Poslední dobou je obtížné otevřít noviny, ve kterých by nefigurovaly strašidelné články o globálním oteplování nebo o nadcházející enviromentální katastrofě. Podstata výpovědí dosvědčujících globální oteplování je přesvědčující. Vždyť spousta lidí nese důsledky v podobě extrémních rozmarů počasí. Znepokojeny jsou dokonce i „osobnosti“ s Al Goreovou „Nepohodlnou pravdou“ a noviny jako Independent prezentující série alarmujících statistik s emotivními nadpisy. Není pochyb, že planeta je vystavena vážné hrozbě, jak ostatně potvrdila i nedávná zpráva Spojených národů a jejich Výboru pro změnu klimatu (Climate Change Panel Report). Roky pustošení přírodních zdrojů, kombinované se zamořováním půdy, vody a vzduchu si vybírají svou daň, kterou neprovázejí žádné snahy o změnu. Neudržitelný ekonomický růst, poháněn konkurencí a závody o zisk, je jednoduše kořenem problému – s 80% světové průmyslové produkce, kontrolované pouhým tisícsícem mamutích korporací.

„25% světové populace produkuje 75% světového znečištění“ (Guardian Weekly, 2002)

Neudržitelný ekonomický růst je součástí kapitalistického systému, který posluhuje krátkodobým zájmům hrstky privilegovaných a nebere ohledy na dlohodobé nároky na přežití ostatních. Polovina světové populace přežívá s méně než dvěma dolary na den. Nejbohatších 20% populace konzumuje 86% světových zdrojů. Kapitalistická produkce není určena pro ty, kteří ji potřebují, ale pro ty, kteří jsou za ni schopni zaplatit. Velkým problémem západních zemí je bezbřehá konzumace. Odhaduje se, že pokud by zbytek světa v konzumaci následoval vzor Velké Británie, potřebovali bychom 3 planety. Za tím vším vězí vytrvalé odlesňování, intenzivní zemědělství a znečišťování. Globálně se chudí lidé stávají obětmi enviromentální nespravedlnosti. Ekonomicky zanedbané oblasti ve Spojeném království (United Kingdoom) trpí znečištěním, produkovaným průmyslem a dopravou. Po celém světě jsou pracující vystaveni nebezpečným materiálům a riskantním formám výroby, zvláště v oblastech kde nefungují odbory, nebo kde je sebeorganizování potlačováno silou. 99 lidí ze 100, kteří zemřeli při pohromách způsobených změnami klimatu v poslední dekádě 20. století, pocházelo z chudých zemí. Na druhou stranu ¾ skleníkových plynů produkují bohaté průmyslově rozvinuté státy. (Friends of the Earth, 2006)

Instituce jako Světová banka a Mezinárodní měnový fond financují v rozvojových zemích projekty na výstavbu ropovodů, dolů a přehrad, které ohrožují prostředí a živobytí domorodců a zdejší přírodní zdroje. Malé země a drobní obchodníci jsou paušalizováni pravidly Světové obchodní organizace jako překážky „volného trhu“. Tyto nevolitelné struktury (SB, MMF, SOO) vyprodukovala agenda globálního kapitalismu a korporace, které ho řídí. Lokální konflikty a hamižný hon za ziskem, jsou na denním pořádku v zápasu o kontrolu nad ubývající zásobou ropy, vody a dalších přírodních zdrojů. Paralerně, se zvyšováním nestability regionů a destrukcí přírodních zdrojů, rozšířil globální kapitalismus propast mezi bohatými a chudými. Důsledkem této propasti umírá denně 24 000 lidí hladem. Rozdíl v příjmech mezi nejbohatšími a nejchudšími státy byl 3 ku 1 v roce 1820, 35 ku 1 v roce 1950, 44 ku 1 v roce 1973 a 72 ku 1 v roce 1992.

Jonathon Porritt z Friends of the Earth v roce 2006 napsal, a v novinách The Independent publikoval, esej s názvem: „Jak může kapitalismus zachránit planetu“. Další „liberální“ kapitalisté se dožadují omezení a kontroly korporací, aby je přiměli k větší sociální a enviromentální odpovědnosti. Někteří chytrolíni si dokonce myslí, že vše co potřebujeme udělat pro záchranu planety je: nakoupit úsporné žárovky, méně používat automobil a recyklovat odpad. Nepodléháme podobným iluzím ani klamům. