O hnutí španělských indignados už není tolik slyšet. Není to ale proto, že by ztráceli na síle. Pouze své aktivity přesunuli z velkých náměstí do sousedských shromáždění.

Je španělské Hnutí 15. května (15M) na ústupu? Nebo spíše sílí v „podzemí“? Mainstreamová média prohlašují, že indignados (rozhořčení), jak je hnutí také označováno, ztratili od loňského roku podporu a že jejich jediným úspěchem je už jen schopnost zmobilizovat lidi u příležitosti speciálních dat. Španělské noviny El País to v květnu 2012 v rámci výročí hnutí okomentovaly tím, že jeden rok od jeho vzniku se u španělské populace lidová podpora a sympatie pro indignados propadla asi o 13 %, a to i přes masivní mobilizace, které se konaly od 12. do 15. května. ABC uvedla svůj šot z 15. května zase tím, že „výročí hnutí indignados ukazuje úbytek jeho sil“. Jenže média nepochopila pointu. Ve skutečnosti hnutí není na ústupu, ale sílí, je organizovanější a lépe koordinované a podporuje ho nadšení stovek lidí.

Decentralizace hnutí

Když se květen 2011 chýlil ke konci, muselo nedávno zrozené hnutí 15M přijít na to, jak přežít mimo tábor na náměstí Puerta del Sol (acampadasol). A tak se prosadila idea decentralizace hnutí směrem k jednotlivým čtvrtím a sousedstvím: „toma los barrios“, čili začít působit v sousedstvích, podporovat a iniciovat vznik shromáždění ve všech madridských čtvrtích. Tímto způsobem zakořenilo hnutí na lokální úrovni a od vzniku místních shromáždění 28. května 2011 se jich zrodilo asi 120. Společně jsou pak koordinovány prostřednictvím Asamblea Popular de Madrid, lidovým shromážděním Madridu, které je známé také jako Asamblea Interbarrios. Stejně jako vzniklo v původním táboře na Puerta del Sol mnoho tematických pracovních skupin, byly pracovní skupiny s podobným zaměřením vytvořeny ve většině místních shromáždění a na své činnosti spolupracují či ji koordinují se skupinami z acampadasol.

Smysl této decentralizace spočíval v prvé řadě v podpoře přímé a participativní demokracie na místní úrovni, založené na pochopení politiky coby umění kolektivní tvorby alternativního modelu společenských vztahů přesměrováním lidí z izolace ke komunitě. Druhým záměrem bylo vzít si zpět veřejnou sféru, jak ji definoval Habermas, jako místo, ve kterém se politická participace odehrává prostřednictvím diskuse; jako prostor, ve kterém občané přemítají o svých společných záležitostech; tudíž jako jakousi arénu diskurzivní interakce. Tato interakce je strukturována pomocí shromáždění, která představují nejvyšší výraz horizontální organizace a demokracie zdola. Z kombinace obou cílů vyplývá snaha hnutí bojovat za „skutečnou demokracii teď“ (Democracia Real Ya), která směřuje ke konceptu Daniela Barbera „silné demokracie“, „normativní alternativy, kde jsou občané zapojeni na místní a národní úrovni v různých politických aktivitách a berou diskurz, diskusi a rokování jako nezbytné podmínky pro dosažení společného východiska“.

