Rozhovor s ruskou radikální art-guerillovou skupinou Vojna, která čelí represím ze strany státu.

V polovině prosince 2010 oznámil známý street-artový umělec Banksy, že věnuje výtěžek z prodeje svých posledních prací (asi 80 tisíc liber) na podporu ruské umělecké anarchistické skupině Vojna. Skupina se proslavila kresbou obřího penisu na most proti sídlu bývalé KGB (současná FSB) nebo svým uměleckým souložením v muzeu. Následuje rozhovor s členy skupiny (část z nich odpovídala z vězení).

Vojna je radikální umělecká skupina, která se prostřednictvím pobuřujících a provokativních uměleckých počinů rozhodla vyzvat na souboj ruský establishment v důležitých politických otázkách, jako jsou homofobie, rasismus či totalitářské praktiky státu. Dva její členové Oleg Vorotnikov a Leonid Nikolajev jsou nyní již více než měsíc drženi ve vazbě na základě falešných obvinění. Server Don´t panic měl možnost se členy skupiny promluvit.

Oleg Vorotnikov a Leonid Nikolajev, umělci ze skupiny Vojna, zvládli odpovídat z petrohradského vězení během čekání na soud kvůli obvinění z výtržnictví za jeden ze svých předchozích uměleckých výstupů. Alex Plucer-Sarno a Natalia Sokol zaslali své odpovědi z utajovaného bytu, kde se skrývají před policií.

Mohli byste se představit a říci nám něco o struktuře vaší skupiny?

Alex Plucer-Sarno: V současnosti se uprostřed této struktury nachází vysoká nepřekonatelná zeď petrohradské věznice, kde dva umělci, Oleg Vorotnikov a Leonid Nikolajev, pomalu chřadnou. Je třeba si uvědomit, že ruské vězení je opravdové peklo. Natalia Sokol, zatím ještě na svobodě, koordinuje práci skupiny. Já pokračuji v tvorbě umělecké počítačové grafiky, psaní návrhů a textů. Akce jsou popsané na mém blogu. Ve skupině je několik dalších členů, kteří dělají důležitou práci, ale jejich jména zůstanou tajná, aby je šílené ruské pravicové úřady rovněž nezatkly.

Natalia Sokol: Základem naší struktury je absolutní rovnost v právech jednotlivých aktivistů a otevřenost vůči novým aktivistům. Naše skupina je vlastně umělecko-anarcho-punkovým gangem.

V listopadu 2010 zatčený člen Vojny Oleg Vorotnikov (uprostřed) a jeho žena Natalia Sokol (vpravo)
Vojna

Jaká je vlastně základní filozofie vaší skupiny?

Alex Plucer-Sarno: Každý aktivista či aktivistka ze skupiny má svou vlastní filozofii. V politické úrovni samozřejmě sympatizujeme s anarchisty, socialisty a obecně se všemi levicovými radikály. Ale především jsme umělci – ne politiky nebo filozofy. Za pomocí uměleckých metod ničíme zastaralé represivně-patriarchální symboly a ideologie.

Oleg Vorotnikov: Zde v Rusku jsme vytvořili levicovou uměleckou frontu. Naším cílem je oživit angažovaný politický protest-art.

Leonid Nikolajev: Naše skupina bojuje se sociálně-politickým tmářstvím a pravicovou reakcí.

Video k akci „Palácový převrat“, po níž byli Oleg a Leonid zatčeni


Co pro vás znamená anarchismus a jak může pomoci z Ruska vytvořit lepší místo k žití?

Natalia Sokol: Anarchismus se svými utopickými idejemi představuje jedinou pevnou, upřímnou a nebojácnou sílu.

Alex Plucer-Sarno: Přesně tak! Respekt anarchistům. Ale Rusko nebude místem k žití dokud poteče ropa a zemní plyn. V několika příštích letech bude spíše místem plundrování přírodních zdrojů páchaným pokryteckými mafiánskými úředníky a dalšími vlkodlaky s frčkami.

Jak Vojna zapadá do současného umění a jak do kontextu politiky a lidských práv?

Alex Plucer-Sarno: Umění je víc než cokoliv jiného způsob myšlení, schopnost podívat se na šílený svět okolo nás ze zcela nové perspektivy. Nemluvě o lidských právech, která jsou doslova znásilňována a křižována po celém světě, kterým se v tichosti vyhneme.

Oleg Vorotnikov: Dnes je inovativní umělecký jazyk jediným nástrojem usnadňujícím pochopení xenofobie, absurdity a chaosu, které nás obklopují. Svými akcemi vykreslujeme obraz šíleného světa kolem nás. A snažíme se, aby to svět pochopil a zděsil se toho. Například naše „Souložení pro nástupce – Medvěděv je medvídek“ – v předvečer jeho vítězství ve volbách – bylo vlastně portrétem předvolebního Ruska, kde – metaforicky řečeno – vyjebával každý s každým.

Leonid Nikolajev: Jazyk našeho umění je skutečně schopen vzdorovat nastupující pravicové reakci. Když se náš „Penis“ na petrohradském zvedacím mostě – 65 metrů vysoký, 26 metrů široký, vážící 4 tuny – výhružně vztyčil do oken sídla FSB-KGB, nebyly úřady schopny najít jinou odpověď, než nás nezákonně odstranit na základě falešných obvinění.

Penis před sídlem ruské tajné služby


Mohli byste blíže pospat myšlenkové pozadí některých z vašich nápadů?

