Rozhovor s bulharskými anarchisty o jejich federaci a pohledu na dění v Řecku.

Prostřednictvím e-mailu jsme položili několik otázek aktivistům Bulharské anarchistické federace (FAB), Zlatkovi a Ivovi. Z jejich odpovědí se můžete dovědět něco o problémech vnitřní struktury této organizace a o pohledu bulharských anarchistů na dění v nedalekém Řecku.

Ahoj. Na začátek stručně představte vaši federaci. Existují v Bulharsku nějaké další anarchistické organizace? Spolupracujete s nimi? Jak?

Zlatko: Takže, naše organizace byla oficiálně založena roku 1919. Od té doby je její nejdelší období legální existence od roku 1990, kdy byla oficiálně znovuobnovena původními členy, kteří přežili „komunistický“ útlak. V Bulharsku můžete narazit na lidi, kteří si nechávají říkat „anarchisté“ a nejsou součástí FAB. Jediná anarchistická organizace mimo FAB, o které vím, byla Anarchiresistence. Nevím ale, jestli stále existuje. Známe se osobně a občas koordinujeme naše akce, ale z různých důvodů mezi námi není silný vztah.

FAB je charakteristická faktem, že aktivisté FAB nemají žádný oficiální členský status. Jak to přesně funguje?

Zlatko: V podstatě myšlenka byla taková, že když je setkání, každý, koho ostatní dobře znají, může hlasovat. V praxi to funguje velmi dobře ve smyslu, že jsme nikdy neměli problémy typu: „Nechci, aby jsi hlasoval“ nebo něco podobného. Teď po pěti letech, co se spolupodílím na akcích FAB, jsem přesvědčený, že tento model nemůže vézt k „silným“ rozhodnutím a je potřeba ho změnit.

Jaké jsou konkrétní nevýhody takového modelu organizace? Je FAB nějak kritizovaná kvůli své struktuře založené na neoficiálním členství?

Zlatko: Žádná kritika FAB v tomto směru mi není známa. Ale praktické problémy tu bezesporu jsou:
* Když je potřeba přijmout rozhodnutí, neví se, kdo bude na setkání pozván – neexistuje žádná formální cesta, jak všechny informovat. Každý upřednostňuje jiný způsob.
* Když je přijato rozhodnutí, není jasná zodpovědnost za jeho uskutečnění – v podstatě mnoho lidí se považuje za součást federace, ale jen někteří se doopravdy snaží naplňovat rozhodnutí organizace.
* Spousta lidí je pasivních, když dojde k diskusi nad organizačními problémy. Z různých důvodů si ve skutečnosti nepřipadají jako členové organizace, ale stále se za ně prohlašují.
* Máme představu o 50 až 100 lidech, kteří jsou ve FAB, ale doopravdy těžká (zodpovědná a dobře udělaná) organizační práce může být svěřena jen 10 až 15 z nich.
* Není zde žádný způsob, jak někoho požádat o spolupráci na organizační práci. Většinou se domnívá, že on je jen součástí práce, která ho baví.

FAB

Spolupracuje FAB s některou z evropských organizací mimo Internacionálu anarchistických federací (IFA)?

Zlatko: V této oblasti nemám přehled. Více bude vědět jistě Ivo. V každém případe máme stabilní vztahy s některými řeckými organizacemi.

Ivo: Ano, FAB spolupracuje s jinými evropskými organizacemi, kromě členů IFA, hlavně s těmi na Balkáně, protože si myslíme, že nejprve musíme vytvořit silnou balkánskou (a východoevropskou) síť. Máme vztahy s Antiautoritářským hnutím (Řecko), Anarchistickou federací (Turecko) (i když ne tak dobré), Anarchistickou frontou (Makedonie), Anarchosyndikalistickou iniciativou (Srbsko), Antifa (Bělehrad) a několika dalšími kolektivy se Srbska. Dál jsme ve spojení s MASA (Chorvatsko), Federací anarchistických skupin (Slovinsko), Svobodnou iniciativou (Rumunsko) a skupinou pro vytvoření rumunské anarchistické federace. Jsme také v kontaktu s Autonomní akcí (Rusko) a také s pár ukrajinskými skupinami.

Nyní k vašemu vztahu s Řeckem. Co si myslíte o tom, čemu se říká insurekcionismus neboli povstalecký anarchismus?