Vznik nových sociálních iniciativ

Sousedská shromáždění se obvykle schází jednou týdně a představují veřejný prostor pro debatu, kde si sousedé vyměňují myšlenky a vize o obecných tématech (ekonomika, nezaměstnanost, bydlení, systém financování, vzdělávání, sociální zabezpečení), ale také tu diskutují o místních problémech, které mají nějakým způsobem dopad na jejich čtvrť. Velké množství aktivit je organizováno v rámci těchto shromáždění. Asi nejzajímavější z nich je vznik tzv. „časových bank“, neboli bancos de tiempo. Časové bankovnictví je modelem nepeněžních vzájemných služeb, který se snaží řešit požadavky mimo tržní sféru. Jako měnová jednotka je v této alternativě k peněžnímu systému používána hodina práce. Časové banky se tak snaží zajišťovat pobídky a odměny za práci obvykle dělanou na dobrovolnické bázi. Shromáždění ve čtvrti La Concepción na severovýchodě Madridu má jednu z největších a nejlépe organizovaných časových bank, která je koordinována prostřednictvím internetu. Sousedé si vytváří online profily, kde sdílejí informace o službách, které mohou poskytnout, a mají tak zároveň příležitost dostat se do kontaktu s lidmi, kteří nabízejí služby, jež zase zajímají je. Jednotlivé transakce si domlouvají mezi sebou navzájem a v případě, že nastanou nějaké problémy, je svolána smírčí komise.

Další iniciativy, které vznikly v rámci shromáždění, se věnují vytváření organických zeleninových zahrad na nevyužitých městských prostorech s cílem redukovat potravinovou závislost a zakládání družstev ekozemědělské spotřeby, které se snaží obcházet překupní řetězce a navázat užší vztahy s producenty. Jedná se o velmi názornou materializaci kritiky konvenčních kapitalistických modelů výroby a spotřeby, které nejsou ani udržitelné, ani spravedlivé, ani zdravé. Tímto způsobem shromáždění podněcují vznik alternativních životních stylů a spotřebitelských návyků.

Jednou z nejúspěšnějších akcí hnutí 15M, kterou pomáhají sousedství koordinovat, je kampaň „Stop nuceným vystěhováním“ (Stop desahucios). Od loňského roku bylo zastaveno kolem dvou set evikcí (vystěhování). Hned od počátku byla v rámci hnutí rozhořčených ustavena pracovní skupina zabývající se právem na bydlení, komise pro bydlení (oficina de vivienda). Když byla vytvořena sousedská shromáždění, posloužila jako prostředek pro rozjetí iniciativy proti evikcím. Jen v loňském roce bylo ve Španělsku provedeno 58 241 evikcí, což představuje nárůst o 22 % oproti roku 2010. Platforma pro oběti hypoték (Plataforma de Afectados pro la Hipoteca, PAH), sdružení, které byl založeno v roce 2009, aby se pokusilo najít řešení k dramatu nucených vystěhování, se úzce propojilo s hnutím 15M, aby mohlo přidat svým akcím proti nuceným evikcím na síle a viditelnosti. Sousedství se stala klíčovým aktérem v tomto procesu: začala shromažďovat informace o plánovaných evikcích ve své oblasti a organizovat na dané termíny aktivisty. Skrze účast na společných fórech a sdílení informací prostřednictvím sociálních sítí se stalo bydlení jedním z hlavních cílů sousedských shromáždění, kolem něhož dál pracují a mobilizují se.

Pod heslem „žádná lidská bytost není ilegální“ byly ve spolupráci se sousedskými shromážděními v Madridu zformovány Sousedské brigády pro monitoring dodržování lidských práv (Brigadas Vecinales de Observación de los Derechos Humanos), většinou ve čtvrtích s velkým počtem imigrantů. Jejich cílem se stalo zviditelnění policejních razií na přistěhovalce, stejně jako odsudek xenofobních a rasistických předsudků. Sousedská shromáždění se se svými brigádami pro monitoring dodržování lidských práv rovněž stala kolébkou protestu proti internačním centrům pro imigranty (Centro de Internamiento de Extranjeros) a prosazují jejich uzavření a dodržování lidských práv zadržovaných.

Indignados oživili sousedské hnutí: nové formy spolupráce koexistují se starými sousedskými asociacemi, koordinují se a podílejí na velkém množství iniciativ a společných akcí. Sousedské asociace, které se v Madridu objevily na konci šedesátých let, postupně zmírnily své požadavky a upadly do lehkého spánku. Hnutí 15M znovu probudilo lokální politiku a posílilo komunitně založenou mobilizaci: jsme svědky toho, jak spolu koexistují staré a nové formy sousedské organizace, koordinují se a vzájemně se učí jedna od druhé.

