Pokračuje odvolací soud mladého Australana, který dostal v Bulharsku trest 20 let, když v sebeobraně zabil neonacistického chuligána.

Verdikt odvolacího soudu v případě Jocka Palfreemana odsouzeného na dvacet let má být vynesen během příštích 30 dní. Poslední slyšení před bulharským odvolacím soudem proběhlo včera v noci (19. ledna 2011).

Palfreeman byl minulý rok shledán vinným z vraždy dvacetiletého bulharského studenta Andreje Monova a vážného poranění devatenáctiletého Antona Zaharijeva během rvačky v roce 2007. Jeho právníci podali odvolání, neboť podle nich nebyl rozsudek podepřen objektivními důkazy. Připomeňme, že Palfreeman byl jednadvacetiletý Australan, který přijel do Sofie v Bulharsku na Vánoce navštívit své přátelé a ocitl se zde v situaci, která mu nakonec vynesla 20 let ve vězení.

V noci 27. prosince 2007 měl tu odvahu se v Sofii postavit 16 neonacistům. Spatřil jak fašisté pronásledují a bijí dva mladé romské chlapce. Přiběhl chlapcům na pomoc a dělal, co bylo v jeho silách, aby udržel neonacisty na uzdě mávajíc proti nim nožem. Neonacisté ho napadli. Sofie může být poměrně nebezpečným místem a Jock se rozhodl nosit u sebe nůž poté, co už byl na ulici několikrát napaden. Neonacisté zaměřili svoji pozornost na Jocka. Byl mlácen, kopán a několikrát zasažen kameny. Utržil bolestivá zranění a neměl možnost nikam utéct. Neměl jinou možnost než se bránit. Andrej Monov (jeden z neonacistů) utržil ránu nožem, když na Jocka útočil, a později zemřel. Anton Zaharijem (další z neonacistů) byl zraněn. Romští chlapci utekli. Jock byl poté souzen a odsouzen za vraždu a pokus o vraždu ke dvaceti letům vězení.

O jeho případu jsme již informovali v článcích Svobodu pro Jocka Palfreemana a Akce na podporu Jocka Palfreemana.

ZDE můžete podepsat petici na jeho podporu nebo mu napsat dopis na adresu:
Sofia Central Prison
21 General Stoletov Boulevard
Sofia 1309, BULGARIA

Jock

Dopis od Jocka Palfreemana

Za celé tři roky jsem svou výpověď o sebeobraně nezměnil. A nezměním ji ani nyní. Ty tři roky byly složité, ale skutečnost, že soudci, státní zástupci, soukromí žalobci a já víme, že jsem nevinný, mi přináší alespoň nějakou útěchu.

Křiví žalobci se bojí, že se můj případ dostane na veřejnost. V Bulharsku odvedli dobrou práci v cenzuře podrobností o mém případu pro bulharsky mluvící veřejnost. Za poslední rok nepadla o mém případu v televizi nebo tisku ani zmínka. V ostrém kontrastu k ostatním jinojazyčným médiím.

Jejich propaganda byla opravdu velice dobrá. Objevily se fámy o tom, že jsem pobodal lidi do zad, což bylo vyvráceno výpověďmi očitých svědků i forenzní zprávou. Je ironií, že forenzní zpráva nejenom uvádí, že byl Andrej bodnut v boji tváří v tvář, ale že byl rovněž bodnut nožem, který jsem nedržel já. Byl bodnut dýkou, tj. typem nože, který jsem já neměl.

Dr. Monov je dobrým přítelem bývalého ministra vnitra. Ten úřadoval v době mého zatčení a prvního soudu. To jasně vysvětluje, proč policisté změnili v roce 2009 své výpovědi, že nebyli nalezeni svědci a videozáznam použitý jako důkaz záměrně „ztracen“.

Všechny objektivní a neutrální důkazy v mém případu od počátku podporovaly moji výpověď. Jediné s čím se rozcházela, byly výpovědi členů gangu, které však byly v rozporu se všemi zbylými důkazy. Je více než zřejmě, že Monovova rodina využila svých kontaktů uvnitř vládnoucí Bulharské socialistické strany k ovlivnění soudního procesu.

Pokud není odvolací soud rovněž zkorumpovaný, pak je víc než dost důkazů k uznaní toho, že jsem jednal v obraně rasové menšiny napadené kvůli barvě své kůže, následně pak v obraně sebe sama.

Jakékoli jiné rozhodnutí by bylo důkazem korupce a neúcty k právu, morálce, společnosti a spravedlnosti.

Byl jsem odsouzen za „útok na 15 mužů, bez důvodu nebo provokace, protože nemám rád společnost“ POUZE na základě výpovědi fotbalových chuligánů, NE forenzních nebo objektivních důkazů. Nejsem sám toho přesvědčení, že je samo o sobě naprosto absurdní tvrdit, že by duševně zdravý člověk bezdůvodně napadl 15 lidí ve snaze je zabít.

Sebeobrana není zločin!

Děkuji všem za jejich projevy přátelství, podpory a solidarity, kterých se mi dostalo od přátel, rodiny a všech, kterým jde o sociální spravedlnost. Vaše trvající podpora nejen pomohla vynést tuto nespravedlnost na světlo, ale také mi připomněla, proč jsem vlastně bránil ty dva kluky. Je lidskou přirozeností starat se jeden o druhého i tváří v tvář drtivé převaze. Děkuji všem, kteří dali najevo své znechucení nad rasismem, zkažeností a korupcí. Nesmíme ztrácet naději nejen v mém případu, ale v celém boji proti rasismu.

Nejvíc ze všeho však chci veřejně poděkovat svému otci Simonu Palfreemanovi, který celé ty tři roky (více než 30krát) jezdil do Bulharska, aby mě obhajoval u soudu. Když mě odsoudili na 20 let, chytil mě okolo ramen. Řekl jsem mu, že jsem v pořádku, a že nepotřebuji vyjádření soucitu, on odpověděl: „to není pro tebe, to je pro mě“. Děkuji ti, tati, za tvou trvající podporu, mám tě moc rád.

Jock Palfreeman, Leden 2011

Zdroje:
avtonom.org/en/node/14664
anarchistsolidarity.wordpress.com/2011/01/06/message-from-jock-palfreeman/

Více informací na www.freejock.com

ABC-ČSAF