Česká verze prohlášení mezinárodního sekretariátu britské Anarchistické federace k smrti Margaret Thatcherové.

Přinášíme českou verzi prohlášení mezinárodního sekretariátu britské Anarchistické federace k smrti Margaret Thatcherové.

Margaret Thatcherová, od roku 1975 vůdkyně Konzervativní (chcete-li „Toryovské“) strany a v letech 1979–1990 premiérka Spojeného království, je konečně mrtvá. Spousty pracujících, včetně anarchistů, jsou velice, velice šťastny. Od té doby, co byla její smrt 8. dubna oznámena, došlo v mnoha britských městech k oslavám. V roce 2013 je, díky jejímu dědictví, svět, v němž žijeme, nebezpečnější, represivnější, plný ožebračování, nerovnosti a korupce.

Margaret Thatcherová změnila Británii na militaristickou zemi, takže nová generace mladých vyrůstala ve strachu z nukleárního konfliktu se SSSR. V roce 1982, kdy Thatcherová „bránila“ 12 000 km od Britského království území Falkland, ohlásila novou éru, v níž bude Británie bleskově intervenovat ve válkách po celém světě, ať již sama či v rámci NATO. Thatcherová otevřeně podpořila režim apartheidu v Jihoafrické republice a stala se dobrou přítelkyní diktátora Augusta Pinocheta, který přinesl do Chile prostřednictvím násilí a vražd neoliberální politiku. Nejvíce však byla nenáviděna pracujícími v Severním Irsku, kteří byli Thatcherovou na způsob rozděl a panuj brutálně podrobeni.

Vláda Thatcherové podporovala využití finančního kapitálu ke generování zisku. Současně se snažila přesvědčit pracující, že pokud přistoupí na rozsáhlé privatizace bydlení, telekomunikací či elektřiny, zbohatnou na tom. Vláda tvrdila, že pokud budou lidé pracovat a nedělat problémy, politici podpoří „příležitost“ uspět. Ale tato individualistická a soutěživá ideologie pomohla rozjet útok proti sociálním právům. Ve stejné době přišly spousty mladých lidí kvůli likvidaci průmyslu a ekonomické recesi o práci.

Bojovnost dělnické třídy zbývajícího „tradičního průmyslu“ byla však pacifikována nastavením výslovně protidělnických podmínek – zákony proti odborům, posilování policejních pravomocí –, které měly zničit vzájemnou důvěru a schopnost bojovat. Policisté speciálně určeni na potlačování nepokojů (Riot police) byli nasazeni už během povstání proti chudobě a rasismu, které začaly v Bristolu v roce 1980 a pokračovaly v roce 1981 v Birminghamu, Leedsu, Liverpoolu, Londýně a Manchesteru. Vláda a média prezentovaly povstání a nepokoje jako rasově motivované, což podpořilo nárůst popularity extrémní pravice. Riot police byla nasazena také proti horníkům, kteří stávkovali v letech 1984–1985, jejich povstání bylo potlačeno, stejně jako nepokoje o rok později. Tyto porážky se však neobešly bez těžkých bojů a dodnes si můžeme připomínat důležité akty odvahy a solidarity. Velký význam měly také různé komunitní iniciativy, které vznikaly na podporu horníků a v nichž se angažovaly hlavně ženy. Tyto skupiny měly velkou podporu anarchistů.

Za vlády Thatcherové byly po sto letech zavedeny represe proti homosexuálům (ve Skotsku v roce 1981, v Severním Irsku v roce 1982). Paragraf 28 přímo hovořil o zákazu „propagace homosexuality“, přičemž represe se týkaly i učitelů či spisovatelů.

Jediné velké vítězství pracující třídy proti vládě Thatcherové byl boj proti dani z hlavy (Poll Tax). Za tímto „veřejným poplatkem“, jak byla tato daň oficiálně označována, se skrývala platba za individuální obývání bytu či domu, což mělo nahradit daň za nemovitost jako celek. Tvrdě dopadla hlavně na rodiny s potomky v produktivním věku a další sdílené domácnosti.

Daň z hlavy byla zavedena v kontextu rozkladu a zničení věcí, jež byly tradičně chápány jako sociální vlastnictví: některá průmyslová odvětví, veřejné služby, pracovní místa a veřejný sektor. Místní úřady začaly ve Skotsku zákon o dani implementovat. Odpor začal v roce 1987 ve Skotsku a rychle se šířil do Walesu a Anglie na základě pozoruhodné lidové solidarity, organizace a vůle obsadit ulice a bojovat. Do řady bojů patří i slavný Poll Tax Riot, který se odehrál v roce 1990 v Londýně, a další menší nepokoje v ostatních městech, nicméně mnohem důležitější bylo, že s sebou přinesly dlouhodobou politickou aktivitu pracující třídy. Kromě řady odborových akcí docházelo i k aktivitám pracujících mimo továrny. Daň z hlavy byla zrušena poté, co Thatcherovou vystřídal v čele Konzervativní strany v roce 1990 John Major.

Tímto nechceme naznačit, že situace před Thatcherovou byla lepší. „Stará“ Labour party skončila fiaskem a stala se názornou ukázkou, jak nerozdělovat veřejné zdroje. Nepřáteli pracující třídy jsou všichni politici, ale někteří jsou nebezpečnější. „Nová“ Labour party, která následovala pod vedením Tonyho Blaira Thatcherovou a Majora, nikdy nebyla blyštivým rytířem, který nás přijel zachránit – a když v roce 1997 Toryovská strana padla, kromě sociálně-revoluční perspektivy si už nikdo žádné naděje nedělal. Levicové politické strany toto nedokázaly akceptovat a pokračovaly v podpoře labouristů, dokonce i po jejich aktivním angažmá ve válkách NATO a ekonomické krizi v roce 2008.

Poté, co Thatcherová zemřela (v hotelu Ritz, symbolu sociální nerovnosti), byl 17. dubna vystrojen pohřeb s vojenskými poctami. Pokud vypadá zvláštně, že někteří lidé vesele tancují na hrobě senilní staré dámy, je to proto, že jsme stále jejími oběťmi, i s odstupem tak dlouhé doby. Znamená snad její smrt, že získáváme zpět sílu něco změnit? I malý vzrůst našeho třídního sebevědomí bychom v současné chvíli ocenili! Přestože jsou zde debaty o tlusté čáře za minulostí a jejím drsném a nekompromisním odsouzení, musíme se zbavit kocoviny a využít tyto dva či tři týdny jako příležitost diskutovat se svými kolegy, přáteli či rodinou o nových začátcích a příležitostech. Ale v prvé řadě, pojďme slavit!

Mezinárodní sekretariát, Anarchistická federace,
Velká Británie, 9. dubna 2013

Zdroj:
"Ding-Dong! The Witch Is Dead"

Související odkaz na csaf.cz:
The day that Thatcher dies