Dopis písničkáře Miloše Hlávky ředitelce ÚIV, která dala pokyn k likvidaci squatu Milada.

Dobrý den, ne právě dvakrát vážená paní ředitelko ne právě dvakrát váženého ústavu!

Dovolte (a nedovolíte-li, dovolím si sám), abych touto cestou protestoval proti vyklizení squatu Milada a HLAVNĚ proti způsobu, jakým k němu došlo.

Do interiéru zmíněné pražské vily se mi poprvé podařilo vstoupit dříve než komukoliv z pozdějších squatterů a squatterek. Stalo se tak někdy v říjnu roku 1983, kdy jsem byl spolu s dalšími studenty 4. ročníku Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy poslán na týdenní brigádu na stavbu blízkých kolejí. Na Miladě jsme se tehdy před šichtou převlékali do montérek a po ní zase zpět do civilu. Už tehdy bylo na první pohled patrné, že ono stavení není - mírně řečeno – nikterak přehnaně udržováno, spíš naopak. Situace se nezměnila ani poté, co byly koleje dokončeny a vila mohla být předána k dalšímu využití. Žel nestalo se tak a chátrání dále nezadržitelně pokračovalo až do května 1998, kdy ji obsadili squatteři, kteří se ukázali tehdy být poslední nadějí na její záchranu. A zůstali jí i navzdory prvnímu pokusu o vyklizení v říjnu téhož roku, kdy na státním majetku byly za nemalé státní peníze způsobeny další škody. Jejich stopy byly patrné ještě v letech 1999 - 2004, kdy jsem dům a jeho tehdejší obyvatele několikrát navštívil (s nejnovější generací squatterů jsem se už neznal).

Napadlo Vás, jak se nyní asi musí cítit původní majitelé, kteří dům obývali do 70. let 20. století, kdy byl od nich tehdejším režimem nuceně vykoupen za podhodnocenou cenu? Když vidí, jak stát zachází s majetkem, do kterého oni vložili nemálo sil a prostředků?

Napadlo Vás, jak se asi podepíše na stavu Vámi "spravovaného" domu v současném deštivém počasí takřka úplná likvidace jeho střešní krytiny?

Napadlo Vás, že hlásat ochranu majetku, a přitom ho v rámci této ochrany ničit, je poněkud nekonzistentní? Zvlášť v době hospodářské krize, kdy ze všech stran zaznívají slova o potřebě šetřit a uskrovňovat se?

Napadlo Vás, kdo asi bude mít zájem o využívání domu, který byl z Vašeho rozhodnutí přiveden do horšího stavu, než kdy byl předtím? A to za součinnosti s "bezpečnostní" agenturou složenou z neonacistů, proti nimž a proti jejichž antihumánní ideologii prý tento stát tak usilovně bojuje?

Napadlo Vás, že i squatteři mají nějaký majetek (byť jeho součástí nebyl onen jimi obývaný dům) a že i ten má podle Ústavy právo na ochranu? Jak to, že jste připustila, aby byl rozkrádán a ničen? Je snad v Ústavě České republiky něco o tom, že některý majetek je potřeba chránit (i za cenu jeho úplného zničení) a jiný ne? Kterakž pak vidíš mrvu v oku bratra svého, a v oku svém břevna neznamenáš? Aneb kterak díš bratru svému: nech, ať vyjmu mrvu z oka tvého? A aj, břevno v oku tvém. Pokrytče, vyjmi nejprv břevno z oka svého, a tehdy prohlédneš, abys vyňal mrvu z oka bratra svého. Kniha, z níž jsem citoval předchozí věty, se jmenuje Bible a konkrétně jde o úryvek ze sedmé kapitoly Matoušova evangelia, verše 3 až 5. Je mi líto, že toto musím sdělovat zrovna paní ředitelce Ústavu pro informace ve vzdělávání, ale to, co se stalo letošního 30. června, naznačuje, že asi opravdu bude potřeba Vaše vzdělání v tomto bodu doplnit.

Dovedu si představit, že by squatteři museli odejít v případě, že by majitelé měli připraven projekt dalšího využití budovy a squatteři by byli poslední překážkou jeho uskutečnění. I v tom případě by mi bylo líto, že musí odejít z domu, kterému věnovali tolik času a práce, ale připustil bych, že toto je riziko každého, kdo pečuje o cizí majetek, aniž se o jeho užívání dohodne s vlastníkem. Stejně jako čas obrousil hrany mého nesouhlasu s vyklizením Ladronky, o niž tehdy pražský magistrát konečně po dlouhých desetiletích začal pečovat a kterou nechal poměrně solidně zrekonstruovat. Nicméně i přesto můj dík dodnes patří tehdejším squatterům, kteří tento dům fakticky zachránili před zkázou (kdyby ničím jiným, pak aspoň tím, že donutili magistrát o tento majetek se začít zajímat).

Pokud se však dozvím až po brutálním vyhnání obyvatel, poničení jejich majetku a těžkém zdevastování jimi dosud obývaného domu, že budete hledat zájemce o další využití domu (ze kterého jste nechali udělat ruinu), je mi z toho na zvracení.

Opravdu si neuvědomujete, kolik bolesti, pocitu bezmoci a hlavně hněvu jste zasela? Opravdu si myslíte, že to bylo to nejrozumnější řešení problémů, které se v souvislosti s fungováním squatu vyskytly (nehodlám se tvářit, že ne; samozřejmě se vyskytly, i když se je obyvatelé vily přinejmenším snažili řešit)?

Ne, nehodlám končit hysterickým výlevem, že k tomuto přece nelze mlčet. Mlčet samozřejmě lze - a je možné, že se to zde opět stane tím nejbezpečnějším způsobem lidského chování - jen si nemyslím, že by to bylo tím nejrozumnějším, co lze v této době dělat. Už proto, že pokud je mi předkládáno, že tento stát je i mým státem (i jindy než v čase placení daní?), je vila Milada tak trochu i mým majetkem, a už z tohoto důvodu by mi nemělo být lhostejné, jaký bude její další osud.

S pozdravem
Miloš Hlávka