Připravovaný leták ČSAF na antifašistickou blokádu 10.11.2007.

Další průvod nacistů

Mysleli jste si, že problémy s fašismem a nacismem skončily před více než šedesáti lety, s pádem Mussoliniho a Hitlera, osvobozením okupovaných území a otevřením koncentračních táborů? Rádi bychom si to mysleli také, ale realita nám naneštěstí vstříc nevychází. Přibývá lidí, pro které představují nacističtí vůdci idoly, které je potřeba v mezích možností napodobit. „Žádný holocaust nebyl,“ tvrdí nám s kamennou tváří kolosální historický nesmysl – jako kdyby chtěli říct: „Hitlerovi se to nepovedlo, skutečný holocaust uděláme až my.“ Zatím „alespoň“ napadají Romy, alternativní mládež, cizince, homosexuály, Židy… každého, kdo se jim nelíbí. Ti, kteří za jejich násilí zaplatili životem, se už počítají v řádu desítek.

Je to logické – žijeme v systému, který rozděluje lidi a staví proti sobě. Nemáme se cítit jako lidé, ale jako občané jednotlivých států patřící do „vyspělého západního světa“. Neonacisté se svým hloupým rasismem a podivnou představou o „nadlidech“ vlastně jen přehánějí oficiální ideologii, která staví na síle, úspěchu a výlučnosti Západu. Kult nejrůznějších celebrit se snadno přehoupne v kult vůdce. Kapitalistický systém, který počítá s nezaměstnaností a existencí „zbytečných“ lidí, navíc vytváří ideální „lidské zdroje“ pro různá neonacistická hnutí.

Najednou se staráte, páni politici?

O demonstraci proti neonacistům je nečekaný zájem. Účast přislíbily celebrity, poslanci koaliční i opoziční, novináři, mravokárci, občanští aktivisté… Antifašismus se protentokrát stal trendy. Ti, které by dříve ani nenapadlo přijít si pro ránu policejním pendrekem na antifašistickou demonstraci, se najednou mohou přetrhnout, aby si zapózovali před kamerami. Zvláště to zaráží u politiků. Vždyť právě oni jsou zodpovědní za toleranci policie k neonacistickému hnutí, za házení fašistů a antifašistů pod stejnou nálepku „extremismu“, za špatně vyšetřené rasistické vraždy. Změní se snad něco z toho? Ale kdepak, politici se po ulovení několika fotografií na prvních stranách vrátí do svých kanceláří, neonacisté, pokud nebudou moc provokovat, budou opět tolerováni, a pro opravdové antifašisty zase začnou všední dny, kdy mohou od policie a médií očekávat stejný přístup jako nacisté, přístup, který symbolizuje společná nálepka „extremismu“.

To, jak se páni politici starají o odpor proti rasismu, jsme už jednou viděli. Je tomu deset let, co byl v listopadu 1997 zavražděn súdánský student a přední politici vystupovali na antirasistické demonstraci. Churchillovo náměstí odměňovalo jednotlivé stranické předáky potleskem a oni slibovali a slibovali, až se jim od úst prášilo. Když v následujícím roce došlo k nebezpečnému propojení ultrapravičáků a sjednocení rasisté vyšli do ulic, už politiky najednou nebylo slyšet. Jen jejich policie vždy pohotově rozehnala demonstraci antifašistů, aby náhodou neonacistům nepřekáželi. Žádná velká demonstrace s řečnícími politiky se už nekonala, když došlo k dalším rasistickým vraždám – asi proto, že tentokrát byli oběťmi „pouzí“ Romové.

Antifašismus vypadá jinak

Zkrátka: Máte, co jste chtěli, páni politici. Přestaňte nám tu vyprávět, jak moc jste proti fašismu a neonacismu. Víme, že antifašismus není o natřásání se před televizními kamerami. Víme, že vaše slova mají stejnou váhu jako plat vašich expertů na public relations. A jste zvědaví, jestli na příští akci pošlete proti antifašistům zase své zásahové policejní jednotky a jestli v příští výroční zprávě o extremismu budeme figurovat hned vedle neonacistů.

Skutečný antifašismus se nesoustředí na jeden den mediálního humbuku. Jsme tu, jako jsme byli v lednu v Otrokovicích, v únoru v Berouně, v dubnu v Přerově, v květnu v Praze, jako jsme protestovali proti fašismu kdekoli se objevil a jako proti němu budeme protestovat příště. Antifašismus má smysl jako dlouhodobá aktivita, spojená i s hledáním příčin fašismu a neonacismu a v prosazování takových hodnot, na nichž lze postavit společnost, v níž už pro mladé lidi nebude zajímavý rasismus a demagogie. Hodnoty jako rovnost proti soupeření a vůdcovskému kultu, svoboda proti autoritářství a solidarita proti boji kdo s koho.


Leták k tisku ZDE