Reportáž a proslov ze sobotní akce ČSAF ve Svitavách k uctění památky obětí rasově motivovaných vražd.

V sobotu 25. července se ve Svitavách uskutečnila demonstrace k uctění památky obětí rasisticky motivovaných vražd spáchaných neonacisty po roce 1989. Uplynulo osm let od tragédie, která za sebou zanechala zmařený život, rodinu bez otce, truchlící příbuzné a kamarády. Ulicemi Svitav tentokrát v termínu blízkém dni tragédie žádní náckové nepochodovali.

Již před 14. hodinou se před budovou vlakového nádraží začali scházet první účastníci/ce demonstrace; anarchisté/ky, antifašisté/ky, punkeři, ale i Romové, kteří akci přišli podpořit. Zpočátku to vypadalo, že se sejdeme v nízkém počtu. Nakonec se nejhorší obavy nevyplnily a před nádražím se sešlo zhruba 50-60 lidí. Několik dní před akcí otiskla média pár hysterických článků o tom, jak se do Svitav sjedou anarchisté z celých Čech a vypuknou nepokoje. Celou aféru zřejmě zinscenoval některý z reportérů korporace Vltava-Labe-Press v naději na rychlou profesní kariéru. Fámy se pravděpodobně chytla i policie a nenechala nic náhodě. Před nádražím postávalo několik fízlů z protiextremistického, několik čepičkářů a také dvě dodávky robocopů (další byly v bočních uličkách), kteří byli připraveni se postavit několika anarchistům/kám a zabránit tak případným nepokojům, které média předpovídala. Nesmíme také zapomenout na „investigativního experta na extremismus“ Ráďu Štěchovského a jeho neúnavný prst na spoušti fotoaparátu. Určitě si obohatil svoji sbírku extrémistů/ek. Dalším smutným zjištěním v předvečer demonstrace bylo, že se na tragédii snaží svézt bolševický Komunistický svaz mládeže, který se snažil nahlásit pochod ve stejném termínu. Kolovala i informace, že demonstraci mají napadnout neonacisté. Údajně policie zastavila několik aut s neonacisty, kteří se vypravili do Svitav.

Svitavy

Ještě před začátkem pochodu byli účastníci a účastnice obeznámeni s tím, že nesmí být maskováni. Policie se tentokrát snažila zajít co nejdále a pod výhrůžkami rozpuštění shromáždění netolerovala ani kombinaci: kapuce, sluneční brýle a kšiltovka. (Skoro nepovolili ani kombinaci brýle a kšiltovka. Prý když nesvítí sluníčko, tak není důvod mít brýle.) „Maskování znemožňuje identifikaci, což je v rozporu se zákonem, a mohl by to být důvod k rozpuštění demonstrace a peněžitému trestu ve výši 10 000 korun,“ zaznělo z úst policistky z anti-konfliktního týmu.

Svitavy

Po půl třetí se aktivisté/ky začali řadit na pochod městem. V čele průvodu byl transparent s heslem „NE dalším obětem neonacismu“, na bocích byly další dva s hesly „Proti fašismu všemi prostředky“ a „Studenti proti rasismu“. Lidé měli i pikety s hesly „NE xenofobii a rasismu“, „Ne ultrapravici v politice“, „Rozdělují nás třídy ne rasy“, „Proti pogromům“ apod. Průvod se vydal kolem 14:45 od nádraží směrem na náměstí Míru, kde měl být přečten projev. Cestou účastnici/ce skandovali hesla „Svitavy bez nácků“, „Černí, bílí spojme síly“, „Jediná rasa, lidská rasa“, „Naše ulice, naše města - antifa“, „Nezapomeneme – neodpustíme!“…

Svitavy

Zhruba v půlce pochodu se k nám chtěla přidat skupinka asi 20 Romů, kterou ale policie bezdůvodně obklíčila a znemožnila jí se k nám přidat. Průvod došel na náměstí, k morovému sloupu, kde byl přečten projev, ve kterém byla připomenuta jména některých obětí neonacismu. Byl zde kritizován postup policie při „potírání“ neonacistických aktivit, růst policejních pravomocí a s tím související perzekuce opozičních aktivistů. V závěru projevu se anarchisté zmínili o problému jménem kapitalismus, jakožto ekonomického systému, který řídí úzká skupina lidí; systému nejistoty a frustrace, který může vést některé lidi k příklonu k totalitními ideologiím, jako je právě nacismus.

Svitavy

Po přečtení projevu se průvod vydal zpět k nádraží (opět pod „ochranou“ policie). V průběhu cesty se přidala i skupinka asi 20 Romů, kterou policie bezdůvodně zadržovala. Asi policistům došlo, že nás Romové nechtějí napadnout, ale vyjádřit solidaritu. V tuto chvíli průvod čítal zhruba 80 lidí. Kolem čtvrté jsme došli na nádraží, kde byla akce ukončena.

Svitavy

Tímto bychom, chtěli poděkovat všem, kteří se akce zúčastnili a neváhali vyjádřit veřejně svůj odpor k neonacismu a všem totalitním ideologiím.

NEDOVOL, ABY SE HISTORIE OPAKOVALA !!!
PROTI FAŠISMU AŽ K JEHO KOŘENUM !!!

