Únorové číslo nástěnných novin A3 se vrací k boji rodin z Krásného Března proti vystěhování. Stahujte, tiskněte, lepte!

Něco se stalo. Chudí a vyloučení vyšli z ghetta, aby se bili za svoje právo. Za právo nedat už sebou smýkat od šíbrů, co kšeftují s chudobou (tedy od majitelů baráků v ghettech, alibistických obecních úředníků i zbyrokratizovaných nevládek).

Stalo se to na přelomu ledna a února v Ústí nad Labem ve čtvrti Krásné Březno, kde se pár rodin postavilo místní soukromnicko-úřednické lobby, která může za to, že jim málem spadl na hlavu barák, kde měli nájemní smlouvu, takže byli donuceni ze dne na den odejít do provizoria, a pak už na ně každý jen kašlal. Tedy ne tak docela: ti, co se neskrývali jako majitel baráku, dostáli liteře zákona, vyplňovali s rodinami papíry, aby měli stvrzenku o své činnosti, jinak je nechávali jejich osudu – a tím by to bylo jako vždycky skončilo.

Jenže poslední z posledních se veřejně ozvali. Taková drzost! Úředníci v jednom šiku s papírovými charitáři byli nuceni reagovat, a tak holt trochu popostrčili xenofobní masmédia proti těm drzým chudým. Média nezklamala – a taky tím to mohlo vlastně všechno skončit.

Jenže se stalo ještě něco. Po boku odhodlaných rozhořčených chudých stanuli sociální aktivisté, aby se veřejně přihlásili k solidaritě s jejich bojem za lidskou důstojnost (ale i za záchranu budoucího společného života rodin). A jejich společný hlas byl slyšet.

Nejdříve solidarizující vyrazili na ministerstvo práce a sociálních věcí, kde se dožadovali přijetí u ministryně. Ta je sice členkou strany, jejíž předseda se při prezidentských volbách zaštiťoval hlasy „všech slušných lidí“, ale slušnost si asi vysvětlila jako ignorování těch, kterým hrozí život na ulici. A tak „ve vší slušnosti“ vyvleklo aktivisty z ministerstva policejní komando.

Aktivisté se tedy vydali přímo do Krásného Března, aby se pokusili zastavit vystěhování ohrožených rodin. To, co se za dlouhou dobu nepovedlo státním úřadům, městu ani nevládkám, se nakonec podařilo během pár dní, a to jen díky solidaritě, zápalu a přímé akci zdola. Rodiny našly s pomocí aktivistů nové bydlení.

Jak už to v naší xenofobní společnosti chodí, ti chudí, vyloučení, neprivilegovaní byli Romové. Dneska. Zítra mezi ně ovšem přibude spousta „bílých“. I když před tím zavíráme oči, většinová střední vrstva má už dávno nakročeno do pasti chudoby a je jen otázka času, kdy se kvůli neplánovaným okolnostem taky stane ze dne na den klientem exekutorů, kšeftařů a alibistů. Všichni zdánlivě zajištění, kteří ovšem nic nemají, se zatím snaží aspoň o prostorovou segregaci: budují si svoje ghetta úspěšných, opevňují se ve svých čtvrtích, kde ještě můžou zavírat oči před realitou.

Máme tu zkrátka dvojí ghetta. Jedna pro chudé, kde bezskrupulózní majitelé nemovitostí podle zákonů trhu šmelí s chudobou, a to za účinné asistence státu. Jiná ghetta máme pro „bohaté“, kam se chtějí schovat ti s iluzí vlastního úspěchu. Celé je to postavené na osvědčeném pravidle: co nevidím, to neexistuje.

Dnes vyšli ze svého ghetta neúspěšní a s nimi ti, co je jim rovnost a svoboda milejší než propagandistický sen o fungujícím systému, kde má každý stejnou šanci. Zítra bychom z ghetta mohli vyjít my zdánlivě úspěšní, abychom si taky už nenechali srát na hlavu. Odvaha lidí z Krásného Března je dobrým příkladem.

Moc a peníze jsou zbraní těch nahoře. Solidarita je zbraní nás, těch dole. Oni svých zbraní využívají, jak jen můžou. Není tedy důvod, abychom my svou zbraň neužili nebo ji dokonce odmítali užít. Krásné Březno je jedním z důkazů, že solidarita nemusí být jen symbolickým gestem, ale že pomáhá konkrétním lidem v konkrétních situacích.

A3 (únor 2013) ke stažení ZDE.
Stahujte, tiskněte, lepte!

Krasne Brezno