Přiblížení další fáze revolty v Egyptě, tentokrát proti vojenské vládě, která nastoupila po pádu prezidenta Mubaraka.

Stovky tisíc Egypťanů nyní bojují v ulicích celého Egypta proti represím a útlaku ze strany vojenské junty, která začátkem letošního roku v důsledku odstranění diktátorské Mubarakovy vlády převzala veškerou moc v zemi. Je to skutečná a autentická vzpoura většiny utiskovaných Egypťanů, namířená proti armádním vládcům. Tentokrát se nejedná o boje mezi islámskými fundamentalisty a armádou, jak se střet snaží prezentovat korporátní média. Člen kolektivu Anarkismo.net se ocitl v centru dění, aby si mohl promluvit s egyptským anarchokomunistou Jásirem Abdalláhem, členem Egyptského hnutí socialistických libertariánů, který předal do rukou našeho kamaráda prohlášení, obsahující mimo jiné komplexní analýzu současných bojů a stavu před výbuchem současné vlny nespokojenosti a naznačující také potenciál egyptských mas k dovedení revoluce do konce.

Od pádu diktátorské Mubarakovy vlády v únoru letošního roku je Egypt řízen vojenskou juntou (Nejvyšší rada ozbrojených sil, SCAF), která pod různými záminkami ponechala hlavní struktury předešlé diktatury netknuté. Sociální protesty a dělnické stávky se setkaly s nebývalým násilím ze strany armády, činnost odborů začala být regulována přísným zákonem, prakticky znemožňujícím vyvíjet jakoukoli aktivitu ve větší míře, mučení je na denním pořádku a represe namířené proti účastníkům únorového povstání byly přizpůsobeny poměrům. V rámci použití antirevolučních sankcí stanulo před soudem kolem 12 tisíc lidí, aby byli ostatní zastrašeni a snížil se význam povstání egyptských mas proti diktatuře. Vše se děje souběžně s uměle živeným sektářským konfliktem mezi křesťany a muslimy, který je eskalován s cílem odvrátit pozornost od skutečných problémů trápících egyptskou společnost.

Egypt

Od pátku 18. listopadu masy lidí opětovně okupují náměstí Tahrír a požadují odstoupení vlády vojenské junty SCAF. Děje se tak ve chvíli, kdy se vláda snažila uvést do praxe nový zákon rozšiřující a upevňující její pozici. Celé politické spektrum s překvapivou podporou Muslimského bratrstva (které od doby, kdy přistoupilo na tajné a neveřejné dohody s SCAF, značně utichlo) se toho dne objevilo v ulicích také, nejpravděpodobněji kvůli volbám plánovaným na 28. listopad. Zároveň se všechny politické frakce obávají, že nezávisle na výsledku nadcházejících voleb převezme moc „polní maršálek“ Tantaví, vůdce SCAF. Sama SCAF již zavčasu přijala dekret týkající se armádního práva veta vůči nově přijaté ústavě, sestavené nově zvolenou vládou.

Páteční protesty ocejchovala všechna světová média jako střet mezi členy Muslimského bratrstva a vojáky SCAF. Ovšem skutečné střety začaly až v sobotu, kdy byla skupina asi 200 vytrvalých rebelů z náměstí Tahrír brutálně napadena policií. Byla to jiskra, která opětovně zapálila oheň hněvu mezi protestujícími, kapka, která přelila pohár hořkosti a vytáhla z domovů stovky tisíc lidí, aby znovu obsadili ulice egyptských měst. Probíhající boje a střety nemají nic společného s politickým islámem, stejně jako neměly během propuknutí povstání 25. ledna. Současné protesty jsou dílem stejných lidí, kteří zažehli revoltu v lednu a únoru, kteří si ještě donedávna neuvědomovali antirevoluční a antispolečenský charakter vlády armády, dost neschopně maskující své pravé úmysly kamufláží „pronárodní“ aury.

Egypt

V sobotu a neděli se pouliční boje rozhořívají v ulicích všech větších měst v Egyptě, především v Káhiře, Port Saidu, Alexandrii i Suezu. Na jihu země probíhají masové demonstrace, rovněž tam dochází ke střetům s represivními oddíly SCAF. Jsou napadány policejní stanice, na hlavních tazích a v největších ulicích se staví barikády. Zároveň pokračují surové represe proti protestujícím: během víkendu nejméně 6 lidí zahynulo, přes tisíc lidí bylo vážně zraněno po útocích provedených armádou a lidem nenáviděnými CSF (Centrální bezpečnostní síly, jádro represivních Mubarakových oddílů).

