Report z pražské demonstrace iniciativy ProAlt, na níž zaznělo hlasité odsouzení asociálních reforem současné vlády.

Pod organizační záštitou iniciativy ProAlt se 17. listopadu 2011 konala v Praze na Václavském náměstí demonstrace pod názvem „Změna je možná“, která se zaměřovala především proti asociálním reformám, které prosazuje současná vláda.

Než jsem se dostal na demonstraci ProAltu, šel jsem se podívat na Staroměstské náměstí, kde se od jedné hodiny měl konat „pohřeb iluzí o demokracii“, který organizovalo Spojenectví práce a solidarity. Jelikož jsem přicházel později, míjel jsem v Celetné ulici pohřební koňské spřežení s černou rakví a „smuteční“ průvod několika desítek lidí. Na Staromáku ale akce ještě pokračovala. První, co mě uhodilo do očí, byly prapory se srpy a kladivy a Che Guevarou, jež třímali mladí stalinisté. Vidět 17. listopadu (ale vlastně kdykoliv) takový obrázek, to už hne člověku s vnitřnostmi. Natož když druhý pohled je na řečníka, co se sápe na pódium, a není jím nikdo jiný než předseda KSČM Vojtěch Filip.

S nevolností odcházím a jen doufám, že ProAlt nenapadne podobný kousek jako při jejich minulé akci, kdy dali prostor proslovům politiků opozičních stran. Naštěstí pořadatelé akce na Václaváku měli tolik rozumu, že podobnou chybu nezopakovali. A tak politici dorazivší ze Staroměstského náměstí museli stát mezi plebsem. Vidět Sobotku a Paroubka na demonstraci, kde jsou transparenty kritizující korupci a vyzývající politiky, aby vrátili, co nakradli, bylo vskutku tragikomické. Navíc se mi při pohledu na Paroubka vybavily vzpomínky na brutální zásah během CzechTeku v roce 2005 a žaludek se mi při tom pohledu opět nepříjemně pohnul.

Krátce před třetí hodinou už byla pod koněm více než tisícovka lidí a do kopce si to šinul průvod z akce Spojenectví práce a solidarity v čele se zmíněnými stalinistickými prapory. Někteří z davu vítali přicházející potleskem, když ale jeden z anarchistů začal řvát „Stalinisti zasraný, táhněte!“, zřejmě si uvědomili, kdo to ve skutečnosti přichází, a potlesk ustal. Myslím, že je obrovskou chybou pořadatelů z ProAltu, že tu tolerovali propagandu lidí, kteří touží po návratu minulého režimu s tím nejhorším, co k němu patřilo. Navíc se tu vyskytovalo poměrně dost různých podivínů, ale ti se nakonec v rozrůstajícím se davu, který mohl ve finále čítat až čtyři tisíce hlav, stejně jako politici brzo ztratili.

V Praze pod koněm
Praha

Lidé si přinesli množství transparentů a cedulí s nápisy, které byly směřovány především proti současné vládě, a čekali na projevy z připraveného pódia. Za proslovy, které stojí opravdu za zmínku a o nichž mohu říci, že mi spravily stalinisty a politiky zkaženou náladu, bych označil ty od Slavoje Žižeka a Ondřeje Slačálka.

Slovinský filozof Slavoj Žižek ocenil pád minulého režimu (k nevoli přítomných stalinistů), ale nenechal nit suchou na režimu současném. Přišel s jasnou kritikou kapitalismu, který se zbavuje demokracie jako zbytečné zátěže, a k tomu uvedl příklad Číny, když prohlásil: „Je velice pěkné vidět dnes naše nepřátele, totalitární komunisty a totalitární kapitalisty, stát na svém místě – totiž spolu.“ Odsoudil rasistické tendence v Evropě a snahu po reformistických úpravách současného systému označil za neplodnou utopii. Zopakoval také myšlenku, že v dnešní době je mnohem snazší představit si konec světa než konec kapitalismu.

Záznam projevu Slavoje Žižeka


Ondřej Slačálek nejprve připomněl paralely ideologie minulého a současného režimu, totiž že lidé jsou tlačeni k tomu, aby se starali jen sami o sebe, popřípadě o své rodiny – jako kdyby neexistovala žádná společnost. Přitom se opřel o citáty Margaret Thatcherové. Dál pojal svůj vstup, dá se říci, třídně. Jasně prohlásil, že bychom si my, obyčejní lidé, neměli nechat vnutit, že boj za vlastní zájmy je něco nepatřičného. Vždyť horní vrstva za ty své bojuje velmi tvrdě a je za to ještě uctívána. Velkým přínosem jeho projevu bylo, že zmínil rasistické demonstrace na severu Čech a odsoudil princip hledání náhradního viníka mezi těmi nejníže postavenými a nejchudšími. Svým způsobem deklaroval, že jsme jedna třída bez ohledu na barvu pleti a našimi nepřáteli nejsou jen zkorumpovaní politici, ale také šéfové v zaměstnání. Údajně jsme vybojovali v listopadu 1989 svobodu. Jak taková svoboda vypadá v dnešní době na mnoha pracovištích? (Projev v písemné podobě ZDE.)

Záznam projevu Ondřeje Slačálka


Nutno říci, že Ondřej Slačálek sklidil největší ohlas a jeho projev byl několikrát přerušen potleskem. Po jeho vystoupení a organizovaném skandování „Demisi“ byli lidé vyzváni k pochodu. V čele s transparentem „Vláda proti lidem, lidé proti vládě“ se vydal průvod za skandování protivládních hesel přes Můstek a Staroměstské náměstí na náměstí Jana Palacha, odkud je krásně vidět na sídlo vlády. Tady byla akce ukončena HydeParkem, kde bylo umožněno vystoupit se svými postoji lidem účastnícím se demonstrace.

Čelo průvodu
Praha

Během pochodu byla cítit jasná nenávist vůči současné vládě a jejím členům, stejně jako vůči hradnímu pánovi. Menší ohlasy už měla přímo protikapitalistická hesla a slogany typu „Konec vlády každé strany“. Přesto je ale znát, jak se za poslední rok mění diskurz a na kritiku kapitalistického systému už se mnohdy přestává hystericky reagovat jako na volání po časech minulých.

Na podobných akcích, jako byla tato demonstrace, by ale měl protikapitalistický hlas zaznít mnohem hlasitěji, a to společně s tím, že ne každý je ochoten tolerovat stalinisty a politiky, kteří protesty nespokojených lidí využívají jen pro své mocenské ambice. Právě to by mohla být role anarchistů, kdyby se rozhodli být viditelným a slyšitelným aktérem v době vzrůstajícího sociálního napětí.

Další protestní akce proběhly 17. listopadu v Brně (asi 500 účastníků), Olomouci (asi 200 účastníků) a Ostravě (asi 300 účastníků). O den dříve se konal mítink také v Českých Budějovicích, na nějž dorazilo kolem 150 lidí.

Demonstrace v Ostravě
Ostrava