Další známý squat čelí likvidaci. Tentokrát v Polsku.

Už vám taky přišlo na mysl, o kolik skvělých míst jsme poslední dobou přišli či zrovna přicházíme? Ladronka, Šafránka, písecká Paluba, mostecké ZaVraty, Ungdomshuset patří, zdá se, definitivně minulosti. Seznam míst aktuálně ohrožených rovněž nezeje prázdnotou: kromě německého Köpi či squatu ve francouzském Dijonu by se seznam měl rozšířit i o poznaňský anarchistický squat Rozbrat. Hrozí totiž jeho rozvrat.

Rozbrat je legendární. K legendám patří vlastní historie, jež je „vyživuje“ a ukazuje, proč se legendami staly. I dlouhá a velice pestrá historie Rozbratu je toho typu: odhaluje skutečnost svědčící o tom, že přijít o toto místo by bylo obrovskou ztrátou, a to nejen s ohledem na důležitost autonomních prostorů pro alternativní a subverzivní aktivity.

Rozbrat

K úplným počátkům
Potřeba získat vlastní prostor existovala v poznaňském hnutí již od počátku devadesátých let dvacátého století. Hnutí se aktivně účastnilo už okupace budovy KW PZPR a v roce 1990 se pokoušelo obsadit budovu ZSMP ve Skrytej ulici. Navzdory rozsáhlým sociálně-politickým aktivitám se mu vlastní prostory vybojovat nezdařilo. V roce 1992 město k užívání nabídlo starý německý bunkr v Lutycké ulici. Jeho využitelnost ale byla téměř nulová, a proto byly v roce 1993 jeho prostory opuštěny. V létě 1994 někteří aktivisté z hnutí došli k rozhodnutí nějaké prostory najít, a to bez ohledu na to, zda s tím město nebo případní vlastníci budou souhlasit. Objevili a vytipovali několik budov, jako nejvhodnější se jevila stará budova zkrachovalého velkoskladu v ulici Pulaskiego. Budova se nacházela v opuštěné a chátrající oblasti, dříve to masivním obchodně-průmyslovém komplexu. O letních prázdninách se začalo s úpravami, spravením střechy a zasklením oken počínaje, zavedením elektrického proudu konče. Problémem se zpočátku ukázali být sběrači ušlechtilých kovů, kteří místo objevili o něco dříve než squateři a jali se vytrhávat elektrické rozvody ze zdí. Časem sběrači ale odpadli.

Za zrod a zároveň křest Rozbratu je považována noc z patnáctého na šestnáctého října 1994, kdy ve squatu poprvé přespali dvě osoby. Tehdy „oficiálně“ začíná (a počítá se) existence celého prostoru. Od počátku squat fungoval jako dům založený na ideách volnomyšlenkářské komuny. Pomalu se rozjížděly i závažnější aktivity, jež měly za úkol upravovat a zvelebovat místo prostřednictvím výdělečné činnosti – jako například Kolektiv Rozbrat, jež fungoval jako dílna na výrobu triček i jako vydavatelství. Právě tento kolektiv dal celému osazenstvu a místu dnešní název Kolektyw Rozbrat. Squat přežil první zimu a na jaře 1995 se počet obyvatel rozšířil o lidi ze zaniklého squatu ekologů. Proběhla „kolonizace“ vedlejších budov, v nichž dnes sídlí např. koncertní a společenský sál, anarchistická knihovna, bar, místnosti na různé work-shopy a terapie apod.

Na podzim 1995 se naskytla příležitost zorganizovat koncert legendární skotské punkové kapely OI POLLOI, tímto koncertem začala koncertní a celkově kulturní historie squatu. Od té doby zde vystoupila spousta skupin či interpretů. První koncerty se však, vzhledem k bezpečnosti, organizovaly pouze pokud o to byl squat požádán, časem se však jejich organizace zlepšila a koncerty probíhaly stále častěji.

V únoru 1996 došlo k události, která mohla zapříčinit konec celého Rozbratu a slibně se rozvíjejících aktivit. Jednoho únorového brzkého rána do squatu vtrhlo dvanáct maskovaných neonacistů a zničili všechno, co jim stálo v cestě. Následně vtrhli do jedné z obývaných místností, kde napadli dvě spící osoby, přičemž jednu z nich pobodali nožem. Zraněná dívka byla převezena na jednotku intenzivní péče. Neonacisté po svém řádění utekli. Touto událostí prakticky končí první období Rozbratu. Celý incident způsobil mnoho komplikací a problémů. Kromě psychického otřesu se náhle ukázalo, že se poklidná komuna stala tématem na prvních stránkách novin, což část squaterů neunesla, rezignovala na takový způsob života a squat opustila. Zbytku osazenstva nezbylo nic jiného než změnit charakter a podobu squatu v otevřené centrum nezávislé kultury. Po období aktivit v uzavřeném prostředí přišel čas vytvořit širokou koalici pro udržení místa.

