Pryč jsou doby, kdy symbolem rozdělení světa byla Berlínská zeď. Svět je však stále rozdělený a zdi jsou toho stále symbolem.

Pryč jsou doby, kdy symbolem rozdělení světa byla Berlínská zeď. Svět je však stále rozdělený a zdi jsou toho stále symbolem.

Berlínská euforie

Berlínská zeď

Jistě to byl úžasný pocit pro obyvatele Berlína, když na podzim roku 1989 spontánně vším, co bylo po ruce, demolovali tolik nenáviděnou zeď, která je vzájemně dělila. Berlínskou zeď zbudovala východoněmecká strana v srpnu 1961 z 3,6 metrů vysokých panelů. Měřila 165 kilometrů a každých sto metrů stála strážná věž. Při pokusech překonat zeď jí padlo za oběť skoro 200 lidí (o přesném počtu se dodnes vedou dohady).

Berlínská zeď

Obludnost Berlínské zdi jsem si naplno uvědomil až při jedné z návštěv Berlína, když mi kamarád, u kterého jsem se ubytoval, ukázal dobové fotografie a okno na ulici. Tou právě zeď před lety vedla. Koukal jsem do protějších oken a docházelo mi, jak šílený je to pocit sledovat přes ulici svého souseda, který však žije v jiném státě, v jiném režimu, v jiné části světa. Musím přiznat, že tento poznatek ve mě zanechal hluboký dojem.

Berlínská zeď byla nakonec pokořena. Avšak v té euforii si asi málokdo uvědomoval, že nejde o zeď poslední, že budou vystavěny další, které nadále budou rozdělovat svět.

Okupační zeď

Zeď v Palestině

Další zážitek, který se mi nesmazatelně vryl do paměti, je pohled na osmimetrovou zeď zakončenou ostnatým drátem, která se klikatí krajinou, kam jen oko dohlédne. Strážní věže, pár tanků a všudypřítomní izraelští vojáci. Z druhé strany vyzdobená graffiti a nápisy, které odrážejí pokoření a vzdor Palestinců na západním břehu Jordánu.

Spisovatel Arthur Koestler v roce 1949 popsal vznikající Izrael slovy: „Jeden národ slavnostně slíbil druhému území třetího.“ Od té doby bylo mnoho Palestinců ze své půdy vyhnáno nebo ji opustili ve strachu před smrtí v několika uprchlických vlnách a dodnes žijí v uprchlických táborech v okolních zemích. Před několika lety zahájil Izrael projekt výstavby zdi, která má oddělovat Palestinská území od zbytku Izraele, údajně jako obrana proti teroristům. Avšak zeď mimo jiné zabrala hodnotnou palestinskou půdu, zdroje vody, vyhnala obyvatele, byly kvůli ní zbourány mnohé domy palestinských rodin a položila základ k další expanzi. Haagský tribunál ve smyslu mezinárodního práva označil zeď za nelegální, neboť vede přes okupovaná území. Izrael si ale nikdy nic nedělal z mezinárodních soudů či rezolucí OSN, jelikož se za něj vždy postavily Spojené státy.

Zeď v Palestině

Cílem této zdi je převzít ta území západního břehu Jordánu, která mají nějakou cenu, ovládnout palestinské zdroje vody, a populaci, která zůstane, nechat hnít pod lokální správou. Zeď nikdy nepřinese mír v izraelsko-palestinském konfliktu. Rozděluje lidi a pohled na ní budí pocity nenávisti a pokoření, a to nejen v Palestině, ale v celém arabském světě.

Plot dělící kontinenty

Plot na hranici s Mexikem

V říjnu 2006 podepsal americký president George Bush zákon o výstavbě zdi na 1125 kilometrech hranic mezi Spojenými státy a Mexikem. Americký kongres vyčlenil na výstavbu první poloviny plotu, který vyroste především v nehostinných částech států Texas, Nové Mexiko, Arizona a Kalifornie, 1,2 miliardy dolarů. Podle Bushe plot s dálkově ovládanými kamerami, navíc sledovaný bezpilotními letadly představuje „hranici 21. století“.

Plot nemá bránit útěku amerických zločinců do Mexika, má odrazovat především mexickou chudinu, která touží po práci a důstojnějším životě. Když se však některým latinoameričanům podaří za již stávající hraniční bariéry proniknout, a nejsou zastřeleni texaskými dobrovolníky (jen do roku 1995 bylo na hranici nalezeno více než tři tisíce mrtvých těl), zbude z jejich původního snu jen torzo. Práci sice získají, a to v oborech, s nimiž se nechtějí místní lidé špinit. Nově příchozí však zůstanou po dlouhá léta nelegální spodinou, lidmi bez vzdělání a lékařské péče, o právu na odbory ani nemluvě.

Plot na hranici s Mexikem

Plot prakticky i symbolicky odděluje bohatou severní Ameriku od chudých latinoamerických zemí. To, co platí o pro chudé lidi toužící po lepším životě, však neplatí pro finančníky, investory a nadnárodní koncerny. Těm je hranice naplno otevřená, a to především poté, co vešla 1.1.1994 v platnost dohoda o Severoamerické zóně volného obchodu (NAFTA). Na mexické straně hranice vyrostly nové průmyslové komplexy a fabriky. Tyto oblasti se staly zdrojem levné pracovní síly, kde se nehledí na jakákoliv pracovní práva, bezpečnost práce či ekologické zatížení.

