Politické elity soustavně pokračují v okrajování a destrukci našich práv. Daňovou reformou a zavedením poplatků ve zdravotnictví potutelně drží kurz nalajnované neoliberální globální politiky. Dalším tahem, který nás má vrhnout do víru neomezeného volného trhu, bude zpoplatnění vzdělání. Topolánek už před nedávnem varoval, že chce školné už za své vlády. První verzi knihy ministerstvo představilo 12. května. Do konce roku by dokument měla dostat na stůl vláda. Premiér Mirek Topolánek na počátku roku uvedl, že chce, aby si studenti začali připlácet za vzdělání na veřejných vysokých školách ještě za této vlády. Mluvil právě o odloženém školném. "Programové prohlášení jasně říká, že zahájíme diskusi o odložené platbě, což tímto činím. Přičemž nikde není řečeno, že nutně musí zůstat pouze u diskuse a že už nedojde k realizaci," … informovaly nedávno internetové portály a denní tisk. Tento týden přichází ministerstvo s tzv. Bílou knihou terciárního vzdělávání, která mimo jiné obsahuje návrh takzvaného odloženého školného. Proč se politici snaží zaobalit a skrýt prosazované školné? Existují vůbec nějaké pragmatické argumenty za jeho realizaci? Jak bude vypadat zpoplatněné školství? Měli/y bychom jsme rozhodnutí nechat na politicích?


Finanční zátěž již dnes

Při diskuzích o zavedení školného bývá často opomíjen fakt, že již dnes znamená studentský život nemalou finanční zátěž a studentská léta nejsou zdaleka tak zlatá, jak se traduje. Naopak, studenti a studentky jsou donuceni/y k nedobrovolné skromnosti a strádání. Kvůli vysokému kolejnému a nekvalitním kolejím hledají hromadné privátní ubytování v bytech 3. a 4. kategorie, které nejsou technicky uzpůsobeny k uspokojení velkého počtu nocležníků a prakticky neposkytují žádné soukromí. Vzhledem k omezenému příjmu financí a vysokým nákladů na různé pomůcky a doplatky, šetří nejvíce na jídle a stravují se velmi nekvalitně. Zřídka si mohou dovolit navštívit kulturní akce, které dnes také stojí nemalé peníze. Aby toho nebylo málo, může se stát, že poslední třicetikorunu vydá mladý člověk za návštěvu lékaře, zubaře nebo za položky na receptu. Paralelně se studiemi tedy musejí pracovat na nedohodnocených a nekvalifikovaných pozicích, přičemž jsou okrádáni/y studentskými pracovními agenturami, a zároveň ještě žadonit o peníze od svých rodičů, kteří mívají většinou vlastní nedořešené finanční problémy a často ještě splácejí hypotéku. Při přijímacích zkouškách na mnohé univerzity jsou kladeny vysoké požadavky a mladí lidé, kteří chtějí absolvovat náročné zkoušky, musí mnohdy využívat různých placených kurzů, školení, jednoletých soukromých studií čí vyšších odborných škol. S dalšími poplatky musejí studenti počítat, pokud chtějí po magisterském studiu k titulu Mgr. získat tzv. malý doktorát (např. PhDr., RNDr.). Rigorózní řízení totiž není součástí studia, a proto z něj školy vybírají poplatek v řádu několika tisíc Kč. Výrazně se může studium prodražit, pokud jsou studujícímu vyměřeny poplatky za studium. Tzv. poplatek za další studium musí platit ti, kteří po dokončení jednoho programu studují další, který na něj nenavazuje: jeho výše se liší podle oboru, jde o několik tisíc ročně. Pokud student svoje školní léta přetahuje o více než rok, platí každý měsíc několikatisícový poplatek za další studium: vyměřená částka se může blížit až k 10 000 Kč (např. budoucí zubaři na Univerzitě Palackého v Olomouci platí 8800 Kč)... uvádí Karolína Kučerová ve svém článku Vysoká škola: na kolik může přijít?(30. 09. 2005). Již dnes se mnoho mladých lidí pochopitelně vzdává takovýchto zlatých let a namísto vysokoškolského studia volí zaměstnání. O bezplatném vzdělání tedy nelze hovořit.

Navíc ještě školné

Není divu, že se mezi profesory, profesorkami, rodiči, studenty a studentkami najde málo zastánců školného. Čím nás vlastně elitáři a lobbisté přesvědčují? Snad při každém, nově zaváděném poplatku jsme přesvědčováni/y o zkvalitnění opětovaných služeb. Výjimkou nebyly poplatky ve zdravotnictví a výjimkou není ani školné. Vycházejí snad dnes ze soukromých škol, za které rodiče platí tučné školné, schopnější studenti než ze škol státních? Nebo má ke kvalitě výuky přispět vztah mezi studentem a lektorem, který je dnes založen na principu autority a donucování, a po zavedení školného bude ještě více degradován na úroveň autoritativního prodavače a nesvéprávného zákazníka?
Dalším, často omílaným argumentem bývá, že si studenti a studentky budou po zavedení školného, více vážit studia a budou k němu zodpovědněji přistupovat. Tento názor v sobě skrývá hořkou ironii. Jak jinak by si studující mohli v tomto systému více vážit studia, než proto, že ono studium pro ně bude méně dostupné? Navíc jim přibude úzkost a frustrace z nekonečného zadlužení. Podívejme se, jak vypadá situace na trhu práce. O absolventy bez praxe není zájem. Často se musejí kompletně přizpůsobit nevyzpytatelnému trhu a zcela změnit své zaměření, mnohdy i obor. Když už některý z absolventů získá přijatelné místo, stačí mu plat prvních pár let stěží na nájem, přičemž absolventky mají kvůli genderovým předsudkům ještě složitější pozici. A jak vypadá praxe sociální? Kapitalisté vlastní skrze banky věci, které potřebujeme k životu, automobily, které jsme donuceni používat, a naše domovy, bez kterých by nám zbyl akorát holý zadek a oči pro pláč. Budou v budoucnu vlastnit i naše vědomosti? Budeme celý život splácet dluhy pod tlakem ze ztráty zaměstnání?

