Lednové číslo nástěnných novin A3 reaguje na nezáviděníhodné postavení imigrantů. Stahujte, množte, lepte!

Zvykli jsme si dělit cizince na dvě různé skupiny. Na ty, kteří do této země přijíždějí na krátkou dobu, za nejrůznější formou zábavy či poznání, ale předně přinášejí peníze a říkáme jim turisté. Jejich počty se chlubíme, vždyť například Praha je pak v návštěvnosti na rovni s takovými městy, jako je Paříž, či Řím. O druhé skupině cizinců na našem území se v lepším případě taktně mlčí, v horším jsou terčem nenávistných slovních útoků. Jde o různorodou, nicméně rovněž početnou skupinu imigrantů. Přicházejí z nejrůznějších důvodů, ale zpravidla naprosto jiných než je rekreace či zájem o českou kulturu. Někteří přijeli za prací, jiní se rozhodli pro život v této zemi, někteří dokonce přicházejí v obavě o svou vlastní existenci v původní zemi. Dělíme lidi podle toho, z které země přicházejí, jakoby „geografický původ“ byl nejzásadnější charakteristikou člověka, konkrétní důvody migrace znát nechceme.

Nikdo tu nemluví o „hodných imigrantech“ a na druhé straně nenávistné a zlostné majoritě starousedlíků. Tento text vzniká s vědomím, že i imigranti jsou lidé nejrůznějších charakterů. Ale skutečnost, že jsou cizinci dlouhodobě pobývající na našem území často zaměstnáni za směšný plat a pracují v podmínkách v rozporu s bezpečnostními předpisy, v nejednom případě se stávají oběťmi až zarážejícího vykořisťování ze strany mnoha pracovních agentur a zaměstnavatelů, jsou nesmyslně a nadbytečně zahlcováni povinnostmi ze strany státu, konkrétní úředníci s nimi mnohdy jednají s despektem a v neposlední řadě, že v očích některých policistů nedisponují stejnými právy jako „plnoprávní“ občané této země, nás nutí k této skutečnosti nemlčet! Naproti aparátu azylové a migrační politiky řízenému shora stojí autentická solidarita s konkrétními lidskými příběhy. Vždyť žádný člověk není ilegální, ačkoliv se nám právní praxe zacházení s migranty snaží namluvit pravý opak.

Žijeme v zemi, již v minulém století postihla řada událostí, které vedly k tomu, že mnozí z občanů se rozhodli zvolit emigraci. Přesná čísla, kolik lidí vlastně odešlo, nejsou podstatná, nicméně poslední velká vlna emigrace po roce 1968 byla v řádech statisíců lidí. Mnozí občané tak získali bezprostřední zkušenost, jaké je být „ten z venku“ – imigrant. To, jakým způsobem se nyní k migrantům stavíme, indikuje - více než co jiného - skutečný stav společnosti, jež před dvaceti lety nabyla možnosti vyjadřovat se k veřejným záležitostem, tedy k těm, které se dotýkají nás všech.

Žádný člověk není ilegální

Kampaň "Žádný člověk není ilegální" si klade za cíl upozornit na problematiku legální a především pak ilegální migrace. Cítíme jak potřebu vyjádřit solidaritu, tak se v praktické rovině pokusit pomoci legálně i na černo pracujícím námezdním dělníkům, ekonomickým, sociálním či politickým uprchlíkům, žadatelům o azyl a dalším migrantům. Problematika migrace a represe se v současné společnosti nachází na samém okraji zájmu médií a především české veřejnosti. Jedním z cílů kampaně "Žádný člověk není ilegální", která navazuje na stejnojmenné kampaně probíhající v zemích západní Evropy (viz. Kein Mensch ist ilegal, No one is illegal), je pokusit se právě tento nezájem prolomit.

www.noborders.cz

A3 (leden 2011) ke stažení ZDE
Můžete také objednat na kontaktním e-mailu csaf [a] csaf.cz