Nejinak je na tom i Evropa, která se čím dál jasněji profiluje jako pevnost bránící se přílivu imigrantů především z Afriky. Evropské země však zdi a ploty stavět nemusí (nepočítáme-li zvláštní ostnaté zábrany oddělující Maroko od španělských enkláv v severní Africe), bariéru tvoří moře Jen při pokusu proniknout na Kanárské ostrovy zemřelo v druhé polovině roku 2005 tisíc až patnáct set uprchlíků ze subsaharské Afriky. Zatímco však probíhají tahanice o přesný počet lidí, kteří padli za oběť Berlínské zdi, mrtví afričtí uprchlíci jsou bráni coby beztvará barbarská horda a jsou zajímaví jen jako argument posilování ostrahy hranic.

Plot mezi ideály

Plot kolem Heiligendammu

Ačkoli v roce 1989 v Německu jedna zeď padla, nyní se tam dočasně staví nová. Jde o dva a půl metru vysoký plot z železa a betonu korunovaný věnci z ostnatého drátu. Je vybaven kamerovým systémem a měří 13 kilometrů, z čehož každý kilometr stál milion eur. Byl vystavěn kolem Heiligendammu, kde si dají začátkem června dostaveníčko představitelé G8, nejbohatších zemí světa.

Plot má oddělit ty, kteří rozhodují o osudech planety, aniž by jim k tomu někdo dal nějaký mandát, od těch, kteří kritizují jejich politiku, jejíž cílem je především upevnění vlastních mocenských pozic ve světě a umožnění rostoucího zisku ekonomických elitám těchto zemí, a to zpravidla na úkor většiny, která stojí na opačném konci sociálního spektra.

K novému symbolu rozdělení světa, který vyrůstá v Německu, by se odpůrci G8 neměli teoreticky vůbec dostat. Úřady totiž zakázaly protestovat blíže než dvě stě metrů od plotu a v době konání summitu G8 dokonce ve vzdálenosti dvou kilometrů. Nejde ale o jediný represivní krok ze strany německé vlády. Naplno se rozjely prohlídky bytů a sociálních center, kde se odpůrci G8 scházejí, odebírání pachových vzorků, vyhrožování aktivistům apod. Přestane platit Schengenská dohoda, což znamená opětné zavedení hraničních kontrol na západní hranici a letištích. Tzv. potlačovací vazba umožní zatýkat lidi „preventivně“ aniž by se čehokoliv dopustili. V okolí Heiligendammu se připravují provizorní věznice v tělocvičnách a kasárnách.

Plot kolem Heiligendammu

Zatímco představitelé elit budou mít všechny možné výhody a všechen luxus, obyvatelé dotčené lokality budou omezeni na svých právech a proti odpůrcům bude nasazen celý represivní aparát. A to vše musí zaplatit obyčejní lidé. Jedni budou v klidu spřádat válečné plány, prohlubovat sociální propasti atd. a za hradbou z betonu a železa budou policejním jednotkám čelit ti, kteří volají po sociální spravedlnosti.

Hradby mezi třídami

Poukázal jsem na ty nejznámější zdi, které rozdělují svět. Podobných zdí je ale mnoho po celém světě. V nejednom velkém městě vyrostly či jsou budovány zdi, které mají chránit čtvrti těch nejbohatších. Doplněné o kamerové systémy a soukromé bezpečnostní agentury. Do těchto čtvrtí je ostatním většinou vstup zapovězen.

Nejkřiklavějším případem posledních let může být incident, jenž se odehrál během záplav v americkém New Orleans. Když chudí, převážně černošští, obyvatelé města utíkali před katastrofou, nejsnazší cestou bylo překročení mostu, jenž vedl do bohaté čtvrti. Na mostě však stáli policisté a prchající lidi odrazovali střelbou od záměru tudy projít.

Před pár desítkami let byla pro svět charakteristická tzv. železná opona oddělující kapitalistický Západ od rádoby socialistického Východu. Dnes svět protínají zdi, které dělí bohatý Sever od chudého Jihu; bohaté obyvatele jednotlivých zemí od těch chudých; vládnoucí elity od těch, kteří nechtějí být ovládaní, utlačovaní a vykořisťovaní.

Berlínská zeď

Na Berlínskou zeď se lidé vrhli s majzlíky a kladivy. Bourat takový kolos s neodpovídajícím náčiním může být k smíchu, ale nikdo se tomu tenkrát nesmál. I my bychom se měli ať již přímo či symbolicky svými skromnými prostředky postavit stávajícím zdem a bojovat za beztřídní společnost, kde bariéry mezi lidmi budou jen nepříjemnou vzpomínkou.

Zdroje:
Jeremy Rose - Mučedníci nového řádu (Literární noviny, 2006)
Noam Chomsky – Izraelská zeď a její cíle (zde)
10 let revoluce – Zapatisté v Mexiku (A-kontra, 2004)
dále Wikipedie, iDNES, BBC