Blíží se prvomájový „Svátek práce“. Je ale důvod oslavovat práci v její námezdní podobě charakteristické pro kapitalistický systém?

Žijeme v období charakterizovaném technologickým pokrokem, lidský druh disponuje mnoha hodnotnými informacemi, vědomostmi a schopnostmi, ale přesto nám není umožněno toho všeho plně využívat k rozvoji společenské svobody - tedy něčeho, co je nám v současnosti naopak postupně ubíráno. Vznik společenské hierarchie a nadvlády již dávno vedl k zpředmětnění přírody jako pouhých přírodních zdrojů a lidských bytostí jako pouhých lidských zdrojů - stručně řečeno k přetváření světa na neživou techniku, jejíž součástí je i člověk jako pouhý výrobní nástroj.

Kapitalistický ekonomický pohled na svět kolem nás ve své podstatě znamená vnímání lidí jako čísel a položek v tržních kalkulech. Jako jedinci jsme násilně začleněni do vykořisťovatelských výrobních procesů, ve kterých jsme pouhými „prodejnými děvkami“ a naši pasáci - tj. zaměstnavatelé - dohlíží na to, abychom byli co nejpoddajnější prostitutky, které bez remcání „dají každému“. Jako opravdové prostitutky na trhu prodáváme svá těla, mozky, čas, energii a schopnosti - svou pracovní sílu - tomu, kdo dá víc. No a když je „prodejných děvek“ více než těch, co by za naše služby platili, tak prostě jdeme za jakýchkoliv podmínek s každým, kdo se namane, abychom zajistili své základní existenční potřeby.

Roli prostitutek jsme si nevybrali, byla nám systematicky vnucena. Je to „neviditelná ruka trhu“, co nás drží na řetězu, a zákony, které nám nevybíravě praví: “Koukejte šlapat, nebo zdechněte hlady!“ „Volba“ šlapej nebo zemři proto není skutečnou svobodnou volbou - je projevem diktatury mechanismů charakterizujících kapitalismus. Mechanismů, které z práce ve smyslu svobodné a uspokojující tvůrčí činnosti udělaly nesnesitelnou otročinu v nedůstojných podmínkách. Je na čase odmítnout tuto hru, jejíž pravidla nám byla vnucena shora bez našeho souhlasu! Je na čase dát najevo, že nechceme být „prodejné děvky“ ani „lidské zdroje“! Tam, kde nás kapitalistický svět nutí takové pozice přijmout, nechť vzrůstá vzdor charakterizovaný dvěma činiteli - destrukcí a tvořivostí. Destrukcí podkopávající hierarchický systém námezdního otroctví a tvořivostí směřující k výstavbě nového světa na troskách toho stávajícího. Naše vášeň bořit ať se stane zároveň tvůrčí vášní - obě tyto vášně ať jsou dvěma prvky jednoho celku!

Již dnes můžeme nosit nový svět ve svých srdcích. Každý další den přináší nové možnosti, jak tomu stávajícímu zasadit rány. Rezignace, pasivita a konformismus - zapomeňme na ně! Naší volbou by se měla stát aktivita, přímá akce a kolektivní boj utlačovaných proti utlačovatelům - boj proti státu, který zajišťuje stabilitu kapitalistické mašiny útlaku. Hnacím motorem naší činnosti ať se stane nespokojenost s nesvobodným světem a přesvědčení, že jiný a svobodný svět je možný. I pouhá snaha se k němu přiblížit je smysluplnější než pasivita! I pouhý pokus docílit změny je důstojnější než smíření se s tím, jak kapitalistický svět skutečný život přetváří v nesnesitelné přežívání a lidské bytosti v čísla v neoliberálních statistikách ekonomického růstu.

Odmítněme jednou pro vždy roli „prodejných děvek“!

Nebojme se ukázat to, že „lidské zdroje“ se dokáží bouřit, bořit a tvořit!

A3 (duben 2010) ke stažení ZDE