Tento příspěvek nemá být cynický. Osobní tragédie lidí postižených katastrofou ve čtvrtém bloku sovětské jaderné elektrárny Černobyl nelze na krátkém místě byť jen nastínit. Zde se chci věnovat pouze číslům a odborným závěrům a polemizovat nad významem této události v současné době. Pro jedny je katastrofa, ke které došlo 26. dubna 1986, zásadním důvodem pro odmítnutí jaderné energie. Pro jiné slouží jako argument pro názor, že je atom bezpečným zdrojem energie.

Tento příspěvek nemá být cynický. Osobní tragédie lidí postižených katastrofou ve čtvrtém bloku sovětské jaderné elektrárny Černobyl nelze na krátkém místě byť jen nastínit. Zde se chci věnovat pouze číslům a odborným závěrům a polemizovat nad významem této události v současné době.
Pro jedny je katastrofa, ke které došlo 26. dubna 1986, zásadním důvodem pro odmítnutí jaderné energie. Pro jiné slouží jako argument pro názor, že je atom bezpečným zdrojem energie. Moderní jaderné elektrárny jsou prý narozdíl od Černobylu bezpečné a podobné riziko nepředstavují. Havárii navíc zavinil „lidský faktor“. Ano, byl to on, ale změnila se od té doby lidská povaha a nezodpovědnost? Pochybuji. Nezřídka se též setkáme se závěrem podloženým aktuálními výzkumy, jež by se dal shrnout do výroku: „Zase až tak hrozné to nakonec nebylo.“
V hodnocení dopadů havárie v Černobylu se rozcházejí vědci, politikové i veřejnost. Černobyl je velkým symbolem a o to intenzivnější je diskuse okolo něj. Její výsledky jsou totiž závažnými argumenty pro „ano“, nebo „ne“ jaderné energii. Pro rozdílné až vylučující se závěry existují důvody objektivní i neobjektivní. Objektivní příčinou nejasných závěrů je hojná absence dat, z nichž by se dalo vycházet – spolehlivé informace o příčinách a zejména následcích havárie chybí, sovětská Komunistická strana pod vedením Michaila Gorbačova záměrně mlčela nebo lhala. S rozpadem Sovětského svazu zmizely další důkazy a záznamy o zdravotním stavu obětí radioaktivního záření. Zjistit příčinu onemocnění rakovinou (popř. dalšími chorobami) je navíc zpravidla obtížné až nemožné a nemoci způsobené nebo ovlivněné zářením se mohou projevit až po desetiletích, což vyhodnocení celé záležitosti také neusnadňuje. A důvody neobjektivní? Věda ani politika nejsou neutrální, u jejich protagonistů hrají méně či více významnou roli (ne)sympatie vůči diskutovanému objektu a osobní zainteresovanost v celé záležitosti.
Jako příklad může sloužit případ Freda Mettlera, radiologa z Univerzity Nové Mexiko, USA. Ten, na podnět Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), zkoumal následky černobylské havárie a v roce 1991 došel k závěru, že žádné neexistují a popřel i radioaktivním zářením (přesněji požitím radioaktivního jódu 131) podmíněný výskyt rakoviny štítné žlázy u dětí z okolí elektrárny. O rok později byly v britském odborném časopise Nature zveřejněny výsledky výzkumu potvrzujícího dramatický nárůst tohoto druhu rakoviny u dětí. Posléze se ukázalo, že i Fred Mettler měl dotyčná data z Ukrajiny a Běloruska k dispozici. Trapná situace? Asi ano, ovšem ne natolik, aby MAAE s panem Mettlerem ukončila spolupráci. V září loňského roku vydalo Černobylské fórum 2005, svolané OSN, zprávu, ve které se mj. dočteme, že nebyly nalezeny důkazy pro výskyt vrozených vad způsobených radioaktivním zářením. Černobylské fórum je skupina organizací operujících pod taktovkou MAAE a pod zprávou je kromě dalších osob podepsaný i Fred Mettler. Lze této výpovědi bez obav věřit?