V sobotu odpoledne byli lidé okupující náměstí Tahrír brutálně vytlačeni z části obsazeného náměstí za použití transportérů, armádních džípů (dárek prezidenta Obamy), střelbou gumovými projektily i ostrou municí. V noci ze soboty na neděli se demonstrantům znovu podařilo získat zpět náměstí Tahrír, symbolické místo pokračující revoluce, které rebelující lidi sjednocuje. Dav skandoval: „Odstranit SCAF, odstranit Tantavího!“

Egypt

V neděli kolem poledne jsme měli příležitost osobně mluvit s Jásirem Abdalláhem, který nám vysvětlil, o co šlo v ulicích Káhiry. Jeho přímé svědectví o proběhlých událostech v Káhiře je živým důkazem toho, že duch revoluce mezi vzbouřenými masami je silný a daří se mu a že nejbližší dny mohou být pro arabskou revoluci klíčové. Pamatujme, že jsou potřeba všechny formy solidarity s našimi soudruhy a soudružkami bojujícími v severní Africe za svobodu.

José Antonio Gutiérrez D.
20. listopad 2011

Egypt

Rozhovor s Jásirem Abdalláhem

José Gutiérrez: Co se odehrálo v průběhu posledních dní na káhirském náměstí Tahrír? Kdo přesně vyšel do ulic a jaké jsou konkrétní důvody pokračujících bojů?

Jásir Abdalláh: Několik dní před pátkem 18. listopadu rodiny obětí povstání z ledna a února a tehdejších mučedníků zahájily pokojný okupační protest vsedě na náměstí Tahrír, domáhajíce se svých práv a potrestání viníků z bouřlivých střetů v únoru letošního roku. Skoro deset měsíců po těchto krvavých událostech, od okamžiku Mubarakovy kapitulace, nebyl žádný z viníků střelby a vraždění demonstrantů potrestán. Kromě toho v srpnu armádní junta SCAF založila fond čítající 200 milionů egyptských funtů (kolem 25 milionů eur) s výmluvným názvem „Fond pro oběti a mučedníky revoluce“, který měl údajně kompenzovat rodinám obětí ztrátu blízkých a další související ztráty, ale byl to jen propagandistický akt: SCAF a Šarafova vláda ochotně odškodnila oběti nedávného převratu tím, že jim obrazně řečeno poskytla práci popelářů, což mezi oběťmi „Programu pomoci a odškodnění“ vyvolalo pocit ponížení. Toto gesto bylo chápáno jako dodatečné, promyšlené zneuctění těch, kteří se přihlásili o svá práva. V souvislosti s tím zahájili okupační stávku a požadují řešení respektující jejich důstojnost.

Na pátek byl naplánován „Pochod milionu“, jehož účastníci se domáhali odstranění junty a ukončení vlády armády a tzv. dočasné civilní vlády ještě před dubnem 2012. Po skočení „pochodu“ pokračovala na náměstí okupační stávka a druhý pochod zorganizovaný islamistickými stranami se oddělil od zbytku protestujících. Islamistická uskupení otevřeně odsuzují většinu protestů a okupací a chtějí jen vytřískat politický kapitál před plánovanými volbami 28. listopadu. V důsledku těchto machinací se okupační protest smrsknul na několik desítek lidí.

V sobotu 19. listopadu v 11 hodin dopoledne Centrální bezpečnostní síly (civilní policie, CSB) zahájily útok na lidi okupující náměstí Tahrír. Kolem 200 nejodvážnějších se rozhodlo odrazit útok a střetlo se se silami CSB. Oddíly CSB reagovaly použitím velkého počtu slzných granátů a obrněného transportéru. Část demonstrantů transportér napadla a obklíčila. Za chvíli se k nim přidali další protestující, stále více lidí se zapojovalo do bojů odrážejících síly CSB. A tak to víceméně začalo. CSB ve vlnách napadala náměstí, když na něj vtrhli, my jsme ho rychle dobili zpět. Udrželi náměstí tak půl hodiny, potom jsme ho společnými silami získali zpět a skutečně ho okupujeme až doteď. V této chvíli (20. listopadu kolem poledne) stále pokračují střety mezi protestujícími a jednotkami CSB a jejich příslušníky v civilu.

Egypt

J. G.: Muslimské bratrstvo bylo donedávna spojencem a souputníkem tehdejších vlád Egypta... Proč, jak informují světová média, se nyní aktivně účastní pouličních střetů s policií?

