Překlad komuniké vydaného Anarchistickou federací ve Francii.

Stále prolhanější válka, státní terorismus a drancování surovin v Mali

Byli jsme vyzváni, abychom si vybrali. Na jedné straně náboženská armáda, která chce ustavit království boží na zemi, na straně druhé ozbrojené síly kapitalistů zaklínající se lidskými právy. Mezi nimi bezbranné obyvatelstvo. Jsou to právě obyčejní lidé, se kterými jsme solidární. Neexistuje nic jako spravedlivá či čestná válka.

Mocenská klika válkychtivého prezidenta Françoise Hollanda, uspěchanost ofenzívy, kontrolovaná média, snaha o posílení francouzského obranného systému Vigipirate, celonárodní diskurz války proti teroru – to všechno má za cíl vecpat nám do myslí představu nevyhnutelnosti této války a legitimizovat ji. Ve skutečnosti jsou ekonomické zájmy kolonialistů přednější než životy místních obyvatel. Francouzská moc zneužila džihádisty, aby mohla 11. ledna 2013 vpadnout do země.

Vládnoucí třída Mali, zkorumpovaná až na dřeň, Francie, Evropská unie, mezinárodní finanční skupiny (Mezinárodní měnový fond, Světová banka, Světová obchodní organizace) nikdy neprojevily zájem o hlubokou ekonomickou, sociální a kulturní krizi místního obyvatelstva, vystaveného náhlé nutnosti vojenské intervence. Během dlouhých měsíců se tyto instituce zdaleka nezajímaly o rekrutování džihádistů v severní Mali zdůvodněné ekonomickou nutností (mladí nezaměstnaní, dokonce děti). Není vyloučeno, že intervence Francie, původní země kolonizátorů, nepřímo posílí fundamentalisty. Džihádistická mobilizace totiž získá symbolickou dimenzi boje pro Západ. Bude moci hrát na strunu „křížové výpravy proti mezinárodnímu terorismu“. Fundamentalistický bumerang tohoto typu hrozí neustále. Zkušenosti se zabřednutím ve válce v Afghánistánu zřejmě nebyly pro Francii dostatečnou lekcí.

Vojenská spolupráce s Mauritánií, Pobřežím Slonoviny, Burkinou Faso, Nigerem, Čadem a dvěma vojenskými základnami v Abidžanu a v Ndžameně dosvědčují, že je nutné, aby Francie nikdy tento region neopustila. Jednotky umístěné v Africe nemají za cíl udržet mír. Jejich smyslem je možnost rychlé intervence, aby tak mohly garantovat zájmy především gigantických francouzských podniků (Areva – uran, Total – ropa, Bouygues-Bolloré – veřejné práce, zábor přístavů a lesy se vzácným dřevem, Orange – telekomunikační infrastruktury). Francouzská vláda, napojená na EU, se nehodlá zbavit svých kolonialistických návyků, ani výhod, které tato politika přináší francouzskému průmyslu. Pod fíkovým listem demokratických hodnot míru a obrany lidských práv v Africe se odhaluje vrchol neokoloniálního cynismu. Zbrojní průmysl vynáší více než kterýkoliv jiný (dokonce více než ropný či nukleární). Skupiny obchodníků se zbraněmi jako Lagardere či Dassaoul vlastní velkou část francouzského tisku. Je zřejmé, proč se protiválečná tematika v našich médiích neobjevuje.

Mali

Po více než týdnu intervence odešlo přes 200 000 uprchlíků z válečné zóny do sousedních zemí. Mezitím Světový potravinový program odhaduje, vzhledem k aktuálnímu suchu a hladomoru, že 5 až 7 milionů obyvatel Sahelu bude potřebovat okamžitou humanitární pomoc. Až 230 000 lidí se přemístilo do vnitrozemí. Tváří v tvář útokům malijské a francouzské armády na svou vlast přizpůsobili džihádisté svou strategii a skrývají se ve vesnicích. Zranitelná populace mezi oběma mlýnskými kameny bude dříve či později reálnými oběťmi tohoto konfliktu (zejména ženy a děti). Rizika tohoto skrytého střetu mezi společenstvími jsou nesmírná… rozdělení a stigmatizace už začalo. Jak budou nakládat s neozbrojenými Tuarégy? A jak se skupinou Fulbů, kteří nepatří k islamistickým rebelům?

Válka se prodraží a bude trvat dlouho. Francouzská vojenská intervence bude stát odhadem okolo 400 000 eur denně. MISMA (mezinárodní mise pro podporu Mali) bude stát minimálně 240 milionů dolarů ročně. Zatímco vládne bída, zdroje se náhle nacházejí pouze v případě válek. Tím se zpětně dokazuje legitimita války a hovoří se o zlepšení zdravotních a sociálních podmínek v severní Mali. MISMA má dokazovat vůli Západu rekonstruovat zemi, zatímco sami obyvatelé Mali mají minimální možnosti participace.

Tento masivní ozbrojený konflikt těžko přispěje k obnovení stability a zlepšení situace. Aby mohl francouzský stát dále hájit své zájmy v Africe, uchyluje se ke státnímu terorismu, který přináší početné oběti (např. 37 rukojmích a 29 útočníků bylo zabito při záchranné akci v In Amenas v Alžírsku). Populaci chybí jakákoliv sociální politika, školství a kultura, ale vládnoucí třída se stále a znova vrhá do konfliktů s vyústěním více než nejistým. Evropské země udělaly první krok a razantně zesilují své angažmá. Ani Malijci, ani obyvatelé ostatních afrických zemí se nebudou moci osvobodit, dokud bude vládnout kolonialistický status quo. Kdo bude rekonstruovat zemi, až konflikt jednou skončí? Vsaďme se, že si francouzské firmy nenechají ujít příležitost při porcování afrického lva. Odmítáme, aby tato válka byla vedena naším jménem!

Solidaritu s oběťmi této války!
Okamžitý mír v Mali a osvobození francouzských kolonií!

Fédération Anarchiste
23. ledna 2013

Zdroj:
Une guerre mensongère de plus, terrorisme d’état et pillage des ressources au Mali

Mali