Rozbrat

Otevřít dveře
Prvotní idea Rozbratu byla skromná, ve smyslu do sebe uzavřená: společné bydlení skupinky lidí s podobnými názory na život, s chutí vytvářet svébytnou komunitu představující alternativu většinovému světu. Prvotní plán se ale časem rozvinul s tím, jak se rozvíjelo místo samotné. Měnili se i lidé, kteří jej tvořili. Rozbrat vystoupil za hranice "bydlení" a začal rozvíjet kulturní, sociální a politické aktivity, začal být chápan ne jako celek, ale pouze jako součást širších aktivit, jinak řečeno - stal se prostředkem, ne cílem. Stále početnější skupinka lidí mimo okruh obyvatel squatu se začala v Rozbratu a pro něj angažovat, čímž položila základy nového potenciálu Kolektywu Rozbrat.

Ke čtvrtým narozeninám Rozbratu byl dokončen velký koncertní sál, kde od té doby probíhají hlavní kulturní akce. Vzhledem k neodhlučněným stěnám a blízkosti obytných domů zde ale koncerty a hlasitější akce probíhají v pozdějších odpoledních a časných večerních hodinách, což nemusí být vůbec na škodu, zbude pak více času na jiné aktivity.

V roce 1997 se na Rozbratu zabydlela Anarchistická Federace. Od tohoto okamžiku AF začala sdružovat aktivnější členstvo Kolektywu Rozbrat a hraje důležitou roli v utváření celého místa. AF zde organizuje tzv. Volnomyšlenkářské besedy, od roku 1997 provozuje Anarchistickou knihovnu a od roku 2000 i Anarchistický klub. V roce 2001 se díky vstřícnosti sousedů do squatu konečně zavádí tekoucí voda. Později se od AF odtrhává skupinka lidí, kteří zakládají Anarchistickou skupinu - Solidarita, která v Rozbratu rovněž vyvíjí aktivity. V neposlední řadě sídlí v Rozbratu anarchistické vydavatelství Bractwo "Trójka", které již vydalo nespočet (nejen) anarchistických publikací.

Rozbrat se tak časem stává místem, z něhož vychází široké kulturně-sociální aktivity, a to hned ve dvou rovinách. Buď je Rozbrat přímo místem, kde aktivity probíhají, nebo se stává jejich zázemím, odkud pak vycházejí, konají se zde přípravy protestních a veřejných akcí, vyrábí se zde transparenty apod. Squat funguje i jako kontaktní místo. Na Rozbratu jsou organizovány koncerty (a to zdaleka nejen punkové), výstavy, festivaly, jakož i mnoho jiných činností - přednášky, workshopy, kterých se nejednou účastní i známí umělci nebo početná zahraniční skupina. Pokud si dobře pamatuji, scházeli se zde k různým aktivitám např. vězni propuštění z vězení, což pro některé z nich mohlo být jediné místo, kde se mohli stýkat a bavit se s lidmi. Viděl jsem několik jejich koláží k různým tématům a docela mě ohromily. Obyvatelé jsou rovněž jako skupina často zváni ke spoluorganizaci projektů různého druhu. Kromě již zmíněných anarchistických organizací se zde schází i několik sdružení a neformálních hnutí.

Na Rozbratu se organizují divadelní představení, pravidelně každý rok na jaře probíhaly trhy anarchistických tiskovin, probíhala zde každoročně i Abramowszczyzna, celotýdenní setkání, během nějž se uskutečnilo několik přednášek, diskusí a podobných akcí, pořádají se básnické večery, funguje zde filmový klub a fotbalové družstvo FC ROZBRAT, dokonce se zde konaly i pravidelná improvizovaná utkání (1). A takhle by se dalo pokračovat, nebojím se říci, až do nekonečna.

Od samého počátku Rozbrat samozřejmě znamenal bydlení pro několik lidí a je tomu tak i dnes. Počet obyvatel/-ek Rozbratu se pohybuje v rozmezí patnáct až dvacet osob plus několik psů, koček, králíků a rybiček.