J. A.: Po referendu v otázce změny ústavy provedeném 19. března se Muslimské bratrstvo a další islamistické síly spojily s SCAF. Dne 20. března šejk Saláfí stojící před volební urnou řekl v přítomnosti médií „ano pro islám“. Islamisté nechápali referendum jako jedinou cestu k novelizaci ústavy, ale jako šanci pro islám, jehož podporu viděli v názorech lidí, v jejich rozhodnutí během hlasování. Tvrdili, že lidé podporují jejich úmysly, a celé referendum chápali v kategoriích reálné společenské podpory svého tábora. Od března islamisté stanuli po boku SCAF a odsoudili všechna vystoupení proti vládě. Byla to součást dobře naplánované hry, realizované s cílem zvýšit své šance v příštích volbách, a v případě vítězství si zajistit dobré vztahy s armádou.

Jenže čas pozměnil jejich záměry. Nyní se Muslimské bratrstvo cítí oklamané a zneužité SCAF, obviňuje vládu z toho, že zneužila pozice a vlivy Bratrstva jen k posílení své moci a pozice v Egyptě. Ve skutečnosti lze vztahy mezi Bratrstvem a juntou přirovnat ke vztahu dvou hádajících se bratrů, kteří si budou navzájem předhazovat obvinění a křivdy, ale nikdy spolu nebudou opravdu bojovat. Současná vystoupení a pouliční střety nemají nic společného ani s Bratrstvem, ani s jakýmkoliv jiným islamistickým uskupením, dokonce ani s žádnou skupinou fungující na základě vyznání.

Většina politických stran se v této chvíli nezaměřuje na revoluční tendence a nemá zájem o toto téma. Vlastně jen levicová koalice prohlásila, že zvažuje oficiální bojkot nadcházejících voleb. Všechna ostatní uskupení ovšem směřují pozornost na listopadové volby a nepřidala se k okupacím a protestům na náměstí Tahrír. Na náměstí Tahrír v současnosti převažují představitelé hlavních revolučních sil a mládež nesdružená do žádných stran či oficiálních mládežnických uskupení a jsou rozhodnuti a připraveni bojovat o navrácení svých práv. Jsou tam, aby bránili revoluci před uměle vytvořenými rozdíly.

Žádná politická strana se nevěnuje lidem a jejich skutečnému boji. Všechny se snaží vytvořit příznivé a stabilní spojenectví s armádní juntou, aby po vyhraných volbách díky tomuto spojenectví upevnily své mocenské pozice. Tvrzení, že protesty, okupace či střety iniciují nějaké politické strany, Muslimské bratrstvo či nějaké jiné formální politické síly, není ničím jiným než pokrytectvím a velkou lží rozšiřovanou korporátními médii.

Egypt

J. G.: Existuje v této v mnoha úrovních pokračující revoltě nějaký reálný potenciál ke vzniku lidového hnutí? Myslíš si, že armáda se bude snažit konsolidovat síly a upevňovat svou pozici, nebo nastoupí silnější vlna znovuzrozené revoluce?

J. A.: Soudím, že v tomto okamžiku existuje velký potenciál pro vznik silného lidového hnutí. 19. listopadu jsem cítil, jako bychom se vrátili do 25. ledna. Nejčastěji se skanduje „Pryč s vládou armády“ či „Lid požaduje odstranění režimu“. Kromě Káhiry se něco děje i v ostatních egyptských městech. K intenzivním střetům došlo také v Suezu a Alexandrii. Dosud známá bilance ztrát (stav v poledne 20. listopadu) je jedna smrtelná oběť v Káhiře a dva mrtví v Alexandrii... Aktuálně plánujeme provedení dní přímých akcí namířených na síly SCAF na celém území Egypta. S plánovanými akcemi nemají nic společného žádná politická uskupení. Je možné říct, že v tomto chaosu je tento jev velmi pozitivní. Mnoho lidí zřejmě pochopilo, že jejich síla je ve skupině zbavené vůdců, že síla je v kolektivním hnutí. Lidé prozřeli, v politických stranách vidí jen zrádce, kteří všechno své úsilí a pozornost věnují boji o parlamentní křesla a pozice. Nezdá se mi, že by za těchto okolností měla junta nějaké reálné šance upevnit svoji moc. Mají teď jiné starosti. Z jedné strany „spojenci“ junty slibují a deklarují, že za poskytnutou podporu se s nimi po volbách podělí o moc, a z druhé strany v ulicích zuří revoluce a masy naštvaných a odhodlaných lidí, jejichž cílem je pokračovat v revoluci a směřovat ji kupředu. Myslím, že několik následujících dní budeme svědky koncentrovaných a vzmáhajících se akcí namířených proti SCAF.

Zdroj: anarkismo.net
Překlad: Květoslav Vobořil

Egypt

Egypt

Egypt

Egypt

Egypt

Egypt