Barcelona

Nové společenské klima

Média v poslední době zdůrazňují, že hnutí 15M má stále silný vliv na demonstracích, ale že bez ohledu na masivní mobilizace ztrácí svůj vliv v každodenním životě. Jenže 15M ve skutečnosti vytvořilo nové společenské klima. Jak vyjádřilo lidové shromáždění z Algete na svém Twitter profilu: „Spali jsme, probudili jsme se a nyní máme chronickou nespavost.“ Filozof Amador Fernández-Savater jde dál a tvrdí, že hnutí 15M otevřelo „nový stav mysli“. Pravdou je, že hnutí 15M bylo zlomovým bodem společenského klimatu Španělska: otevřelo zcela novou sféru veřejné debaty. Ukázalo, že je možné myslet jinak, cítit jinak a jednat jinak. Předvedlo, že je možné nastavit alternativy k současnému systému, a svedlo dohromady obrovský počet lidí, kteří nyní dokazují, že za hnutím se skrývá mnohem více než jen sporadické masové mobilizace.

Ve více než stovce čtvrtí Madridu se každý týden konají lidová shromáždění, jsou vytvářeny pracovní skupiny a krystalizují nové iniciativy. Jednou za týden se schází lidové shromáždění Madridu, neboli Comisión Interbarrios, mezičtvrťová koordinační instance, která analyzuje, diskutuje a přijímá návrhy přicházející od různých sousedských shromáždění. Tiché spojenectví myslí probíhá každý týden po celém městě, na náměstích i na internetu. Přesto média neustále trvají na tom, že hnutí ztrácí na síle. Jsme svědky vytváření paralelní, alternativní, podzemní ekonomiky. Přesto k tomu ti u moci zůstávají slepí. Jak to vyjádřil politolog Carlos Taibo: „Neustále sledujeme, jak média prohlašují, že je hnutí 15M mrtvé. A já si uvědomil, že je lepší na to neodpovídat: čím méně vědí o realitě hnutí, tím více budou překvapeni tím, co se vynoří ze stínu.“

„Hnutí 15M bylo explozí v ulicích, avšak rozhodilo semena práce po všech sousedstvích,“ říká Lola Díaz z Ágora Sol. Jeden rok po jeho zrození můžeme konstatovat, že je hnutí 15M živější než kdy předtím. Vyvolalo globální povědomí o důležitosti být sjednoceni v boji za změnu. Jak poznamenala aktivistka a výzkumnice Esther Vivas: „Izolovanými akcemi nemůžeme zamýšlet měnit svět, změna paradigmatu vzejde pouze z kolektivní akce; pokud nebudeme bojovat, pokud nebudeme aktivní, pokud si nevezmeme zpět ulice, prohrajeme, ještě než začneme.“

Hnutí 15M překonalo protesty: uspělo v samém základě při změně kolektivní představivosti a politické atmosféry. Nastartovalo proces repolitizace společnosti. Program akcí se rozšířil a radikalizoval: nyní nejenže okupujeme náměstí, ale bereme si zpět i veřejný prostor v našich čtvrtích. Bráníme evikcím. Kolektivně financujeme své iniciativy. Podáváme žaloby na bankéře. Budujeme vlastní paralelní sítě sociální podpory. Poukazuje to snad na slábnutí hnutí, na ztrátu síly? Nebo jde spíše o ukázku dynamického hnutí, které pracuje v undergroundu na tiché revoluci? Hnutí 15M, vyzbrojené „tichým odporem“, jak poukázal filozof Daniel Bensaïd, vkládá své úsilí do přeměny poměru sil mezi jedním procentem u moci a naprostou většinou společnosti, zbývajícími 99 procenty. A tak zůstaňte odhodlaní: toto je teprve začátek.

Marta Sánchez

Zdroj:
Losing Strength? An Alternative Vision of Spain’s indignados (vyšlo 23. 6. 2012)

Přeložil -jk-