Anarchistická federace

Výročí smrti španělského anarchisty Dominga Ascasa

Před 75 lety zahynul jeden z význačných účastníků španělského anarchosyndikalistického hnutí – Domingo Ascaso Abadía.

Před 75 lety zahynul v době bojů proti stalinistickým kontrarevolučním silám v ulicích Barcelony jeden z význačných účastníků španělského anarchosyndikalistického hnutí – Domingo Ascaso Abadía.

Domingo Ascaso se narodil 10. června 1895 v aragonském městečku Almudévar v provincii Huesca. Patřil ke slavné anarchistické rodině Ascasů: jeho mladší bratr Francisco Ascasa (1. 4. 1901 – 20. 7. 1936) zahynul v Barceloně během bojů s vojáky z kasáren Atarazanas, kteří povstali na podporu generála Franka; jeho bratranec Joaquín Ascasa Budría (1906 nebo 1907 – 1977) byl jedním z velitelů Rady obrany Aragonie v roce 1937, jež uskutečňovala radikální anarchokomunistickou transformaci v sociálně-ekonomickém životě regionu. Všichni byli účastníky španělského anarchosyndikalistického hnutí a členy Národní konfederace práce (Confederación Nacional del Trabajo, CNT) a Iberské anarchistické federace (Federación Anarquista Ibérica, FAI).

Povoláním byl Domingo pekař a pracoval v Zaragoze. Do anarchistického hnutí se zapojil vstupem do jedné z anarchistických akčních skupin, s níž se zúčastnil atentátu na Adolfa Gutiérreze, šéfredaktora deníku Heraldo de Aragón, který udal několik vojáků za povstání v kasárnách Carmen v roce 1920.

Jako člen skupiny „Spravedliví“ odjel Domingo Ascaso v roce 1921 do Barcelony. Tady se seznámil s Buenaventurou Durrutim, s kterým pak vedl polemiku o plánech na vytvoření anarchistické federace. V říjnu následujícího roku se připojil k organizaci „Solidární“ (Los Solidarios), založené několik měsíců předtím, v níž byl také jeho bratr Francisco Ascaso, Durruti, García Oliver, Ricardo Sanz a řada dalších význačných anarchistů.

V době diktatury generála Primo de Rivery se tak jako mnozí jiní anarchisté snažil zachránit před pronásledováním, a když jako zázrakem unikl zatčení 24. března 1924 v Barceloně, ukrýval se nějakou dobu na hřbitově v městečku Pueblo Nuevo. V rozhovoru s Oliverem charakterizoval svůj úkryt slovy: „Nejlepší je schovat se mezi mrtvými. Ti nemluví!“ Domingo se ukrýval na hřbitově, dokud se mu nepodařilo odjet do Francie za pomoci Garcíi Olivera. Stalo se to krátce po atentátu na komisaře Antonia Espeja (19. 1. 1921), šéfa zvláštní policejní brigády. Ve Francii se Domingo zkontaktoval s bratrem Franciskem a s Durrutim, s nimiž pomáhal organizovat gerilové akce v Pyrenejích pro posílení revolučních nálad na poloostrově. Byl také členem výboru pověřeného v prosinci 1924 rozmístěním jednotek a zbraní v obci Vera de Bidasoa (Navarra), kde proběhly o měsíc dříve tvrdé vládní represe vůči ilegálně působícím anarchistům.

Bratři Francisco a Domingo
Bratři Francisco a Domingo

V roce 1925 odjeli Domingo a Francisco Ascasové s Durrutim na Kubu, kde se aktivně zapojili do místního dělnického hnutí. Začátkem roku 1929 přijel Domingo do Bruselu, kde se pak živil jako prodejce šátků a nejrůznějšího kancelářského zboží. Po pádu diktatury v roce 1930 se vrátil do Španělska. Od ledna do září 1932 se jako člen skupiny FAI „Nezkrotní“ (Los Indomables) účastnil pomoci povstání dělníků ve Villa Cisneros (dnešním al-Aiúnu v Západní Sahaře). V následujících letech se angažoval v odborech. Začal pracovat jako cukrář a vstoupil do syndikátu výrobců potravin, náležejícího k CNT. Opustil akční skupiny, aniž by tím ovšem ztratil důvěru svých starých soudruhů.

Když v červenci 1936 propukla občanská válka, Domingo se stal asistentem Garcíi Olivera v katalánském Ústředním výboru protifašistických milicí (založeném 21. července 1936). Brzy poté se spolu s Cristóbalem Aldabaldetrecu a Gregoriem Joverem Cortésem vydal v čele kolony Ascaso (pojmenované po jeho padlém bratrovi Franciskovi) na aragonskou frontu do oblasti Barbastro. Kolonu opustil po její militarizaci, během které se stala základem 28. divize republikánské armády. Důvodem Domingova odchodu nebyla militarizace samotná, kterou ostatně bezvýhradně hájil na shromáždění milicí 9. března 1937 v Barceloně, ale neshody s Miguelem Garciíou Vicancosem, Gregoriem Joverem a Josepem Joanem Domènechem, kteří zůstali na frontě.

Domingo Ascaso se vrátil do Barcelony, kde byl 4. května 1937 zabit na ulici Gran Vía při bojích na barikádách proti stalinským kontrarevolučním silám, za takzvaných „květnových událostí 1937“. Byl pochován na známém barcelonském hřbitově na pahorku Montjuic.

Columna Ascaso
Columna Ascaso

Zdroje:
http://avtonom.org/news/pamyati-geroya-domingo-askaso-abadia-i-kolonna-askaso
http://puertoreal.cnt.es/en/actividades-no-sindicales/1944-domingo-ascaso-abadia.html
http://elmilicianocnt-aitchiclana.blogspot.com/2009/07/biografia-de-domingo-ascaso.html

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy