Výzva zaměstnanců pracovních úřadů zaměřená proti „reformám“ a její kritické zhodnocení.

Začátkem srpna přišlo z generálního ředitelství oznámení všem zaměstnancům a zaměstnankyním Úřadů práce (ÚP), kde jim bylo bez udání jakéhokoli důvodu oznámeno, že se jim plat snižuje o dva platové stupně. Úředníci a úřednice měli nyní na výběr: podepsat a souhlasit, nebo skončit na dlažbě. Pár dnů nato se v televizních novinách objevila reportáž o tom, jak úředníci „dobrovolně“ podepsali snížení platů. To bylo poslední kapkou. Jednotlivá pracoviště začala spontánně organizovat odpor. Velkým impulsem byla akce litoměřického ÚP, kde sepsali Výzvu 2011.


Výzva 2011 popisuje ve formě otevřeného dopisu katastrofální stav současného systému řízení ÚP. V kostce lze říci, že situace se zdramatizovala od 1. dubna 2011, kdy byla relativně autonomní okresní pracoviště nahrazena Úřadem práce ČR, což způsobilo obrovskou nepřehlednost. Cílem však bylo jediné – postupná privatizace. Výzva byla během několika dní po rozšíření skrze e-maily podepsána stovkami pracujících a ke dni 12. srpna 2011 čítal počet podpisů již 1500! Nyní se naskýtá otázka, zda tato iniciativa přeroste do kampaně podobné té lékařské, kdy v rámci akce "Děkujeme, odcházíme" iniciovaly lékařské odbory celospolečenskou diskusi a částečně svou aktivitou zatlačily vládu do kouta.

U zaměstnanců ÚP je však situace o něco horší. Jednak jsou úředníci částí veřejnosti stále chápáni jako parazité, kteří jsou v rámci přebujelého státního aparátu spoluodpovědní za vysoký státní dluh. Jednak (a zřejmě také proto) není příliš časté, aby se úředníci ÚP organizovali v odborech. To však skončilo. Aby mohli úředníci lépe koordinovat svůj boj, začínají aktivně vstupovat do odborů a zakládat lokální organizace tam, kde předtím neexistovaly (a nyní mluvíme o drtivé většině všech ÚP v ČR!).

Jak situaci mohou nahlížet anarchisté? Na jednu stranu jsme rádi, že i dříve pasivní lidé se začínají organizovat a nevidí svůj boj jen v úzkém kontextu snížení vlastních platů, ale i v celkovém rámci „reforem“ současné vlády. S potěšením sledujeme, že většina úředníků na svých pracovištích podporuje Výzvu a zároveň odmítá platit za finanční krizi v resortu, kterou způsobily příslušné orgány svou chaotickou koncepcí, korupcí či krátkozrakou aplikací neoliberálních receptů.

Na druhou stranu je třeba se pozastavit nad některými pasážemi, které Výzva 2011 obsahuje. Například odstavec, na němž vidíme současný myšlenkový diskurs obyčejných lidí - vinu za krizi, která je nám dennodenně vštěpována do hlavy: „Většina zaměstnanců si samozřejmě uvědomuje katastrofální stav veřejných financí a byli by ochotni přijmout určitá úsporná opatření, ale jak si máme vysvětlovat šetření, kdy je nám v jeden den sděleno, že jdeme se svými platy opět dolů, a to z důvodu špatné ekonomické situace, a zároveň jsou na našich pracovištích instalovány nové telefonní aparáty, přestože ty původní jsou dva až tři roky staré. I pitomce by napadlo, že tady není něco v pořádku. Kdybychom podobným způsobem hospodařili v našich rodinách, jsme dávno žebráci.“

Pokud si uvědomujeme, že „něco není v pořádku“ a z veřejných peněz si někdo nahoře namastil kapsu, je naší povinností veškerá „úsporná“ opatření odmítnout! Jako pracující musíme mít větší sebevědomí a chtít maximum. Vyjednávat můžeme až poté, co nebudeme mít jinou možnost. Úředníci a úřednice by také neměli chtít být „loajální ke svému zaměstnavateli“, ani požadovat po odborech „stabilizaci“ situace. Chtějí-li udělat v neprůhledném systému vítr, je naivní myslet si, že to budou právě odboroví bossové, kteří se o něco pokusí. Právě ona „stabilizace“, tedy umlčení kritických hlasů je tím, proti čemu se výzva vymezuje. Držme tedy lidem z ÚP palce a doufejme, že budou další skupinou, která se proti současné vládě a jejím neoliberálním reformám postaví jednoznačně čelem.