Leonid Nikolajev: Pro umělce je nejdůležitější být upřímný a nedělat kompromisy. V Rusku posílají lidi na mučení a k popravám – vězení jsou opět plná disidentů. Vládne tu xenofobie a homofonie. Buduje se nová otrokářská společnost. Fízlové bijí a zabíjejí lidi. A koukněte na nás – uskutečnili jsme akci „Palácový převrat“ převracejíc policejní auta na střechy. To byla naše umělecká reforma Ministerstva vnitra.

Oleg Vorotnikov: Nebo třeba na Den města Moskvy vešla skupina Vojna do Auchanu, největšího supermarketu ve městě, kde v oddělení světel jako protest zorganizovala popravu oběšením tří ilegálních migrantů ze střední Asie, jednoho žida a jednoho homosexuála. Lynčování bylo dárkem zkorumpovanému moskevskému starostovi Lužkovovi za jeho nenávistnou politiku a pošlapávání lidských práv. Tato akce byla zároveň připomínkou pěti ruských revolucionářů popravených v roce 1826. Proto byla akce také nazvána „Vzpomínka na děkabristy“. Chtěli jsme, aby si Rusové připomenuli svobodomyslné ideje prvních ruských revolucionářů.

Alex Plucer-Sarno: Když byl známý kurátor Andrej Jerofejev obviněn z podněcování rasové a náboženské nenávisti a „urážení lidské důstojnosti“ za organizování výstavy a předveden před soud, narušila Vojna soudní slyšení performancí nového songu All Cops Are Bastards z alba Fuck the Police Those Motherfucking Bosses přímo v soudní síni. Myšlenka byla prostá, provedení upřímné a nekompromisní.

Co byste řekli o aktivismu a radikálním umění v Rusku?

Natalia Sokol: Současné umění pro nás znamená především umělecký aktivismus a ne hromady uměleckých kýčů v galeriích. Současný aktivismus je jediná forma radikálně-levicového umění, které se v Rusku snažíme oživit. Je důležité si uvědomit, že v Rusku není žádné další radikální umění, s výjimkou dvanácti uměleckých aktivistů.

Alex Plucer-Sarno: Anarcho-umělecký aktivismus je jediná živá aktivita v Rusku. V dnešní době, kdy je již i pouhá naděje na demokracii v Rusku pohřbená, znamená malování kytek a kočiček či vytváření jiného„opravdového“ umění bez sociálně-politického obsahu podporou pravicovým úřadům. Symbol anarchismu – lebka se zkříženými hnáty – musí být natřena na budovu ruského parlamentu. Proto jsme uspořádali naši vlastní, skoro 50 metrů vysokou, pirátskou laserovou projekci, která pokrývala skoro celou přední stranu moskevského „Bílého domu“.

Budova ruského parlamentu
Vojna

Zkuste říci něco o zkušenostech z vašeho zatčení ruskou protiextremistickou policií.

Oleg Vorotnikov: To můžeme říci bez skrupulí. Pravicový revanšismus je v plné parádě.

Leonid Nikolajev: Vojna podrobila úřady zkoušce a ty selhaly.

Jakým obviněním čelí Oleg Vorotnikov a Leonid Nikolajev?

Natalia Sokol: Oleg Vorotnikov a Leonid Nikolajev byli zatčeni nezákonně. Lidé, kteří se vloupali do bytu a zanechali za sebou strašný nepořádek, neměli ani příkaz k zatčení. Všechno probíhalo ve stalinistickém stylu jako z roku 1937. Poté byli umělci, spoutaní a s plastovými pytli přes hlavu, odvezeni z Moskvy do Petrohradu. Strávili deset hodin na podlaze minibusu. Zatčení byli zmláceni. Oleg Vorotnikov utrpěl hematomy (krevní výrony) v a na hlavě a na ledvinách. To bylo zaznamenáno lidsko-právními advokáty, kteří navštívili zatčené umělce během vyšetřovací vazby dva týdny po zatčení. Modřiny a poranění byla tak vážná, že nezmizela ani po dvou týdnech.

Alex Plucer-Sarno: A nyní jsou Oleg a Leonid obviněni z „podněcování nenávisti vůči skupině obyvatel“, jmenovitě policii. Já, jakožto hlavní umělec skupiny, jsem obviněn z „organizování a vedení zločinné skupiny“, jmenovitě uměleckého kolektivu Vojna. To znamená dobu odnětí svobody mezi 12 a 20 roky. Oba moji dědové strávili během stalinského režimu ve vězeňských táborech 22 let. Desítky mých příbuzných zahynuly v koncentračním táboře v Osvětimi a ve Varšavském ghettu. Dvacet let ve vězení za umělecký aktivismus za Putina je už pro moji rodinu moc.

Co je „Svobodu Vojně“ a co mohou lidé udělat pro propuštění dvou vašich uměleckých aktivistů, Olega Vorotnikova a Leonida Nikolajeva?

„Svobodu Vojně“ je skupina nezávislých a upřímných ruských umělců, kteří zahájili sérii akcí na podporu Vojny. Vytvořili webové stránky, kam mohou lidé posílat peníze na podporu zadržených. Dále pokračují v protestních akcích. Kdokoliv se může přidat k našemu boji za svobodu.

Z akce „Vzpomínka na děkabristy“
Vojna

Stránky Free Voina: en.free-voina.org
Blog Alexe Plucer-Sarna: plucer.livejournal.com

Rozhovor vyšel 20. 12. 2010 na dontpaniconline.com.