Rozbrat

Rozbrat blízko srdce
Sám jsem Rozbrat navštívil dvakrát (v letech 2002 a 2003), když jsem se účastnil trhů anarchistických tiskovin a literatury. Rozbrat jako celek mě doslova nadchnul. Prožil jsem zde tři zážitky (mimo spousty jiných skvělých zážitků), které si budu pamatovat do konce života a které ve mně zanechaly hluboký dojem. Prvním byla návštěva místní anarchistické knihovny, která byla/je bohatě zásobená, jednotlivé svazky dokonale seřazeny a uspořádány. Z některých titulů se mi až točila hlava. Tohle chtělo hodně práce, ale hlavně obrovský kus srdce, protože se jedná vyloženě o srdcovou záležitost. Druhým zážitkem byl pohled na jedno z místních graffiti na zdi, ve kterém bylo nastříkáno několik letopočtů s různými hesly. Graffiti se mi prostě zarylo do mozku jak svým obsahem, tak provedením. Dodnes si nedokážu představit proces, jakým malba vznikala. Těší mě, ze se jí dostalo jisté pocty tím, že její fotografie tvoří součást vazby knihy Radoslawa Antonova Pod černým praporem. Anarchismus v Polsku po roce 1980. No, a třetím zážitkem byl jeden ze psů, obývajících Rozbrat. Byl to hodně starý, již dlouho přesluhující, německý ovčák. Jednou o N. L. Tolstém v narážce na jeho věk někdo prohlásil, že už jej na onom světě hledají s lampami, a přesně tohle by se dalo říci i o onom psu. Pes už sotva chodil, měl problémy udržet rovnováhu a koordinaci pohybu, byl vychrtlý, šedivý, s plstnatou srstí. Pohled na něj byl na jednu strany bolestný, na druhou stranu těšilo jeho odhodlání stále žít. I přes svůj úctyhodný věk, kdykoli někdo přišel na Rozbrat, dopajdal se na něj pes podívat. Dnes už zcela jistě nežije, ale kdykoli zavadím o slovo Rozbrat, okamžitě si na něj vzpomenu.

Rozbrat

Rozvrat Rozbratu?
Letos v létě jsem chtěl Rozbrat po pěti letech opět navštívit. Vypadá to, že se mi to však již nemusí podařit. Rozbratu totiž hrozí vyklizení. O co přesně jde?

Rozbrat leží v hodně atraktivní části města - blízko centra a vlakového nádraží, zelených ploch u řeky, jen kousek od Wodzieckého parku. Zkrátka ideální místo pro investice nenasytných developerů.

Území squatu Rozbrat leží na pozemku, rozděleném na tři parcely, jejichž hranice často probíhají samotným středem některých budov squatu. Parcely se táhnou od plotu na levé straně, vchodu až po říčku Bogdanku. V podobné situaci (usídlení na více parcelách) se nachází i s Rozbratem sousedící tiskárna, autobazar (u něhož se má věc trošičku jinak - viz níže) a Sdružení zahrádkářské kolonie.

První parcela se rozprostírá na šířku od zdi autosalonu Peugeot u vchodu až po velký koncertní sál, jehož kus ještě leží na ní. Z dalších budov Rozbratu se na ní nachází ještě Klub (s temnou komorou a kanceláří), obytný pokoj za Klubem, místnost s nářadím. Tato parcela byla od roku 1991 ve vlastnictví jistého pana R.B., který pětinu celé parcely nabyl do vlastnictví od jisté paní S.K. Ta za svůj pozemek neplatila daně již od roku 1933. Díky dobrým právníkům a nejasným machinacím bylo do vlastnictví R.B. v roce 1994 soudním výrokem přiřčeny i zbylé čtyři pětiny parcely. Od tohoto roku je tedy R.B. právním vlastníkem pozemku. Celá věc však po dlouhá léta z iniciativy Sdružení zahrádkářských kolonií probíhala různými soudními instancemi. Až v roce 2002 soud potvrdil správnost výroků nižších instancí soudů. Zahrádkáři tak museli vyklidit ten kus pozemku, který náležel R.B. R.B. je drobný hochštapler, majitel již výše zmiňovaného autobazaru. Situace s ním vypadala nejednoznačně – na jednu stranu "je možné se s ním vždy dohodnout", na druhou s ním probíhala svého druhu "studená válka" nervů. Kdysi např. squatery a squaterky požádal, aby mu platili/-y za využívání pozemku, nakonec však prohlásil, že je s nimi hodně problémů, a koncem roku 2003 nebo počátkem roku 2004 kousek pozemku, na němž stojí Rozbrat prodal nějakému J.P.