Když chybí věcné argumenty k prosazení dalších poplatků, je třeba celý úmysl zaobalit a skrýt. V našem případě k tomu dostatečně poslouží fráze o systému vysokoškolských půjček, vedené v emotivním duchu a s konstatováním, že student už nebude závislé dítě. Třešničku na dort přidává jeden z otců Bílé knihy, který zcela otáčí diskuzi a v rámci prosazování školného zmiňuje dostupnost vzdělání: „Česko je v žebříčku Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj na jednom z posledních míst v dostupnosti vzdělání. To chceme změnit,“ nebo „„V rodinách z menších měst a s nižším vzděláním není studium prioritou,“ ...proto zavedeme půjčky, které v budoucnu legitimizují školné?
Zastánci školného se pravděpodobně budou snažit odkrojit alespoň kousíček z našeho práva na vzdělání. Jeden z deníků publikoval: Pracovní verze reformy vysokých škol počítá s takzvaným odloženým školným. Školy by jeho výši určovaly samy, horní hranice ročního poplatku by byla výší průměrného měsíčního platu vysokoškoláka - tedy zhruba 30.000 korun. Některým lidem, kteří nemají do kapsy zas tak hluboko, se může zdát, že 30 000 ročně není mnoho, ale je třeba si uvědomit, že zde nejde o částku, ale o princip. Sebemenší náznak jakékoliv krize v budoucnu povede ke zvýšení této horní hranice. Zavedení školného vytváří precedens. Je prvním krokem k akceptování principu placení. Však to známe z vlastní praxe, dnes platíme jen za diplom, zítra zdraží kolejné o 50%, další týden podraží potraviny, za měsíc zvýší školné a příští rok zas to samé. Zavedení školného také může dostat úplně jiný, liberální newspeakový název – viz. Topolánkova Finanční spoluúčast na vzdělání. Systém školného dále povede k eliminaci státních příspěvků a tím budou zvýhodněny univerzity v oblastech s vyšší kupní sílou, například v Praze. Na druhou stranu budou univerzity v regionech, a zvláště v oblastech s vysokou nezaměstnaností, balancovat na hranici přežití, a jejich kvalita půjde bezpochyby dolů. Zmiňované půjčky, zakomponované do Bílé knihy terciárního vzdělávání, mají být strhávány ze mzdy jako součást daně. Její nesplácení bude kriminalizováno jako daňový únik – tedy trestný čin. Ke splátkám má dojít poté, co absolvent v zaměstnání překročí minimální mzdu – to je pravděpodobně opatření pro případ, že by vysokoškolského studenta chytl záchvat obětavosti a rozhodl se pracovat v sociální sféře.

Na opozici nelze spoléhat

Opoziční politici možná dnes vystupují proti školnému, jenže v den, kdy se dostanou k moci, se pravděpodobně jejich postoje změní a budou to oni, kdo naváže na trend oklešťování našich práv. A jak už se v minulosti stalo mnohokrát, vezmou za svůj proslulý citát Míry Topolánka: „Pokud budeme lidem před volbami otevřeně říkat, co máme v plánu, nikdy ve volbách nevyhrajeme.“ Sociální výdobytky dnešních dnů nejsou přirozeným důsledkem systému. Osmihodinová pracovní doba, placená dovolená, dokonce i volební právo, rovný přístup ke vzdělání a další, jsou výsledkem dlouholetého úsilí sociálních hnutí pracujících, žen, studentů a studentek. Jako obyčejní lidé tvoříme základnu pyramidy uspořádání společnosti. Sebeorganizací a přímou akcí můžeme dosáhnout zdánlivě nemožné. Pokud přestaneme lhostejně přihlížet a začneme jednat jako svéprávní lidé, můžeme brzy dosáhnout našich krátkodobých požadavků. Stávky, okupace univerzit, demonstrace a šíření informací jsou naše zbraně. Požadujme bezplatné vzdělání pro všechny, kteří o něho projeví zájem - bezplatné, kvalitní a všem studentům a studentkám dostupné ubytování na kolejích - finančně dostupné a kvalitní stravování pro všechny studenty a studentky - naplnění požadavků učitelů a učitelek za zvýšení platů - zlepšení materiálního a technického vybavení škol a knihoven a zastavení přeměny vysokých škol na otrokyně tržního systému. Pokud chceme žít důstojné životy jako emancipovaní lidé, nelze se omezovat pouze na tyto cíle. Jsme schopni/y položit základy svobodné beztřídní společnosti bez předsudků. Nahraďme konkurenci spoluprací, chamtivost solidaritou a nadvládu sebeorganizací. Nahraďme lhostejnost a ignoraci aktivitou a bojem!

Zdroj:
novinky.cz
ilist.cz
MF Dnes
deniky.cz
Wikicitátty
brožurka Iniciatívy za Bezplatné Vzdelanie
QPEC FactFile: School fees

Tonda Kováč