Rozhovor s Raminem, členem skupiny persky mluvících anarchistů Voice of Anarchism.

Rozhovor s Raminem, členem skupiny persky mluvících anarchistů Voice of Anarchism.

1. Popište historii vaší organizace, vaše cíle, s kým spolupracujete...

Jsme anarchistická skupina, která v první řadě ve vztahu k ostatním sociálním a politickým silám fungovala v izolaci, ale rok zpátky jsme si uvědomili, že je třeba spojit síly, lépe se zkoordinovat a zejména víc využívat internet. Většina z nás má základní zkušenosti s aktivismem v řadě levicově orientovaných skupin, ale jako všichni anarchisté nevěříme ve stát ani nevidíme smysl ve spolupráci s politickými stranami.

V současné době jsme aktivní v Íránu, Austrálii, Kanadě, Turecku, Libanonu, Německu, Francii, Norsku, Švédsku, na kurdských územích v Iráku, Turecku a Íránu a na mnoha dalších místech. Jsme jediná anarchistická skupina hovořící persky, nicméně dobře ovládáme i jiné jazyky. Doufáme, že brzy navážeme spolupráci se soudruhy z Afghánistánu a Tádžikistánu.

Jakýkoli anarchista hovořící persky, ale i kurdsky, arabsky, francouzsky, německy atd. se může považovat za součást naší skupiny a může se připojit k našemu virtuálnímu setkávání. Našim cílem je stále více a více sbližovat anarchisty po celém světě. Chceme především posílit anarchismus na Středním východě a prostřednictvím našich soudruhů v Izraeli, Palestině, Iráku, Turecku, Jordánsku, Íránu a Sýrii zorganizovat v následujících měsících anarchistickou konferenci.

Taktéž překládáme do perštiny zkušenosti anarchistických skupin po celém světě a snažíme se získat kontakt na anarchisty z co nejvíce zemí. Úzce spolupracujeme s anarchisty (kteří nemluví persky) z Kanady, Německa, Francie a Velké Británie, jinými slovy – každý z nás participuje na chodu té anarchistické skupiny, v jejímž poli působnosti žije. Naši přátelé z Kurdistánu-Iráku hrají v rámci lokálního anarchistického hnutí velmi pozitivní roli a opravdu posílili naši skupinu a prohloubili naše spojení na Blízkém východě. Pokud byste chtěli, mohli byste udělat rozhovor přímo s nimi.

Naši členové mají množství blogů a jednotlivci rozjeli facebookové stránky. Naše stránka Voice of Anarchism existuje jak v podobě webu, tak na facebooku. Máme chat room, rádio a doufáme v rozšíření našeho internetového vysílání, stejně jako v založení satelitního televizního kanálu. Také se snažíme dělat anarchistická videa v perštině a dávat je na youtube, protože tam je o anarchismu v perštině hodně videí. V Íránu jsou Youtube a Yahoo zablokovány, ale lidé jsou schopni se tam dostat. I přes represi ze strany vlády jsou tyto kanály velmi efektivním prostředkem.

2. Jaký je váš pohled na současnou situaci v Íránu?

Přestože anarchistické hnutí v Íránu není oficiálně uznané, pokud přenesem Voice of Anarchism do íránského měřítka, větší anarchistické hnutí může mít celosvětový ohlas. Když se lidé v Íránu seznámili s tím, co anarchismus je, zaznamenali jsme velmi pozitivní ohlasy.

Vzhledem ke století různých forem diktatury a represí, panuje zde na téma anarchismus velmi malé povědomí, problém je ale i v nedostatku literatury, článků a knih. Nemáme žádné perské anarchistické písně, ale vyskytují se zde anarchističtí rapeři. Do perštiny máme přeloženou jen jednu píseň Johna Lennona, jinak anarchističtí básníci, karitaturisté, malíři a další umělci jsou zakázáni. Přesto mohou umělci mít obrovský dopad na sociální a politické myšlení každé společnosti a nedostatek anarchistů v umění je jedním z problémů, kterým v současnosti Írán čelí. Írán má stovky tisíc bloggerů a jen malý počet z nich píše o anarchismu. Ačkoli jsme byli svědky nárůstu blogerů, kteří se považují za anarchisty, titíž lidé často od podobné tematiky časem upustili.

