Prosincové číslo nástěnných novin A3 se vrací k reakci elit na protivládní protesty, které se konaly u příležitosti výroční 17. listopadu. Stahujte, tiskněte, lepte!

Letošní den „boje za svobodu a demokracii“ se nesl v trochu jiném duchu, než tomu bylo v dřívějších letech. Tisíce lidí v několika městech ČR vyšly do ulic, aby vyjádřily odpor proti neoliberální vládě škrtů, korupce a osekávání sociálních práv. Na Václavském náměstí v Praze se sešlo na 20 000 naštvaných občanů, kteří se pustili na Národní třídu a část z nich pokračovala i na Pražský hrad. Uskutečnilo se i několik akcí na podporu politického vězně Romana Smetany.

Elity nesly samozřejmě takové projevy veřejného odporu s nelibostí. Ti, proti nimž byl hněv občanů namířen, si hned začali stěžovat na nehoráznost protestů a drzost organizátorů. „Oblíbený“ ministr financí Kalousek dokonce naznačil, že jediná alternativa k současné diktatuře kapitálu může spočívat jen v „demokratickém centralismu“, tedy v tom, co je typické pro bolševické režimy. Zkrátka, pokud reakce elit shrneme, dojdeme k několika závěrům. Protestující jsou naivní snílci a jak se vyjádřil prezident Klaus, vyřvávají, ale nemají žádnou zodpovědnost. A navíc tento památný den hrubě zneužili.

Pojďme si nyní tuto kritiku rozebrat. Prý jsme naivní. Je tedy naivitou požadovat systémovou změnu ve chvíli, kdy čelíme nezaměstnanosti, prekarizované práci, životu od výplaty k výplatě a stále víc lidí se propadá do smrtelné spirály dluhů a chudoby? Nikoli. Tohle považujeme za zcela realistický postoj vycházející z elementární analýzy našeho postavení a našich zájmů coby vrstvy neprivilegovaných. Za naivní naopak považujeme přesvědčení, že jen ekonomický růst přinese spásu, privatizace a zpoplatnění školství a zdravotnictví způsobí jejich zkvalitnění. Nehledě na samu esenci naivity – že lze vybudovat jakýsi kapitalismus s lidskou tváří. Tu však nepřisuzujeme vrcholným politikům, ti dávno ví, že takový systém není ani možný, ani žádoucí.

Rovněž prý nejsme zodpovědní. Je tedy nezodpovědností snažit se svrhnout režim, který svým způsobem pošlapává základní lidská práva nemajetných (např. na bydlení, na zdravotní péči, na vzdělání...) a bere lidem nárok na důstojný život? To asi těžko. Zodpovědnost mají mít ti, kteří nesou následky svých rozhodnutí. Žijeme ale v době, kdy elity, které rozhodují, nemají žádnou odpovědnost a důsledky si vyžírají obyčejní lidé. Když dojde k ekologické havárii, budou to právě obyčejní lidé, kteří pocítí její dopad a odnese to jejich zdraví – zatímco elity si klidně mohou dovolit týdenní dovolenou v Karibiku, než se následky havárie odklidí. Když dojde k ekonomickému kolapsu, budou to zase obyčejní lidé, kteří budou hladovět, zatímco elity si budou užívat svého bohatství nasysleného v daňových rájích.

A konečně poslední argument – prý jsme zneužili svátek 17. listopadu. Zaprvé, na vyjádření vlastního názoru má kdokoli z nás nárok kdykoli. Zvlášť když dialog obyčejných lidí s jejich politickou reprezentací reálně neexistuje. Zadruhé, to boj zdola za svobodu a demokracii byl zneužit k prázdnému zformalizování v podobě státního svátku. A zatřetí (pokud bychom na podivnou logiku mocných přistoupili), protivládních demonstrací se dnes účastní také řada těch, kteří vyšli před třiadvaceti lety do ulic, aby dali poslední ránu trouchnivějícímu bolševickému režimu. Tehdy bojovali za svobodu slova, dnes se snaží tuto svobodu využít v boji za sociální jistoty, demokratický podíl na rozhodování a za sociálně spravedlivou společnost. Jenže, jak je vidět, slova nestačí. Ke slovům jsou elity hluché a dál hrají svou hru, jejímž cílem není nic jiného než stupňování vlastní moci a zisků na úkor zbytku společnosti.

A3 (prosinec 2012) ke stažení ZDE.
Stahujte, tiskněte, lepte!