Červnové číslo nástěnných novin A3 přibližuje bouřlivé události ve Španělsku a Řecku. Stahujte, tiskněte, lepte!

Když se začátkem roku plnila náměstí v arabských zemích tisícovkami nespokojených, věděli jsme to skrze média okamžitě. Když se tak děje v samotné Evropě, je skoro ticho po pěšině. Proč nám tedy média nepřinášejí každodenně záběry z plných náměstí ve Španělsku nebo Řecku a co se v těchto zemích vlastně děje?

Řekněme si hned na začátku, že motorem kapitalistického systému, který jsme nuceni trpět, je vidina zisku – ber kde ber. A tahle neustále hladová a po penězích bažící potvora nemůže přinést lidem a společnosti zrovna nic moc dobrého. Důsledkem její nenasytnosti byla mimo jiné krize započatá v roce 2008. Banky ve své roztažitosti překročily veškeré meze a když jim začalo téct do bot, vlády jednotlivých států do nich bez velkého odmlouvání nalily miliardové sumy z veřejných peněz. Spolu s tím řadovým občanům oznámily, že si žili nad poměry a je tedy třeba jim jejich životní standard a sociální jistoty řádně seškrtat.

Není divu, že se to lidem nelíbí. Někde jen naštvaně brblají, jinde zase svou nespokojenost dávají veřejně najevo. První vlašťovkou odporu se stal Island, kde bouřlivé demonstrace vyústily v referendum, v němž občané odhlasovali, že nebudou platit za to, co bankéři prošustrovali. Řekové zase za poslední rok a půl vyhlásili na tucet generálních stávek a někteří z nich se neváhají střetávat v bojích s ochránci režimu – policií. Nelíbí se jim podmínky, které zemi vnucuje Mezinárodní měnový fond. Jeho požadavky v důsledku znamenají totální privatizaci země a zrušení většiny sociálních jistot a navíc půjčky, které Řecku poskytuje, nejdou vůbec do reálné ekonomiky, nýbrž opět těm, kteří mají krizi na svědomí.

Nový vítr protestů vane do Evropy od poloviny května ze Španělska. Tam se takzvaní „rozhořčení“, převážně mladí lidé, rozhodli poukázat na zhoršující se sociální situaci a nezaměstnanost (45% mladých nemá práci). Vedle toho také zpochybnili údajnou „demokracii“, která vypadá tak, že se u moci již dlouhá léta střídají dvě zkorumpované politické strany. (Nepřipomíná vám to něco?) Policejní zásah proti demonstrantům nastartoval něco nevídaného, k „rozhořčeným“ se přidaly tisíce lidí, obsadili hlavní náměstí desítek měst, zřídili zde tábory a začali pořádat sněmy na principech konsensu a přímé demokracie.

Každý den se na španělských náměstích scházely desetitisíce lidí. Kapitalistická a státní média to však ignorovala. Důvod je jasný. Zatímco v arabském světě poukazoval tisk na to, že jde o demokratizační proces, nyní by se musel zabývat tím, proč v evropských zemích, které se označují za demokracie, požadují statisíce lidí skutečnou demokracii. Odtud i název hnutí – „Skutečnou demokracii hned“, někdy je také označováno jako „Hnutí 15. května“, zkráceně „15M“.

Španělé ve svých protestech nepolevují, na veřejných sněmech se rozhodují, jak postupovat dál, mění taktiky, pomáhají lidem, kterým hrozí vystěhování, ukazují politikům, co si o nich myslí. Tato nová inspirace se přelila do již rozbouřeného Řecka a zdejší protesty nabyly ještě větší masovosti a každodennosti. Poklidně demonstrující Francouze se snaží vyhnat z ulic policie. Hnutí 15M je vyjadřována podpora v Itálii, Portugalsku, Německu, Rakousku, Belgii a v dalších evropských zemích.

Rozhořčení lidé jsou i u nás, svědčí o tom šedesátiprocentní podpora nedávné stávce v dopravě, či květnová padesátitisícová demonstrace odborářů v Praze. Je škoda, že jen malé procento lidí je u nás ochotno razantněji vyjádřit svůj nesouhlas s asociálními reformami současné vlády, s nefunkční „demokracií“ a kapitalistickým systémem, kde má soukromý profit absolutní přednost před lidmi a společností.

Nechme se inspirovat stovkami tisíc Španělů na obsazených náměstích, vraťme demokracii její skutečný význam coby vlády lidu, nikoliv zkorumpovaných politických stran, postavme se systému, který nás zbavuje posledních sociálních jistot, které nám ještě zbyly!

A3 (červen 2011) ke stažení ZDE
Můžete také objednat na kontaktním e-mailu csaf[a]csaf[.]cz