Text Výzvy 2011:

Otevřený dopis

Připojujeme se k vyjádření našich kolegů zajišťujících agendu dávek státní sociální podpory.

Situace pracovníků služeb zaměstnanosti je stejná. Přestože byla veřejnost ministrem Drábkem informována o tom, že všechny kroky v souvislosti se vznikem Úřadu práce ČR jsou v zájmu zefektivnění a zlevnění činností, které jsou původními úřady práce zajišťovány, dochází k pravému opaku. Jediné úspory spočívají v tom, že jsou snižovány platy úředníků, na druhé straně je nesmyslně mrháno státními prostředky v souvislosti s obrovskými náklady, které tento přerod vyžaduje.

Přestože většina z nás, zaměstnanců úřadů práce, nebyla z myšlenky vzniku Úřadu práce ČR nadšená, věřili jsme, že základní poslání této instituce bude zachováno a že se na této práci budeme nadále podílet. Ministrem Drábkem byla naše budoucnost líčena optimisticky, sliboval, že většina úředníků, kteří se stanou nadbytečnými, bude převedena na kontrolní činnost, která by měla zabránit „černé práci“, která je v naší republice hojně provozována. Opak je pravdou. Hned v první vlně hromadného propouštění v květnu letošního roku byli propouštěni i zaměstnanci, kteří kontroly prováděli. V žádném případě nedochází k navýšení počtu kontrolorů a veřejnost je ministrem Drábkem mystifikována.

Chaos, stres, nervozitu a strach, který momentálně vládne na všech pracovištích ÚP ČR si nikdo z nás nedovedl představit ani v nejtragičtějších scénářích. Bohužel jsme byli přílišnými optimisty a většina z nás takovou katarzi opravdu neočekávala, i když je pravda, že část zaměstnanců se této šarády odmítla účastnit hned v počátku, v dubnu, kdy Úřad práce ČR vznikl. Dnes víme, že oni viděli dál než my. Snažíme se nadále odpovědně pracovat, ale v současných podmínkách je to opravdu nadlidský výkon. Nejde jen o to, že od ledna letošního roku nám jsou již potřetí snižovány platy, jde především o celkovou atmosféru, jaká zde vládne.

Většina zaměstnanců si samozřejmě uvědomuje katastrofální stav veřejných financí a byli by ochotni přijmout určitá úsporná opatření, ale jak si máme vysvětlovat šetření, kdy je nám v jeden den sděleno, že jdeme se svými platy opět dolů a to z důvodu špatné ekonomické situace a zároveň jsou na našich pracovištích instalovány nové telefonní aparáty, přestože ty původní jsou dva až tři roky staré. I pitomce by napadlo, že tady není něco v pořádku. Kdybychom podobným způsobem hospodařili v našich rodinách, jsme dávno žebráci.

Zákon, kterým byl zřízen Úřad práce ČR byl odmítnut senátem, vetován prezidentem (mimochodem se zdůvodněním, se kterým se ztotožňujeme), přesto byl tak jako všechny návrhy naší pravicové vlády schválen. Jsme přesvědčeni, že zde skutečně nejde o zájmy státu, ale o zájmy osobní a to konkrétně o zájem „zprivatizovat“ úřady práce. Dle našich informací je plánováno většinu agend původních úřadů práce vyvést do soukromé sféry, přestože administrace těchto činností bude daleko dražší. Za všechny pár příkladů. Dnes má prostředkovatelka na starosti cca 300 – 600 uchazečů o zaměstnání. Podle plánovaného zprostředkování zaměstnání za účasti soukromých agentur práce bude stát této agentuře platit 500,- Kč za jednoho uchazeče měsíčně + bonusy v případě jeho umístění do zaměstnání a další bonusy za určitou dobu setrvání v tomto pracovním poměru. Tzn., že stát bude agentuře platit za tento počet uchazečů 150 až 300.000,- Kč měsíčně. Náklady na státního úředníka vykonávajícího tuto činnost jsou v celkové výši maximálně 50.000,-Kč(mzda, odvody zaměstnavatele, nájem, energie, úklid, zabezpečení, atd.). Soukromá agentura bude tuto činnost vykonávat třikrát až šestkrát dráž. Kde je tedy úspora? Jedině v tom, že pan ministr Drábek veřejnosti sdělí, že náklady na provoz úřadů práce byly poníženy o slíbených 180 milionů (mimochodem ve státním rozpočtu nejde o závratnou částku)a bude se chlubit potvrzením svých slov o nutnosti centralizace, pardon zefektivnění a zlevnění činností na úřadech práce, ale už veřejnosti nesdělí, že na tuto činnost stát vydává více prostředků než dříve.

