Srpnové číslo nástěnných novin A3 se věnuje španělské inspiraci jak se organizovat proti zhoršujícím se životním podmínkám. Stahujte, tiskněte, lepte!

Nebyli jste letos v létě na dovolené ve Španělsku? Nebyli jste na dovolené v zahraničí? Jste rádi, že jste mohli jet těch pár kilometrů navštívit příbuzné a známé? Taky vám peníze stačí sotva na běžný denní domácí provoz? A o úsporách na horší časy, natož na zážitky „nad poměry“ vůbec nemůže být řeč? Buďte rádi, že jste měli aspoň tu dovolenou. Znamená to totiž, že máte práci.

Návštěva Španělska by vám ovšem ukázala, co nás pravděpodobně čeká za pár let: v některých oblastech téměř 40% nezaměstnanost, exekuce, ztráta střechy nad hlavou, hlad. To vše napříč společenskými vrstvami a vůbec ne jen někde mezi nekvalifikovanými dělníky, tzv. nepřizpůsobivými, sociálně vyloučenými apod., jak naznačuje mocenská propaganda v korporátních médiích.

Prosazované politické řešení ekonomické krize zahání do kouta i ty, kteří se při práci v kanceláři neušpiní, kterým banky bez skrupulí půjčují peníze na dům, na školné i na vánoční dárky, kteří tráví víkendy v nákupních centrech. Zahání do kouta ty, kteří si myslí, že patří ke střední třídě (a dnes si to ještě myslet můžou). Toto politické řešení totiž spočívá v cynickém konstatování, že si za krizi můžeme sami, protože jsme každý zvlášť špatný hospodář. A je tudíž na nás jednotlivě, jak si poradíme a jak se už konečně naučíme žít na vlastní zodpovědnost. Politik nám může pomáhat jen tak, jak je v jeho silách: z výchovných důvodů zvýšit DPH, zpřísnit výběr daní u (nejpočetnější) střední třídy, ocejchovat nezaměstnané a nahnat je na nucené „obecně prospěšné“ práce pro privátní korporace. No a navrch připomenout princip utahování opasků, které si máme kolem pasu nebo hrdla zatáhnout taky každý sám.

Návštěva Španělska by vám ukázala i to, že neomalenost boháčů a jejich politických poskoků nutně vyvolá reakci zdola. V Asturii na severu země v červnu povstali horníci, blokovali silnice a potýkali se s policií, která v reakci na protest začala šikanovat hornické vesnice. Poté se horníci vydali pochodem na Madrid, tam je vedle obrovského a nadšeného přijetí místními obyvateli, včetně hnutí rozhořčených, přivítaly opět policejní obušky a střelba. V Andalusii, která se nachází naopak na jihu, začali odboráři z místního svazu SAT obsazovat nevyužívanou půdu a obdělávat ji. Jejich poslední akcí bylo vyvlastnění zboží z několika supermarketů a jeho rozdání potřebným. Po celé zemi pak funguje solidární hnutí, jehož cílem je bránění exekucím, v jejichž důsledku končí tisíce rodin na ulici.

Když český prorežimní pravičák z iluzorní střední vrstvy mluví o rozdílu mezi pravicí (která prý pracuje, aby dosáhla blahobytu) a levicí (která prý jen stávkuje, demonstruje, demoluje, podpaluje a rabuje, aby se onoho blahobytu domohla), nevidí si na špičku nosu. Už dávno nejde o blahobyt, ale o holé přežití. Vždyť i takovýhle mudrlant žije ze dne na den, je okamžitě nahraditelný a postradatelný ve společnosti, která pohrdá solidaritou a člověkem vůbec. Vzýváním bohatých na tom těžko něco změní, vzýváním elitářství se těžko dostane mezi elitu, i kdyby se stejnou chutí jako ona šlapal po těch, kteří jsou na tom hůř už dnes.

Ano, lidé, přezdívaní u nás pohrdavě levičáci za to, že se nechtějí vzdát boje za důstojný život pro každého bez rozdílu, jsou všude stejní. Jejich sociální hnutí roste a přímé akce, které navzdory represi probíhají dnes ve Španělsku, mohou zítra začít u nás. Nebudeme platit za cizí dluhy a za krizi, kterou jsme nezpůsobili. A týká se to i nás všech, kteří zatím ještě máme práci, máme kde bydlet a co jíst.

Možná i my budeme brzo nuceni přijít na to, že prosbami u těch nahoře se ničeho nedomůžeme. Je naivní věřit ve volby, které tu jsou jen proto, aby reprodukovaly stávající systém a aby jeho podstata zůstala nezměněna. Možná to nebude trvat tak dlouho, kdy konečně pochopíme, že protest musí být radikální, aby byl alespoň trochu účinný. A možná stejně jako lidé ve Španělsku začneme bránit sebe a své sousedy před exekucemi, pomáhat lidem vyhnaným z domova obsazovat prázdné domy a těm bez prostředků zajišťovat potraviny z míst jejich přebytku a plýtvání. Možná, že i zde se přestaneme nechat štvát proti sobě a objevíme sílu vzájemné solidarity a kolektivní přímé akce.

A3 (srpen 2012) ke stažení ZDE
Stahujte, tiskněte, lepte!