V březnu 2004 byly v Rozbratu načapány dvě podezřelé osoby, které si squat fotily. Po krátkém rozhovoru vyšlo najevo, že dělají fotografickou dokumentaci budov určených k demolici, k níž mělo dojít počátkem dubna. Byl vyhlášen poplach. Po obíhání různých úřadů se ukázalo, že v dubnu k ničemu dojít nemůže, což nakonec během rozhovoru potvrdil i sám J.P. Zároveň však prohlásil, že má v plánu poslat na pozemek buldozery v červenci. I v červenci se však nic nestalo (a je naštěstí viditelné, že se tak nestalo dodnes), squaterům a squaterkám však již došlo, že ve vzduchu jsou problémy, protože J.P. na rozdíl od R.B. do pozemku investoval peníze a jen tak lehce se jej nevzdá.

Druhá parcela patří do státního pozemkového fondu. Je však nejmenší, zabírá pouze konec území squatu s kouskem obytné budovy. Z této strany nikdy nic nehrozilo.

Třetí parcela, na níž leží největší část Rozbratu (část obytné budovy, dva koncertní sály, knihovna, garáže na kola,…), dlouho „patřila“ firmě Darex. Vlastnictví je to ale "sporné", protože na parcelu byla vzata u Družstevní banky v Raszyně hypotéka. Kdysi byla parcela průmyslovou oblastí, sídlily zde podniky, obchody, sklady, garáže a kanceláře. V současnosti firma bance dluží zhruba tři miliony złotých. Banka dlouhou dobu nemohla získat parcelu do svého vlastnictví a disponovat s ní. Polský zákon totiž vyžadoval, aby se soudu ohledně vlastnictví pozemku zúčastnila i firma Darex a potvrdila jeho výrok. Majitelé Darexu jsou však již dávno někde na Bahamách, pátrá po nich Interpol a kdoví, kdo ještě. Pozemek byl zastaven za procentní úvěr, a když úroky překročí hodnotu pozemku, banka se může obrátit na soud ohledně přiznání kurátora pro nepřítomnou stranu a rozjet proces převzetí pozemku do vlastnictví banky. Ta doba již dávno minula, a obyvatelstvo Rozbratu se proto oprávněně obávalo této potencionální hrozby nejvíce. Trochu je však uklidňovala skutečnost, že cena, kterou by banka musela zaplatit, kdyby chtěla pozemek převzít do svého vlastnictví, by byla astronomická, musela by tedy najít bohatou korporaci, které by se vyplatilo investovat tolik peněz. Obavy se naneštěstí nakonec vyplnily a nebezpečí přišlo právě z této strany.

8. ledna tohoto roku přesně v deset hodin dopoledne vylomil exekutor zámek u vstupní brány a se soudním rozhodnutím, umožňujícím mu vstup na pozemek za účelem jeho odhadu za asistence policie, vstoupil na půdu Rozbratu. Exekutor na Rozbrat dorazil z popudu Družstevní banky, které se konečně podařilo legitimovat si nárok na vlastnictví pozemku, jež dostala do zástavy za půjčku, a má v plánu prodat jej v dražbě. Návštěva exekutora fakticky znamená, že se tak může stát během jednoho až dvou měsíců a může to znamenat konec squatu. Jeho obyvatelé a obyvatelky se totiž obávají i toho, že se případný kupec může nějak dohodnout s majitelem sousední parcely a autobazaru. Exekutor prohlásil, že squateři/-rky musí počítat s vystěhováním. Samotné obyvatele squatu exekutor považoval takřka za vzduch, vůbec se jim nepředstavil, nic jim nesdělil, nijak se s nimi nebavil. Jen prostě vstupoval do všech prostor a fotografoval.

A vypukl poplach. O Rozbratu vychází články v denním tisku. Squaterům/-rkám neustále přichází solidární maily a telefonáty, a to nejen z různých polských měst, ale i z Německa nebo Běloruska. Lidé píší a volají - dejte vědět a okamžitě přijedeme! Přichází podpora od lidí, kteří jsou schopni bránit Rozbrat vlastními těly.

