Nakladatelství ČSAF vydalo brožuru o masakru stávkujících dělníků, k němuž došlo v srpnu 2012 v Jihoafrické republice.

V srpnu 2012 obletěly svět záběry postřílených jihoafrických horníků. Odvážně se postavili nesnesitelnému vykořisťování v platinových dolech, odpovědí jim byly kulky policejních zbraní. Nakladatelství Československé anarchistické federace vydalo u příležitosti Anarchistického festivalu knihy brožuru o této tragické epizodě třídní války, která vešla ve známost jako „marikanský masakr“.

Jihoafrická republika je v rámci afrického kontinentu stabilně jednou z nejvyspělejších zemí a vytváří přibližně 25 % HDP celé Afriky. Drží světové prvenství v zásobách zlata, ale také v produkci platiny, rud chromu a vanadia. Toto bohatství je ale vyvažováno utrpením a vykořisťováním pracujících a jejich rodin.

Srpnová stávka v platinových dolech skončila nejkrvavějším policejním zásahem v zemi od roku 1960, kdy vláda apartheidu postřílela v Sharpeville 69 demonstrantů. Tentokrát policie zahájila ostrou střelbu do třítisícového davu stávkujících horníků, který se dožadoval zvýšení platů od společnosti Lonmin, jednoho z největších producentů platiny na světě.

Po zveřejnění drastických záběrů střelby automatickými zbraněmi do skupinek stávkujících však následovaly informace ospravedlňující násilí policie, která údajně neměla při zásahu proti ozbrojeným dělníkům na výběr. Mnohé zpravodajské kanály také z rozpoutání násilí viní konkurenční odborové svazy, které spolu soupeří. Kořeny konfliktu se však zcela zamlžit nepodařilo. Akcie těžařských společností prudce klesly. Naopak prudce stouply výkupní ceny platiny. Okupační stávka musela být ukončena v zájmu stability nadnárodního průmyslu, který je závislý na těžbě bílého zlata.

Nezaznělo ale například, že první střely do dělníků vypálili zkorumpovaní odboroví předáci propojení s vládou a korporacemi. Média nakonec udělala z obětí hlupáky, kteří se postavili s klacky střelným zbraním. Jak to ale bývá, realita je jiná. A když ji odkryjeme, ucítíme prohnilost politických a ekonomických elit.

Pohrdání a špína, kterou na postřílené stávkující horníky hází mediální svět, je jen částečným důvodem k vydání této brožurky. Skutečný důvod pro zveřejnění textů, které poodhalují širší pozadí násilí, je jiný: chceme tak vyjádřit solidaritu s rodinami mrtvých horníků a s těmi, co přežili a dále snášejí nehumánní podmínky jihoafrických dolů.

Marikanský masakr je velkou lekcí pro všechny milovníky a milovnice svobody. JAR zažívá po svržení apartheidu něco, čeho jsme byli svědky i v mnoha jiných zemích. Revoluční ideály rasové a sociální rovnosti byly zrazeny úzkou černou elitou z politické strany Africký národní kongres (ANC), která již 18 let drží kormidla moci. Chapadla ANC jsou prorostlá všemi institucemi včetně Jihoafrické konfederace odborových svazů (COSATU). Elitní politici ANC a jejich rodinní příslušníci se rychle vyšvihli mezi nejvyšší třídu miliardářů. Stali se také vlivnými akcionáři těžařských korporací a dohlížejí na ostudné vykořisťování chudých pracujících z bantustanů a uprchlíků z nejchudších regionů afrického kontinentu. Marikanský masakr odhaluje skutečnou tvář kapitalismu, státu, policie a reformistických odborových svazů. Tyto události by neměly být zapomenuty a jejich scenáristům odpuštěno.

Vedle odhalení pozadí marikanského masakru zazní v brožuře také slova o nutnosti budování protimoci a návrh, jaké kroky je v tomto směru třeba učinit.

Publikace obsahuje překlady textů „What the Marikana massacre tells us“ (Shawn Hattingh) a „Marikana prequel: NUM and the murders that started it all“ (Jared Sacks), které doplnil Tonda Kováč zejména o reakce českých médií a popis třídních bojů následujících po marikanském masakru.

48 stran, 45 Kč
K sehnání na distribučních místech uvedených na stránce nakladatelstvi.csaf.cz. (Na některých distribučních místech může být publikace až se zpožděním. Díky za pochopení.)

Nakladatelství ČSAF