Je to již dva roky, co začaly vycházet nástěnné noviny A3. Stahujte, množte, lepte!

11. září 2010 si svět připomněl události z 11. září 2001. Tehdy v USA došlo k sérii útoků na budovu Pentagonu a Světového obchodního centra (WTC), při kterých zemřelo téměř tři tisíce lidí. Bez ohledu na to, zda šlo skutečně o útok teroristické organizace Al-Kájda, nebo řízený odstřel budov americkými tajnými službami, je jasné, že tyto události měly mnohem širší negativní dopady, než je smrt a zranění při útocích zasažených lidí. Ačkoliv události z 11. září 2001 jsou označovány za projev globálního terorismu, tak následné reakce představitelů (nejen) Spojených států amerických sami v sobě zahrnují výrazné teroristické prvky.

Terorismus lze chápat jako strategii nekonvenční a psychologické války. Jde o zvláštní druh plánovaných lidských činů, které v sobě nesou fyzické či psychické násilí, nebo vyhrožování jeho použitím, a to s nějakým úmyslem, často politického typu. Narozdíl od jiných forem násilí není hlavním cílem teroristických akcí fyzicky zničit všechny své oběti, nýbrž psychologicky ovlivnit přímé a nepřímé diváky. Teroristickým skupinám jde o navození atmosféry strachu, která má protivníky zastrašit, případně zajistit jejich loajalitu.

Hned po útocích na Pentagon a WTC bylo jasné, že to, co ze strany americké vlády následovalo, dokonale zapadá do kategorie terorismu. Tragické události zde posloužily Spojeným státům a jejich armádě jako záminka k dosažení vlastních politických cílů a jako prostředek k rozpoutání psychologické války proti početnému nebojujícímu obyvatelstvu po celém světě. Vláda USA jednoduše zneužila tragédie ke stimulování atmosféry strachu z islámského terorismu a skrze tento psychologický úder se snaží zajistit si loajalitu zbývající části populace.

Zveličování problematiky terorismu, jeho vykreslování i tam kde není přítomen a záměrné vyvolávání atmosféry strachu je jasný teroristický kalkul, který americké vládě umožňuje snáze zasahovat do lidských svobod a likvidovat nepohodlnou opozici či konkurenci na globálních trzích. Příkladem je americkými vojsky rozpoutaná válka v Afghánistánu v roce 2001, nebo vojenská okupace Iráku v roce 2003. V obou případech byl psychicky a fyzicky zasažen velký počet civilního obyvatelstva, ačkoliv bylo argumentováno tím, že jde o boj proti mezinárodnímu terorismu. V obou případech také strach z terorismu zasévaný v myslích lidí vládou USA té samé vládě umožnil smrtonosné operace provést bez výrazného odporu. Podobnou taktiku vláda volí i při oklešťování lidských svobod skrze posilování policejních pravomocí, zavádění odposlechů, zdokonalování kamerových systémů a dalších forem společenské kontroly. I v tomto případě teroristé a teroristky z Bílého domu díky strategii psychologické války proti civilistům dosahují svých politických cílů a loajality obyvatelstva, které často pod vlivem zasazených psychologických úderů mění své postoje a následně i chování ve prospěch teroristických záměrů americké vlády. Jinými slovy: Místo toho, aby se proti oklešťování vlastních svobod bouřili, tak k němu teroristům dávají svolení.

Jedno je tedy jasné: Ti, co volají po boji proti terorismu, jsou často mezi prvními, kdo používá teroristické strategie a americká vláda i armáda jsou „velkochovy“, ve kterých se právě tito teroristé a teroristky hromadně rodí. Postaráme se společně o to, aby tyto teroristické líhně byly zastaveny?

war on terror

Squatterská akce v Apolinářské – rok po té

12. září 2009 se skupina squatterů a squatterek pokusila obydlet dlouhodobě nevyužívaný a chátrající objekt bývalých lázní v Apolinářské ulici v Praze. Kolektiv zde chtěl vytvořit kulturně-sociální centrum otevřené pro širší okolí. Záměr byl však zmařen zásahem policie a postavením squatterského kolektivu na lavice obžalovaných u soudu.

Potenciál squatterů a squatterek smysluplně užívat zruinovanou budovu byl zardoušen státní a soudní mocí, zatímco ten, kdo budovu nechává záměrně bez užívání chátrat, je tím samým státem a soudem ochraňován, aby ve svém protisociálním jednání mohl nerušeně pokračovat. Nyní, víc jak rok po události, budova stále chátrá bez využití, zatímco squatteři a squatterky za snahu vytvořit z této ruiny funkční, společensky prospěšný prostor čekají na předvolání k dalšímu kolu soudního líčení.

Vzhledem k tomu, že stávající společenská hierarchie některým lidem umožňuje disponovat ohromným množstvím materiálních statků a jiným znemožňuje naplnit i ty nejzákladnější potřeby, tak squatterské aktivity představují částečné řešení problémů sociálně slabých či neprivilegovaných skupin. Squatting není zločinem, ale formou boje proti zločinům hájeným legislativou, soudy a státem!

A3 (září 2010) ke stažení ZDE
Můžete také objednat na kontaktním e-mailu csaf [a] csaf.cz