6. října se v Praze konalo rozloučení s nedávno zesnulým Jakubem Polákem. Došlo i na průvod, nikoliv však smuteční.

6. října se v Praze konalo rozloučení s Jakubem Polákem, který podlehl 25. září těžké nemoci. Rozloučit se s ním přišly na dvě stovky lidí, hrála kapela a došlo i na průvod, jehož charakter naštěstí nebyl nijak smuteční.

Celá akce byla nazvána Antipohřeb, z čehož bylo jasné, že budou chybět smuteční věnce, plačící pozůstalí a bezobsažné patetické proslovy řídící se heslem „o mrtvých jen dobré“. Jakub by si žádné truchlení bezesporu nepřál a nikdo z jeho přátel, známých a soudruhů se nikterak nesnažil zpochybňovat, že s Jakubem to bylo někdy opravdu těžké. Kdo se s ním někdy blíže setkal, věděl, že je prostě takový, jaký je. Nebo byl? Jak kdo chcete.

V pozvánce na Antipohřeb bylo ale nešťastně napsáno, že půjde „o setkání lidí, pro které Jakub něco znamenal“, takže dorazila i početná sestava tajných policistů, z nichž někteří budili smutnější dojem než Jakubovi přátelé. Jejich přítomnost byla bezesporu důležitá, co kdyby ten démon Polák provedl nějakou lotrovinu i po své smrti. Jeden nikdy neví.

Antipohřeb

Místo setkání bylo zvoleno symbolicky na pražském Střeleckém ostrově, tedy na místě, které je nesmazatelně spjaté s anarchistickým hnutím. Jak s tím, co zde působilo v letech dávno minulých, tak i s tím novodobým, u jehož kořenů stál právě Jakub Polák. Okolo druhé hodiny se tu tedy začaly postupně scházet desítky lidí, a rozhodně nešlo jen o kované anarchisty. Nakonec dorazilo na 200 „smutečních“ hostí.

Antipohřeb

Je smutným zjištěním, že něčí smrt se stává příležitostí potkat staré známé tváře, na které jen tak nenarazíte. Ale tak už to prostě chodí. Není tedy divu, že se první hodina setkání točila právě kolem setkávání, vzpomínání a neformálního debatování. Speciálně pro tuto příležitost bylo vydáno nové číslo anarchistického časopisu A-kontra, které je složeno z několika Jakubových příspěvků ze začátku 90. let, které napsal pro tento časopis, na jehož vydávání se v té době lví měrou podílel. K dispozici bylo i improvizované distro s materiály ČSAF, které občas s hravostí sobě vlastní rozházela smečka přítomných psů. Atmosféru zpříjemňovala hudba romské kapely. A aby nebyli účastníci Antipohřbu úplně na sucho, bylo doneseno několik bas s pivem.

Antipohřeb

Ve čtvrt na tři začaly proslovy, některé více jiné méně předem připravené. Jako první se slova ujala se svým opravdu genderově korektním příspěvkem dvojice squaterů z Milady. „Odpor žije, boj pokračuje!“ Pak nastoupil Kuba Línek, který se podílel na začátku devadesátých let na vydávání A-kontry. Po něm se megafonu chytl Ondřej Slačálek, z jehož popudu začala A-kontra na konci devadesátých let znovu vycházet, a to právě za přispění Jakuba Poláka. Dalším řečníkem byl Mirek Vodrážka, který se s Jakubem sešel prvně v redakci undergroundového časopisu Vokno, a zavzpomínal na úplný počátek A-kontry. Bývalý redaktor obnovené A-kontry se v osobní zpovědi svěřil s tím, jak ho Jakub ovlivnil při formování vlastního světonázoru. Končil se zjevným pohnutím v hlase. Člen ČSAF tlumočil vzkaz od Jana Bandyho z ostravského Přednádraží, jenž Jakubovi poděkoval za jeho solidaritu a vzkázal, že kdyby bylo více lidí, jako byl „pan Jakub Polák“, svět by vypadal jinak. To, jak Jakub pomáhal obyvatelům Přednádraží, přijel vyjádřit také Kumar Vishwanathan, který se angažuje v pomoci Romům na Ostravsku. Mladá anarchistka poté tlumočila dopis od Romky z Přednádraží a vzkaz od Jakuba ostatním, aby se této kauze nadále věnovali. Jakubova družka Jana Chalupová poděkovala jeho přátelům, že dorazili, a vyzdvihla Jakuba jako tvořivého člověka. „Sejdeme se v lepších časech.“

Antipohřeb

Proslovy trvaly dohromady půl hodiny, načež to opět rozbalila romská kapela, kterou neopomínali přítomní odměňovat po každé písničce potleskem. Kolem čtvrté byl vyhlášen odchod, utvořilo se čelo průvodu s transparentem „Boj pokračuje. O mariben džal durender.“, za nějž se zařadil růžovo-stříbrný samba band. Ten po zbytek akce udával s neutuchajícím nasazením pochodu rytmus. Zamířilo se na Národní třídu a odtud na Karlovo náměstí. To však už část lidí akci opustila, a tak zbytek pochodu tvořilo asi 150 účastníků. Za přispění megafonu byla skandována různá hesla „Nezapomene!“, „Odpor žije, boj pokračuje!“, „Savore žandáre hyne melale bale!“, „Proti státu, kapitálu, za svobodnou samosprávu!“ atp. Místy došlo i na recitaci básní, např. od Františka Gellnera.

Antipohřeb

Při průchodu Ječnou ulicí byly z oken prázdného domu rozvinuty transparenty s nápisy „Děkujeme, Poláku. Nezapomeneme.“ a „Díky za všechno. Boj nekončí.“ a Jakubovým portrétem. Tento akt vzbudil velký ohlas. Nejprve u účastníků Antipohřbu, posléze také u jeho nezvaných hostů. Lidé, kteří transparenty vyvěsili a tím se zřejmě dopustili vážného zločinu, museli čelem ke zdi a skončili s pouty na rukou v policejních vozech.

Antipohřeb

To už ale průvod mířil na náměstí Míru, kde se naskytla příležitost k provolání hanby u petičního stánku na podporu prezidentského kandidáta Vladimíra Franze. Odtud se zamířilo do Vršovic, kde byl pochod ukončen v Krymské ulici a celá akce se přesunula do café V lese. Tam se promítal půlhodinový sestřih rozhovorů s Jakubem a po zbytek večera znova hrála romská kapela.

Nezapomeneme! Boj pokračuje!

Související odkazy:
Život proti proudu
Pár vzpomínek na Jakuba
O mariben džal durender
V sobotu proběhl antipohřeb Jakuba Poláka. Časopis A-kontra vydal jeho texty

„Savore žandáre hyne melale bale!“ Ne každý, kdo se účastnil, byl srdečně zván:

nezvaní hosté

nezvaní hosté

nezvaní hosté

nezvaní hosté

nezvaní hosté