Dalším příkladem je tzv. sdílené zprostředkování zaměstnání, které se plánuje přes Czech pointy. Jde v podstatě o znesnadnění možnosti „černé práce“ a spočívá v tom, že uchazeč, který bude podezřelý z této činnosti bude muset třeba několikrát týdně docházet na terminál Czech pointu a učinit tam kontakt. Je otázkou, zda projekt, který bude stát 400 milionů bude natolik efektivní, aby nelegální práci skutečně zabránil a vrátil peníze do státní kasy v podobě daní a povinných odvodů. Myslíme si, že v těchto případech jde pouze o přihrávání lukrativních veřejných zakázek. Dokonce se objevují informace, že jsou tyto záměry činěny ve prospěch firem, které jsou již připraveny tyto služby poskytovat a nitky míří k lidem spojovaným s Hospodářskou komorou, která je bývalým působištěm ministra Drábka. Veřejné zakázky zveřejňované na webu ministerstva práce a sociálních věcí jsou každopádně zajímavým čtením. Zakázka č. 4/2011 má předpokládaný finanční objem 29.000.000,- Kč bez DPH, avšak ve smlouvě, která je přiložená se stát zavazuje za tyto služby zaplatit 359.146.902,- Kč včetně DPH.

Od dubna 2011, tedy vzniku ÚP ČR, byla vypsána výběrová řízení na veřejné zakázky, které se týkají úřadů práce, v celkové hodnotě téměř jedné miliardy korun bez DPH. Dále jsou vyhlašována výběrová řízení na veřejné zakázky malého rozsahu (do 2 milionů korun) na agendy, které dříve zajišťovali a nadále by mohli zajišťovat zaměstnanci úřadů práce. Nyní je situace taková, že velkou část této činnosti musí stejně „odpracovat“ oni, soukromá firma však v rámci veřejných zakázek tento projekt zaštítí. Tyto zakázky se týkají zpracování personální struktury ÚP ČR nebo systému nákupu energií pro ÚP ČR. V kontextu těchto čísel se úspora 180 milionů, o kterou ministr Drábek (oficiálně šlo o poslaneckou iniciativu)opíral nutnost vzniku ÚP ČR, jeví naprosto směšná. Jistě by bylo velice zajímavé srovnání, kolik celkem prostředků šlo do úřadů práce před dubnem 2011 a nyní a především kolik prostředků se bude vynakládat na činnosti, které budou zajišťovat soukromé subjekty. Jsme přesvědčeni, že provoz Úřadu práce ČR bude nesrovnatelně dražší. Zatím jediná úspora, která je prokazatelná, je ta na mzdách zaměstnanců (i těch propuštěných).

Bohužel je plánováno úřady práce zprivatizovat všude tam, kde jen to půjde. Takže se plánuje propouštět zprostředkovatele, IT techniky, správce budov i administrativní pracovníky. Zaměstnanci, kteří zajišťují ekonomickou agendu úřadů práce jsou propouštěni ve druhé vlně hromadného propouštění právě v těchto dnech. Jejich práce však na úřadech práce zůstává. Přestože je propouštěno cca 60 % těchto pracovníků, objem práce se vůbec nemění, naopak dojde k jejímu zkomplikování z důvodu přechodu na jiný program zabezpečující tuto agendu. Jen naivka by si mohl myslet, že se tato práce zvládne. Bohužel jsme ministrem Drábkem prezentováni jako líní vyžírkové, cucající státní prostředky. Jen zasvěcený člověk dokáže pochopit, co se na našich pracovištích momentálně děje. Chceme proto, aby se veřejnost prostřednictvím našeho otevřeného dopisu dozvěděla, jak se může instituce, která 20 let bez problémů fungovala a poskytovala služby sociálně nejslabším občanům ČR, během několika měsíců ocitnout v rozvalinách.

