V Argentině se radikální pracující postavili v roce 2001 ekonomickému kolapsu tak, že začali sami spravovat zkrachovalé továrny. Stejně postupují i při současné krizi. Podívejme se, jak se jim vede.

Maria Alejendra, dělnice z periferie Buenos Aires, tráví den rozřezáváním surové kůže v družstevním podniku Huesitos de Wilde. Spolu s dalšími 33 dělníky továrny na výrobu potravy pro psy si dnes vydělá dvojnásobnou mzdu – 2 000 pesos měsíčně, než si vydělala pod vedením bývalého šéfa. Alejandra (41), která pracuje v továrně již 14 let, si dnes během pracovního procesu může dovolit poslouchat muziku a popíjet oblíbený jihoamerický bylinný čaj maté.

Družstvo Huesitos de Wilde je jedním z více než 250 podniků, které byly v Argentině znovu rozjety samotnými pracujícími a kde najde své uplatnění na 13 000 lidí. Pracující Huesitos de Wilde se připojili k širokému hnutí radikálních pracujících, kteří se během ekonomického kolapsu v roce 2001 nehodlali smířit se ztrátou zaměstnání, zahájili okupaci továren a na vlastní pěst znovu rozjeli výrobu. Huesitos de Wilde funguje samosprávně od ledna 2007.

Ačkoliv se Argentina z prvního ekonomického pádu zotavila, současné celosvětové krizi pracující znovu čelí okupováním zrušených pracovišť, které dosáhlo vrcholu letošního února.

Huesitos de Wilde Od roku 2008 bylo obsazeno téměř 20 továren. Za několik posledních měsíců bylo vládou oficiálně uznáno na 33 družstev. Pokud se obsazené továrně podaří ubránit pokusům o vystěhování a dosáhnout statutu družstva, může pak přijímat státní výhody a subvence jaké má většina kapitalistických podniků. Legalizaci nově vyvlastněných pracovišť se však vláda vehementně brání.

Pracující radikálních družstevních podniků hrají rovnou roli v přijímání rozhodnutí, týkajících se dalšího chodu výroby. Znovuobsazování uzavřených pracovišť je významnou formou boje proti ztrátě příjmů, na kterých je často závislá celá rodina. Všichni pracující Huesitos de Wilde dostávají stejnou mzdu a mají stejnou možnost účastnit se 'manažerských' rozhodnutí.

Pracující, kteří se snaží vyvlastnit uzavřené podniky původním majitelům, se pochopitelně potýkají s mnohými těžkostmi. Od represí ze strany státní policie a najatých bezpečnostních agentur; potíží se sháněním financí na polotovary; konkurování subvencovaným kapitalistickým korporacím; leckteré projekty končí vyklizením, nebo zkrachují na nedostatku finančních prostředků.

Pracující Huesitos de Wilde využili pro svůj boj zkušenosti podobně zaměřených organizací a odborových svazů, včetně Argentinské federace odborových svazů CTA. „Jakmile jsme získali informace, vrátili jsme se a převzali kontrolu nad továrnou,“ říká Alejandra.

Podle žurnalistky a filmařky Marie Trigony obnova produkce v továrnách, které byly uzavřeny vlastníky, poskytuje pracujícím možnost, jak účinně čelit sobeckým zájmům byznysmenů. Ti často zneužívají krize k vyhlášení bankrotu, aby mohli někde jinde založit ten samý byznys, rekrutovat levnou a neorganizovanou pracovní sílu, nebo prostě investovat do lukrativnějších projektů.

Huesitos de Wilde Přestože je v Argentině možné založit družstvo již od 19. století, není vláda zrovna nakloněná ideálu, že podnik si řídí sami pracující. Historie Argentiny je poznamenaná neoliberální agendou, lavinovou privatizací, deregulacemi a škrty v sociálním sektoru.

Do vojenského převratu v roce 1976 byla Argentina jednou z nejbohatších zemí Latinské Ameriky. Ostatní rozvojové země ji mohly jen závidět vstřícné odborové zákony a míru nezaměstnanosti okolo 4,2 %. Ale po sedmi letech nelítostné vojenské diktatury, kterou provázelo plošné mučení a zmizení na 30 000 politických oponentů, následovaly volno-tržně orientované vlády, které nahlodaly progresivní zákony.

Od roku 1990 byla Argentina západními zeměmi představována jako ukázkový příklad zavádění neoliberálních reforem, diktovaných Světovou bankou a Mezinárodním měnovým fondem. Jenomže v roce 2001 praskla spekulacemi řízená ekonomická bublina a bankovní systém se zhroutil. Majitelé podniků začali lavinově vyhlašovat bankrot a propouštět velké množství zaměstnanců, aby přesunuli svůj kapitál do bezpečných lovišť. To vedlo k nárazovému odlivu kapitálu v hodnotě 18,7 miliard dolarů.