Zlatko: Jestli se ptáte na akce občanů v Řecku (nejsem si přesně jistý, co insurekcionismus znamená), líbí se mi coby součást lidového povstání. Když vyjdou lidé do boje, mohl by to být základ pro sociální změnu. Samozřejmě se mi nelíbí, když tam umírají lidé. Organizátoři takových akcí musí znát svou zodpovědnost, než začnou.
Nyní, ačkoliv se to mnohým jeví jako jednotné a rozumné, nejde o reálnou alternativu. Nemyslím si, že řecké organizace mají něco skutečného, co mohou lidem nabídnout. Mají okolo sebe určité sympatie, ale to není dostačující základ reálné sociální změny. Možná opravdu postrádají aktuální popis jiného světa nebo skutečné ambice, aby na tom zapracovali, to nevím. Ale vidím, že jim něco chybí. Jinak by věci v Řecku vypadaly jinak.

Ivo: Mohu mluvit pouze o vlastním názoru, ale dovolím si tvrdit, že většina lidí ve FAB nemá zrovna v lásce takovýto typ anarchistických praktik vzhledem k tomu, že FAB podporuje organizovaný anarchistický komunismus a anarchosyndikalismus. Avšak myslíme si, že v některých situacích, když jste velmi naštvaní nebo chcete jakkoliv provokovat nebo stresovat establishment, můžete použít povstaleckou taktiku. Jistě, nemyslím si, že tyhle taktiky povedou k nějaké převratné situaci, jako spíše k většímu utlačování ze strany státu. Ale coby způsob protestu (jako to udělali srbští anarchosyndikalisté) je to pochopitelné.
S Řeckem máme skvělé vztahy, hlavně s Antiautoritářským hnutím, ale také s ostatními skupinami, jako jsou Fabrika Yfanet (Soluň), některé skupiny v Athénách, Svobodný syndikalistický svaz nebo Çlandestina (skupina solidarity s imigranty a uprchlíky). V minulosti jsme byli v kontaktu s Federací anarchistů Řecka, ta byla ale později rozpuštěna.

FAB

Myslíte si, že insurekcionismus je lepší způsob praktické činnosti než například anarchosyndikalismus?

Zlatko: Způsob záleží na okolnostech. Samozřejmě že někteří lidé považují toto za nejlepší způsob pro Řecko. Já s tím úplně tak nesouhlasím, neboť stále myslím na to, čeho doteď dosáhli. Ale oni znají svou situaci lépe, takže si musí vybrat cestu sami. Co se týče Bulharska, tak tohle opravdu není cesta. Spoléhal bych se více na anarchosyndikalismus, i když není samospásný.

Ivo: Ne. Stejně jako většina aktivistů FAB si nemyslím, že insurekcionismus je lepší nebo vede k nějakému převratnému řešení. Dokonce, i když nějaké akce insurekcionistů mohou být obdivovány, tak víme, že tohle není cesta... Anarchosyndikalismus nabízí lepší konstruktivní teorie a praktiky, ačkoliv já si osobně myslím, že musí být trochu zmodernizovány. Ale obecně ve FAB nevidíme velké rozdíly mezi anarchokomunismem a anarchosyndikalismem – pro nás se jedná o dva rozdílné proudy s téměř stejným cílem. Dokonce někteří ve FAB začali pracovat na vytvoření anarchosyndikalistického svazu.

Co vaše dlouhodobější plány do budoucna?

Zlatko: Myslím, že musíme posílit organizaci. Máme pár fajn lidí, kteří opravdu pracují, a některé další, kteří nejsou příliš ztotožněni s organizací. Takže si myslím, že musíme udržet aktivní lidi u sebe a odmítnout kvantitu ve prospěch kvality. Na druhou stranu budeme jen parta nebo skupinka nadšenců, ne však organizace, která může vytvářet a plnit plány. Co se týče aktuálních plánů, prvním z nich by měla být právě samotná organizace. Ale nejprve musíme vytvořit stabilní strukturu.
Doufám, že nebudete příliš zklamaní, avšak taková je, z mého pohledu, naše situace.

Webové stránky FAB: http://anarchy.bg/
Časopis Svobodná mysl: http://sm.a-bg.net/

Přeložila Adéla