Popis a zhodnocení protestů a blokád proti summitu G8, který se konal začátkem června v severoněmeckém Heiligendammu, očima přímého účastníka, člena ČSAF.

Zasedání představitelů zemí G8 v německém Heiligendammu je za námi a rovněž i protesty proti němu. Proto jsem se jako jejich přímý účastník rozhodl přijít se svou troškou do mlýna a okomentovat, jak protesty probíhaly z mého pohledu a čím byly přínosem do budoucna.

Schwerin - policejní pevnost

Spousta lidí z České republiky se rozhodla vyjet na protesty proti summitu G8 s předstihem, protože se buď z časových důvodů nestíhali účastnit samotných blokád uprostřed pracovního týdne, nebo chtěli zažít atmosféru německých antifašistických akcí. Z tohoto důvodu jsem 2. června vyrazil s poměrně velkou skupinou lidí z kempu Reddelich i já.

Když jsme však asi s 300 lidmi dorazili do Schwerinu, čekalo nás překvapení, s kterým jsme nepočítali. Policie připravená na střet „extremistů“ se rozhodla, že nás nepustí ani od nádražní budovy na místo antifašistického srazu. Pod nejrůznějšími záminkami nás zadržovali na nádraží (resp. před nádražní budovou) bez ohledu na základní potřeby (nebylo co jíst, pít ani kam si dojít na toaletu) nakonec dlouhých 5 hodin, než všechny účastníky, kteří se již předem nenechali zatknout, neodvezli policisté autobusy k jakési policejní stanici na okraji města. Tam nás krátké lustraci všechny propustili.

Později jsme se dozvěděli, že se blokáda fašistického pochodu vůbec nekonala, protože podobně jako s námi policie „zatočila“ i s ostatními skupinami, které přijely do Schwerinu, popř. aktivisty vůbec do města nepustila. Neonacistický pochod byl nakonec zakázán. Přesto se po městě pohybovaly skupiny neonacistů. Policie tak musela město celou dobu střežit a nám tak znepříjemňovat návštěvu až do večerních hodin, kdy jsme odjížděli. Pozitivem tohoto dne byla alespoň úspěšná návštěva Wismaru (který je znám jako fašistická tvrz a kde jsme prohnali asi dvacetičlennou skupinu nácků, přičemž jeden z nich utéct nestihl) a také bojovná nálada, která provázela celých 5 hodin obklíčení policejní přesilou u Schwerinského nádraží.

Blokáda summitu G8

Rostock - úvodní den protestů

Ten samý den (2.6.), co se měla konat antifašistická akce ve Schwerinu, se v Rostocku, který byl centrem protestů po celou dobu summitu G8, konala úvodní demonstrace. Účastnilo se jí asi 30 tisíc lidí. Žel na této demonstraci, která byla nejpočetnější, jsem nebyl a tak můžu informovat jen ze zprostředkovaných informací.

Policie držela centrum Rostocku uzavřené a zpočátku do něj nechtěla nikoho pustit. Vzhledem k tomu, že účast na této akci byla mnohonásobně vyšší než ve Schwerinu, podařilo se policii Rostock uzavřít jen na dopolední hodiny. Odpoledne již začala demonstrace, jak bylo naplánováno a vše probíhalo v poklidu až do příchodu k přístavu, který posloužil jako kulturní centrum protestů. Zde policie chytře nachystala záminku k zásahu (zaparkované policejní auto uprostřed davu), který vyvolal násilné střety, do nichž se zapojilo asi 5000 demonstrujících. Ve večerních hodinách již byla situace opět poměrně klidná.

Nechci a nebudu soudit, zda-li akce Black blocku byla úspěšná, nebo zda-li byla zbytečná. Posloužila však mainstreamovým médiím a policii v jejich lživé kampani (např. o počtu zraněných policistů), což nijak nepřekvapí.

Globální dny - změna taktiky

Od 3. do 5. června proběhly globální dny postupně proti geneticky modifikovaným potravinám, imigrační politice a militarismu. Na schůzích v kempech se dohodlo, že na těchto akcích se nebude používat násilných prostředků, což se také dodržovalo.

V neděli 3. června se v Rostocku konala velká streetparty, které se účastnilo na 10 000 lidí. K vidění byly nejrůznější masky, loutky, pohyblivá pódia s živou hudbou. Do protestů se vtipně zapojila armáda klaunů nebo růžový blok. Pondělí se pak konala zhruba stejně početná demonstrace, která se díky nerozhodnosti policie na velmi dlouho protáhla. V úterý akce, která vyvrcholila pokusem o zablokováni rostockého letiště do níž se zapojilo několik stovek lidí.