Když jsme začínali, díky autoritářské levici a její kritice se o nás režim velmi brzy dozvěděl. Vzhledem k našemu principu přímé akce a otázky bezpečnosti v Íránu, zdejší anarchisté s námi často nemohou spolupracovat přímo. Jsou zde anarchisté, kteří mají své vlastní metody boje, ale není možné komunikovat s každým a vytvářet skupiny. Je to prevence k tomu, aby nás režim nemohl infiltrovat. Pokud jsou anarchisté vězněni, jsou vězněni individuálně bez kontaktu se soudruhy, ačkoli jsou vězněni i další z nás. V poslední době vzrůstá v Íránu masové protirežimní hnutí a anarchisté jsou, přirozeně, zapojeni také. Nemáme však vzájemně příliš informací.

Co je zajímavé – myšlení žen a mladých je velmi anarchistické , což je vidět i v hnutí pracujících. Takže vznik masového anarchistického hnutí není vyloučen. Žádná další levicová či pravicová alternativa není schopna zaujmout tolik lidí, jako anarchismus. Anarchismus může do hnutí přinést naději.

Anarchismus může být v Íránu novou cestou. Cestou v zemi, která měla vždy zkušenost s represí, brutalitou, podřízením a autoritou, kde nejsou splněny minimální lidské potřeby a pravicové i levicové strany vždy jen využívaly důvěry lidí. Takže společnost na převzetí osudu do vlastních rukou připravena je. Mnoho lidí má anarchistickou mentalitu, aniž by se tím nějak onálepkovali, takže správné vysvětlení anarchistických principů může vytvořit obrovskou, masovou sílu. Skutečně zde není žádný obecný politický jazyk či cíle, které by byly vlastní milionům. Ve skutečnosti jsou zde strategie a cíle, které jsou anarchistické, ale lidé si neuvědomili společné zájmy. Jinými slovy, v hnutí panuje krize identity. Přestože každý říká totéž, bez společných znaků jsme ztraceni. A přestože se někdy společné znaky používají, je zde spousta různých interpretací těchto znaků. Takže vidíme různá slova, ale bez konkrétního obsahu - anarchismus, sociální libertarianismus, hledání svobody, přímá demokracie, systém rad, antiautoritářství, rebelie...

3. Čemu ve své zemi čelíte?

Anarchismus, jako každý jiný aktivismus, není povolen a je režimem velmi brutálně potlačován. Nikdy zde nebyl dostatek prostoru, aby se anarchisté vzájemně poznali či dokonce otevřeně diskutovali o svých aktivitách. Máme velmi málo perských anarchistických zdrojů. Není toho moc, co můžeme pro své soudruhy udělat.

4. Jak byste zhodnotili situaci na Středním východě?

Co víme, velmi silné anarchistické hnutí je v Turecku, pak v Kurdistánu a Iráku a pak silné anarchistické tendence na dalších místech jako Írán a jinde v regionu.

5. S kým spolupracujete?

Jak jsem již řekl výše, spolupracujeme s anarchisty na Středním východě, v Evropě, Kanadě. Pak také s autonomy, antiautoritáři a antiautoritářskou levicí, zejména v koordinaci aktivit a v kampaních.

6. Jak vnímáte izraelsko-palestinský konflikt?

Jako všichni anarchisté, věříme ve svět bez hranic. Takže s ohledem na izraelsko-palestinský konflikt také předpokládáme, že zrušení hranic a vlády společně s vybudováním lokálních samosprávných komun je možným řešením problému.

Naší politikou je podpora anarchismu v Izraeli a Palestině a prezentace anarchistických myšlenek v tomto regionu, které mohou postupně jejich problém vyřešit, ačkoli nesmíme zapomínat, že pravicově-náboženské milice na obou stranách konfliktu situaci značně komplikují. Naší nadějí je vytvoření nějaké strategie skrze zmiňovanou Středovýchodní anarchistickou konferenci.

7. Byli jste nějak zapojeni během nepokojů v roce 1979, kdy padl Šáh či loni při protivládních protestech?

Někteří z nás byli ohledně svržení Šáha aktivní jako jednotlivci, ale nikoli jako anarchistické hnutí. Jak jsem vysvětlil výše, anarchisté se zapojili do loňských protestů, ale opět spíše jako jednotlivci, než jako organizované anarchistické hnutí.

8. Jak s vámi můžeme jako ČSAF spolupracovat?

a) Rozhovory, v nichž můžete představit nejrůznější anarchistické skupiny. Můžeme tak zkoordinovat naše aktivity, zjistit co kdo z nás potřebuje atd.

b) Sdílet anarchistické televizní programy.

c) Překládat a publikovat anarchistickou literaturu v nejrůznějších jazycích.

d) Alespoň jednou měsíčně využít internet k informování o aktivitách a výměně názorů.

e) Zapojit se do nějaké globální anarchistické akce, pokud možno alespoň jednou ročně.