Argentinská společnost odpověděla lidovým povstáním proti vládě a ekonomickým elitám. Desítky tisíc lidí vycházeli do ulic a během několika týdnů svrhli čtyři vlády. Během několika dalších let se přebírání kontroly nad výrobními prostředky pracujícími stalo běžnou praxí a násilné střety s policií vedly k desítkám obětí na životech civilistů. V roce 2002 stoupla míra nezaměstnanosti na 25 %, přičemž dalších 20% populace čelilo nevyplácení mezd a omezené výrobě. Životní úroveň 60% populace klesla pod hranici chudoby. Pracující tudíž začali vyvlastňovat továrny, aby zajistili živobytí pro sebe a své rodiny.

Argentinská ekonomika se začala uzdravovat v roce 2003. Během let 2003 – 2008 patřil mezi „hlavní priority znovu-rozjetých podniků ekonomický růst, zajišťování kapitálu, nebo získávání dalšího kapitálu prostřednictvím práce. Většina z nich si počínala velmi dobře, další prostě přežily,“ říká Esteban Magnani, aktivistka argentinského hnutí za okupaci podniků a autorka knihy Tichá změna: obnovené podniky v Argentině. Na začátku roku 2007 fungovalo v Argentině více než 170 samosprávných podniků a většina z nich nebyla státem uznána za legální.

Huesitos de Wilde Členové a členky družstva Huesitos de Wilde čerpají finanční podporu z argentinské pobočky mikro-finanční organizace The Working World, stejně jako od místních komunitních organizací, které podporují samosprávné podniky a zaručují těmto továrnám trvalý úspěch. Tato aktivistická síť se ukázala jako významná hlavně pro podporu pracujících, kteří se rozhodli rozjet uzavřené továrny, ze kterých již původní majitelé stihli vystěhovat výrobní prostředky.

S pomocí odborů a půjčky 15 000 dolarů od organizace The Working World, byli pracující schopni skoupit vybavení továrny před tím, než bylo vydraženo a zajistit si suroviny na další výrobu. Jenomže tento proces nebyl zdaleka tak jednoduchý. Po mnoho měsíců se museli obejít bez výplaty a pouhých 33 z původních 200 zaměstnanců se rozhodlo setrvat v družstvu. Z bývalých pracujících, kteří odešli, si někteří našli nová zaměstnání, ale mnoho z nich zůstalo dodnes bez práce. The Working World, založený Brendanem Martinem v roce 2004, nabízí podobným samosprávným podnikům půjčky bez ručení, oproštěné od jakýchkoliv vymáhacích mechanismů. Úroková sazba úvěru se pohybuje mezi 10% - 18%.

Ačkoli se družstvu Huesitos de Wilde podařilo udržet bránu továrny otevřenou, pracující stále oficiálně nevlastní výrobní prostředky a mohou být kdykoliv násilně vystěhováni. Loni v únoru se družstvo dostalo do právního vakua a podle zákona o vyvlastnění musí pokračovat ve splácení dluhu předešlého majitele, dokud vyvlastnění nenabude právní moci. Podle Magnani sice stát uvedl, že by zákony umožňující družstvu užívání vlastníkova majetku mohly být přijaty, jenomže právní podpora, poskytnutá těmito zákony by byla stejně slabá. „Budoucnost starších i novodobých samosprávných podniků je stále nejistá,“ říká Magnani. „Z těch starších se jen několika podařilo vydobýt oficiálně uznané společné vlastnictví.“

Navzdory globální ekonomické krizi družstvo Huesitos de Wilde prosperuje a nedávno přijalo dalších osm spolupracovníků. Lidé zůstávají optimističtí bez ohledu na to, že pracují v nelegálně obsazené továrně. „Pravdou je, že můžete pracovat bez šéfa. Naučili jsme se to a vy můžete také… a můžete být úspěšní,“ říká Alejandra.

Poznámka na závěr:
Tento překlad není zveřejněn za účelem propagace Peronismu ani přílišného idealizování samosprávných projektů v Argentině. V odstavci, který se věnuje historii, je pouze zmíněno, že Argentina měla před otevřením hranic nadnárodním korporací vstřícnější odborové zákony, než má dnes. Co se samosprávných továren týče: uvědomujeme si, že tyto projekty nevycházejí z úsilí organizovaných anarchistických skupin, ale jsou nutnou reakcí pracujících na sociální beznaděj. Samosprávné továrny jsou nuceny navenek fungovat v rámci hranic, které jim určuje globalizovaný kapitalismus. Nadále, ale zůstávají důkazem, že obyčejní lidé jsou schopni a mají nezcizitelné právo na to, aby se podíleli na rozhodnutích, které mají vliv na jejich životy. Ať už na pracovišti, v sousedství a regionu, tak na mezikontinentální úrovni.
Nikdo není skutečně svobodný, dokud nejsou svobodní i ostatní!

Související odkazy na csaf.cz:
Argentina: FaSinPat patří legálně lidem
Měli přijít o práci, tak se osamostatnili
Boj pracujúcich a výrobná samospráva v Argentině
FaSinPat je o krok blíž k trvalé kontrole nad výrobními prostředky
Buenos Aires se opět otřásá

Zdroj: http://www.indypendent.org/2009/08/13/worker-run-businesses/

Překlad: Tonda Kováč