Jako prioritní úkol, který máme od GŘ je to, aby byly všechny dávky vyplaceny tak jak mají, aby klienti byli obsluhováni stejně jako dřív, zkrátka aby veřejnost nepocítila žádnou změnu. Samozřejmě, jde přeci o to, aby se masy nebouřily. Pokud by nebyly vyplaceny sociální dávky, dotklo by se to statisíců občanů a ti by se mohli začít ptát, co že se to s těmi úřady práce děje! Byli jsme zvyklí dávky dostávat v termínech! Nechceme si brát naše klienty jako rukojmí, ale situace je opravdu katastrofální a přestože se snažíme pracovat zodpovědně, obáváme se zhroucení celého systému. Pracujeme v atmosféře nervozity, strachu, pokynů, které jsou vzápětí měněny, případně rušeny a naše práce je tedy zbytečná, navíc nám nad hlavou visí Damoklův meč výpovědi. Řízení našich zaměstnanců probíhá chaoticky a nekompetentně, nejsou nám sděleny cíle a důvody změn, které probíhají. Již několik stovek zaměstnanců bylo propuštěno, resp. v těchto dnech končí pracovní poměry a dalších1 000 až 1500 výpovědí se chystá do konce roku. Již teď jsou obrovské problémy se zastupitelností, protože s odcházejícími zaměstnanci neodchází jejich práce. Navíc je většina lidí na pokraji svých psychických a fyzických sil. Jak máme v takové atmosféře vykonávat často psychicky náročnou práci s klientem, když pro ni nemáme základní podmínky. Samozřejmě dochází i k nenahraditelným škodám v mezilidských vztazích. Drtivá většina zaměstnanců byla průběžně školena a jsou skutečnými odborníky ve svém oboru. Stálo to nemalé finanční prostředky, ale dnes nejsou schopni svou práci odpovědně vykonávat, neboť vývoj jde směrem „všichni budou dělat všechno“, ale kvalita samozřejmě nemůže být v tomto prostředí zaručena. Přestože ministr Drábek v dubnu sliboval veřejnosti, že pro klienty našich úřadů zůstává vše při starém a služby budou poskytovány ve stejné kvalitě, je nadále tento stav neudržitelný a pokud oslabení kvality služeb nepociťuje uchazeč již dnes, v blízké budoucnosti se tak určitě stane. Nejedná se přitom jen o služby ve formě zprostředkovávání zaměstnání, ale i o tzv. aktivní politiku zaměstnanosti (rekvalifikace, příspěvky na společensky účelná pracovní místa a veřejně prospěšné práce), která je v nové struktuře úřadů práce nedostatečně koordinována.

Velká část zaměstnanců se účastnila budování úřadů práce od samého počátku v roce 1990. Ti nejsou schopní akceptovat to, že fungující instituce jev troskách a že úřad, který budovali a poctivě pro něj pracovali podstatnou část života je v katastrofálním stavu a to zdaleka není všem dnům konec. Dlužno podotknout, že mzda drtivé většiny těchto zaměstnanců nedosahuje ani celostátního průměru. Nedožadujeme se platů na úrovni pracovníků úřadů práce v Německu. Chceme jen klid pro svou práci a jakousi jistotu, že ji budeme moci vykonávat v odpovídající atmosféře, že budeme moci být loajální ke svému zaměstnavateli a budeme schopni respektovat jeho záměry a plány. Momentálně nevíme o nikom ze zaměstnanců, kdo by se s vývojem na úřadech práce alespoň částečně ztotožňoval.

Vyzýváme odborovou organizaci, aby činila kroky ke stabilizaci situace na úřadech práce.


Další texty, které kolují mezi zaměstnanci ÚP jsou umístěny na blogu Úředníci proti reformám:

http://protireforma.blog.cz/