Do celé situace se překvapivě zapojilo i město. Vladimir Gorzelańczyk z odboru kultury a umění Městského Úřadu dotazující novináře ujistil, že pro Rozbrat může najít jiné prostory. Radní z komise kultury a vědy Slawomir Hinc z Občanské Platformy prohlásil, že: „Rozbrat je jedno z těch míst, které by bylo škoda ztratit.“ Zdá se ale, že jistou roli v tom všem zájmu z městského úřadu hraje skutečnost, že Poznaň již dlouho usiluje o to, stát se hlavním kulturním městem Polska.

Rozbrat

Klid před bouří
Co na to všechno říkají obyvatelé squatu a ti, kteří s ním aktivně spolupracují? Reakce jsou, zcela pochopitelně a oprávněně, neurčité. M. Piekarski říká, že se vyhodit v žádném případě nenechají: „Ať si investoři nemyslí, že narazili na slabé místo. My tady žijeme a nebudeme jim nijak ulehčovat zbavit se nás,“ prohlašuje. „Ostatně to, že zde bydlí lidé, je nějakou hodnotou. Stejně jako to, co se zde děje, že zde působí několik organizací. Není možné se nás jen tak zbavit, jako smetí,“ tvrdí Maciej, jiný obyvatel squatu. Piekarski pak celou záležitost uzavírá: „Je ještě brzo na to, abychom říkali, co konkrétně uděláme, abychom Rozbrat ubránili. Především se musíme v situaci zorientovat. No, a informovat svět o tom, co se děje." V jednom diskusním příspěvku, pod článkem informujícím o návštěvě exekutora, kde se probírali různé možnosti, jak Rozbrat bránit, jeden diskutující napsal: „Jako osoba spojená s Rozbratem řeknu jen toto - Poznaň není Berlín (škoda), hnutí je takové jaké je... měříme síly podle záměrů, máme různé koncepce. Samozřejmě nás těší, že nám lidé chtějí pomáhat, a zcela jistě tu pomoc budeme potřebovat. Nejdřív se však musíme důkladně zorientovat ve formálně-právní otázce, abychom věděli, jak vypadá naše situace. Dejte nám trochu času, a pak něco rozjedeme. Rozhodujeme o tom my všichni tady, každá cesta je možná, ale jaká bude vybrána…to záleží na našem hnutí a odhadu situace.“

Stejné diskuse se vedou o případné podpoře města. Její přijetí je z pohledu anarchistů a anarchistek problematické: „Bojíme se, že budeme zahnáni do kouta, že nám někdo řekne: pokud nebudete hovořit naším politickým jazykem nebo pokud se neprodáte, vezmeme vám to místo.“ Na druhou stranu, jak tvrdí Piekarski: „může to být počátek širší debaty o vztahu města s nezávislou kulturou, s kulturou obecně.“

V první řadě však jde o zachování současného místa. Dvacet stálých obyvatel Rozbratu je zatím v relativním bezpečí, na jejich straně stojí předpisy o ochraně práv obyvatel. Dokonce, i když nemají právní nárok na obydlí, nemůžou být vyhozeni na dlažbu. K tomu je třeba splnit dvě podmínky – za prvé musí objekt sloužit k bydlení a za druhé tento stav musí trvat déle než tři měsíce. Obě podmínky Rozbrat splňuje. Majitel pozemku se tak bude obyvatelů moci zbavit pouze v případě, když s tím bude souhlasit soud, navíc jim však bude muset zajistit dočasné ubytování.

Rozbrat pro Poznaň představuje svébytné centrum alternativní kultury. Probíhají zde akce, jejichž realizace by v komerčním světě byly kdekoli jinde nemožné. Rozbrat vytváří místo založené na nezávislé sociální a kulturní aktivitě: bez dotací, sponzorských příspěvků, pro sebe, pro šíření svobodných myšlenek i sociálního uvědomění. Jeho význam doceňují nejen jeho stálí hosté. „Rozbrat je jedním z nejdůležitějších míst na kulturní mapě Poznaně. Je to výrobna nezávislého myšlení. Jeho likvidace by byla pro město obrovskou ztrátou,“ zdůrazňuje sociolog Marek Krajewski.

-------------
Poznámky:
(1) Více o FC Rozbrat a fotbale na Rozbratu v mém článku "Pokud nebudu moci hrát fotbal, nebude to moje revoluce!" Viz Přímá Cesta č. 7

Zdroje:
rozbrat.org
alert24.pl
miasta.gazeta.pl
cia.bzzz.nez
aglomeracja.pl