Taktiku změnila i policie. Pod záminkou prevence po sobotních nepokojích zvýšila velmi silně represe. Výsledkem například bylo, že kdo se pohyboval po Rostocku, stihl za jediný den až deset kontrol dokladů a osobních věcí. Mnohdy se tyto kontroly protáhly až na hodinu (to když se policie rozhodla zkontrolovat větší skupinu lidí, např. na tramvajové zastávce). Typickým příkladem represí bylo i vytahování lidí z demonstrací a jejich zatýkání jen proto, že měli černé oblečení, nebo drželi v ruce rudo-černou vlajku.

Blokáda summitu G8

Průběh blokád

Akce během samotných dnů blokád se dají rozdělit do dvou strategií: masové blokády a akce afinitních skupin.

Ve středu 6. června se vydala skupina několika tisíc lidí na blokádu obou bran plotu, který byl postaven kolem Heiligendammu. Z Rostocku na východní a od nás z Reddelichu na západní bránu. Tyto blokády byly pod „vedením“ skupiny Block G8, kterou tvořili lidé mnoha názorů, od pacifistů až po různě věřící skupiny. Jako taktika byla vybrána strategie „pěti prstů“, která fungovala tím způsobem, že pokud se před skupinou objevil kordon policistů, hlavní skupina se rozdělila na navíce skupin a ty se roztáhly do šířky tak, aby jim policie nemohla zablokovat průchod. Posléze se opět spojily. Tato taktika byla velmi účinná a asi po dvou hodinách celá skupina dostala těsně před západní bránu, zablokovala silnici vedoucí do Heiligendammu a uvěznila na ní i několik delegátů (většinou nižší „šarže“) a zásobovacích vozů. Navíc jsme dostali informace, že stejný „husarský kousek“ se povedl i další skupině u druhé brány. Na dlouhé čtyři hodiny tak byly zablokovány všechny pozemní přístupové cesty do Heiligendammu. Úspěchů se dočkaly i afinitní skupiny. Jedné z nich se například podařilo vytvořit v legendárním plotě asi 150 metrů dlouhou díru a pronikla dokonce do zakázané zóny. Jiné zase stavěly barikády na různých komunikacích tak, aby znepříjemnily policii zásah proti velkým blokádám.

Je však nutné dodat, že vše neprobíhalo tak bezproblémově, jak by se mohlo zdát. K menším konfliktům docházelo například mezi lidmi ze skupiny Block G8, která si nepřála žádné násilí, a ostatní skupinami (např. Black block), které se snažily blokády chránit i násilnější formou. Jako příklad mohu jmenovat situaci, kdy jsme s mnoha dalšími kolegy stavěli barikádu, kterou posléze sami aktivisté z Block G8 začali rozebírat.

Následující den (7.6.) se scénář opakoval až na to, že např. velká skupina s kempu Reddelich byla zablokována policií a posléze skrápěna vodními děly, přestože nebyla nikterak militantní. Různým afinitním skupinám se povedlo nakrátko zablokovat místo summitu.

Poslední den summitu probíhaly jen menší blokády a velká demonstrace v Rostocku. Ta však již nebyla tak početná jako demonstrace předchozí.

Blokáda summitu G8

Přínos protestů do budoucna

Nakonec bych rád rozebral, v čem vidím největší přínos letošních protestů proti summitu G8 pro budoucnost

a) Být připravenější než policie - protesty proti summitu G8 jasně ukázaly, že je možné po pečlivé přípravě policii, která je především v technické přesile, několikrát překvapit. Je nutné si jen předem říci, za jakým účelem akci dělám a co je od policie možné očekávat.

b) Komunitní způsob soužití je možný - dosud jsme v ČR nezažili situaci, kdy tisíce lidí jsou schopné vedle sebe žít na principu konsensu, svobody a tolerance. Protesty nám díky kempům jasně ukázaly, že je to možné. Problémy se samozřejmě vždy objeví, ale musí se společně řešit.

c) Subkultury jsou potřeba - jasně se ukázalo, že do protestů je možné (a je to i přínosné) zapojit lidi z nejrůznějších subkultur. Jedině pak jde vytvořit masové protesty a hnutí.

d) Vznik velkého protestního hnutí - ukázalo se, že např. vznik iniciativy Ne základnám je trvalý trend poslední doby. Protestní hnutí se začíná sjednocovat v určité iniciativy a projekty. Je nutné si tedy říci otázku, zda-li bychom se měli i my, anarchisté, stát součástí takových iniciativ a projektů, za jakých podmínek a případně, jakou bychom v nich měli hrát roli.