Svitavy


Přepis proslovu:

Vítám vás za Československou anarchistickou federaci na demonstraci věnované obětem rasově motivovaného násilí a namířené proti vzrůstajícím aktivitám neonacistů a neonacistek, jejich pokusům o pogromy a o kariéru v oficiální politice. Děkujeme, že jste dnes přišli vyjádřit svůj nesouhlas. Veřejná vystoupení proti neonacistickým organizacím a stranám pokládáme za velmi důležitá. Od roku 89 si nenávistná ideologie národního socialismu vyžádala již přes 30 obětí, mnohdy zavražděných velmi brutálním způsobem. Většinu z obětí tvoří Romové, včetně žen a dětí. Najdou se ale mezi nimi i bílí, kteří aktivně vystupovali proti neonacismu. Připomeňme si v krátkosti alespoň některé případy.

V roce 1991 uskutečnila neonacistická bojůvka třídenní pogrom na romskou rodinu na Klatovsku. Několik Romů utrpělo těžká zranění a jednadvacetiletý Emil Bendík byl ubit k smrti.

Ve stejném roce opilý neonacista Petr Krnáč na Jičínsku odtáhl z parku šestiletého romského chlapce Radka Rudolfa, který si tam hrál. Nejprve ho škrtil kabelem, poté mu rozbodal břicho střepem. Chlapec zemřel.

V roce 1993 napadal neonacista a zaměstnanec bezpečnostní agentury Petr Skála bezdůvodně cestující v pražském metru. Proti násilí se ohradil anarcho-punker Filip Venclík, který se vzápětí stal terčem jeho agresivity. V důsledku zranění hlavy, které bylo způsobeno kopancem, o den později zemřel.

V roce 1994 v Tanvaldu zaútočila zezadu skupina šesti neonacistů na tři odcházející anarchisty. Sedmnáctiletý Zdeněk Čepela na zraněni způsobená nožem zemřel při převozu do nemocnice. Další sedmnáctiletý anarchista byl nožem vážně zraněn na krku.

V roce 1995 umlátili tyčemi neonacisté ve Žďáru nad Sázavou vzorného otce rodiny Tibora Berkiho na prahu jeho domu. Důvodem bylo, že ožralá neonacistická hovada pocítila záchvat agresivity a Berki byl nejblíže bydlící Rom, na kterého si vzpomněli.

V roce 1998 tři neonacisté, Petr Klazar, Jiří Neffe a František Kulhánek, napadli hodinu před půlnoci Romku Helenu Biháriovou. Uráželi ji slovy „černá svině“, „černá kurvo“ a „smradlavá špíno“. Po krátkém pronásledování ji srazili k zemi, zkopali ji a potom ji hodili do Labe. Tělo Biháriové bylo nalezeno až po dvou dnech pátrání.

21. července 2001 čelil svitavský Rom Otto Absolon nejprve slovním urážkám a poté fyzickému napadení ze strany několika neonacistů. Jeden z nich Ottovi zasadil dvě smrtelné rány nožem a dvě Absolonovic děti tak přišly o svého otce. Za tento čin byl odsouzen známý rasistický násilník Vlasta Pechanec. Kolem případu se objevilo mnoho nejasností. Dělnická strana dodnes zneužívá tragédie k získávání politických bodů.

17. května 2007 v Hodoníně čtveřice ožralých neonacistů nejprve zbila a později zapálila bezdomovce Jána Tótha. Ten utrpěl těžké popáleniny hlavy, těla a dýchacích cest a po pěti dnech v nemocnici zemřel.

18. ledna 2008 v Příbrami bodl neonacista Jiří Fous do oblasti třísel a zad antifašistického skinheada Jana Kučeru. Útoku předcházely provokace a hajlování ze strany skupiny místních mladých neonacistů, k níž Jiří Fous náležel. 20. ledna Honza podlehl bodným zraněním.

Útok na člověka z důvodu odlišné barvy pleti pokládáme za jeden z nejnižších a nejpodlejších činů, jakých je člověk schopen. Budování politické kariéry na primitivním rasismu a xenofobii, o které se snaží Národní strana a Dělnická strana nám zůstane trnem v oku, dokud nebude dosaženo komplexnímu odsouzení stoupenců nenávistné ideologie národního socialismu a jejich odsunu na okraj společnosti.

Kriticky se také stavíme k počínání policie, která podivnými způsoby potírá pouze podružné jevy neonacismu a jeho skutečně zásadní příčiny není schopná ani ochotná ze samé své podstaty řešit. Posilování policejních pravomocí, používání taserů, instalování kamerových systémů a zavádění centrálních databází je obhajováno bojem proti neonacismu, ale zároveň je zneužíváno na potírání opozice usilující o svobodnou společnost, nebo na perzekuci squatterů, aktivistů a aktivistek bojujících za osvobození zvířat, či spontánně stávkujících pracujících.

Naší alternativou zůstává vytváření svobodných samosprávných kolektivů a organizací založených na rovnosti a principech přímé demokracie. Kolektivů, ve kterých má každý a každá stejné právo ovlivňovat věci, které se ho bezprostředně týkají. Abychom dosáhli potlačení všech forem útlaku, musí na stejných principech fungovat i systém domobrany a ekonomiky. Právě kapitalistická ekonomika, která nepodléhá žádným demokratickým principům a její směřování diktuje úzká skupina byznysmenů, se dnes stává příčinou nejistoty, frustrace a nárůstu sympatií s totalitními ideologiemi.

Proti fašismu až k jeho kořenům!