Dvacet let po havárii je pro pravdě blízké vyhodnocení jejích dopadů k dispozici již dostatek důkazů, indicií a dokumentů. Skrývají se v moskevských stranických archivech, onkologických registrech běloruských dětských lékařů, zápisech ze zasedání jaderných koncernů a jejich lobbyistů, stejně jako v osobních příbězích postižených lidí. Závěry se ovšem stále rozcházejí. A tak MAAE mluví o dosud 56 mrtvých (47 tzv. likvidátorů havárie a 9 dětí zemřelých na rakovinu štítné žlázy), ukrajinská Komise na ochranu před radioaktivním zářením uvádí 34 499 zemřelých likvidátorů a vůči jadernému průmyslu kritická lékařská organizace IPPNW 50 až 100 tisíc zemřelých. Podle MAAE unikla při explozi reaktoru pouhá tři až čtyři procenta celkové radioaktivity, podle ukrajinského radiologa Viktora Porjakova až 50 procent a dle vědců z moskevského Kurčatovova institutu se z reaktoru dostal do atmosféry téměř všechen radioaktivní materiál.
Intenzivní je též diskuse o dlouhodobých zdravotních následcích havárie a dopadech na příští generace. Lékaři z nadace Děti pro Černobyl pozorovali u malých pacientů z běloruských a ukrajinských oblastí silně zasažených radioaktivitou dramatický nárůst výskytu znetvořených končetin, chybějících uší, zaječích pysků a chodidel s až osmi prsty. Zatím však dostatečně neprostudovali lékařské zprávy jednotlivých dětí a jejich místo a datum narození. Genetička Hava Weinberg vyšetřila stovky dětí likvidátorů, kteří se vystěhovali do Izraele. Děti narozené po nehodě vykazovaly v porovnání se svými staršími sourozenci až o 700 procent zvýšený výskyt mutací genetického materiálu. Vladimír Verteleckij, genetik z americké Univerzity Jižní Alabama, vede kampaň pozorující každý rok v průměru 14 000 novorozenců z ukrajinských krajů Volyn a Rovno. Jedním ze závěrů této dlouhodobé studie je až 20násobný nárůst výskytu rozštěpu míchy. Valerij a Tatiana Glazkovi sice zase nehovoří o genetických mutantech v okolí Černobylu, ale zato o možné ztrátě části evropského lidského genofondu (souboru genů v buněčných jádrech celé populace). Genetické následky černobylské havárie však ještě nebudou určitou dobu spolehlivě popsány, neboť děti narozené po roce 1986 teprve vstupují do reprodukčního věku.
Černobylská tragédie neskončila, ale pokračuje v každodenním životě jejích obětí a bitva o závěry vyplývající z celé záležitosti se svádí na zasedáních představitelů jaderných koncernů, na poli různých organizací, v pracovnách vědců a v médiích. Článek pojednávající o různých úskalích mírového využití jaderné energie byl otištěn v A-Kontra č. 4/05. K těmto argumentům lze přidat další – totiž nedůvěryhodnost optimistických závěrů řady jaderných odborníků, neboť největším chlebodárcem této branže je MAAE a energetické koncerny. Přistoupíme-li na méně radikální postoj a vynecháme argument osobní zainteresovanosti (a tedy nebudeme ani jednomu táboru přisuzovat nekalé úmysly), asi nás díky velké různorodosti závěrů napadne, že celá jaderná energetika nebude tak jednoduchou záležitostí. Můžeme si položit otázku, zda je možné veškeré otazníky vůbec někdy pravdivě zodpovědět. Osobně si myslím, že průmyslové odvětví, jehož největší nehoda vedla mj. k nasazení 600 až 800 tisíc likvidátorů, trvalé evakuaci přilehlé oblasti včetně jednoho padesátitisícového města, uvolnění množství radioaktivity odpovídající čtyřem stovkám atomových bomb shozených na Hirošimu, z níž se část dostala až do severní Ameriky, je na chybujícího a často ziskuchtivého tvora jménem homo sapiens příliš velkým soustem.

Alice Dvorská

Zdroj: A-kontra 2/06