. Co se týče nákupu osiva a případných sazenic, složíme se na ně společně – každý přispěje, kolik může. Na tyto výdaje je možné založit i kasičku.

Co se týče přerozdělování vypěstované úrody, ta se rozděluje také po vzájemné domluvě, podle toho, kolik dotyčný/á plodin potřebuje, případně podle času, který na zahrádce strávil/a. Pokud se nám urodí víc, než bychom spotřebovali, věnujeme je dalším členům kolektivu, případně prodáme místním lidem (kamarádům a známým) za rozumnou cenu a vydělané peníze dáme do společné kasičky s tím, že poslouží příští jaro na nákup dalšího osiva. Samozřejmě, že se budeme snažit většinu osiva zajistit sami z rostlin, které pěstujeme – ale ne u všech je to tak snadné.

Pokud někoho zaujal náš rozhovor, ale je sám a nemá s kým jít do (nejen) partyzánského zahradničení, co bys poradil?

Není nic jednoduššího než se nám ozvat na e-mail (stred[a]csaf.cz), rádi se seznámíme – a pokud bude mít dotyčný/á zájem zahradničit kolektivně a bude respektovat způsob práce, na kterém jsme se jako kolektiv dohodli, bude mezi námi vítán/a. Stejně tak rádi poradíme, jaké plodiny pěstovat a jak na to. Případně si můžeme vyměnit semínka či sazeničky.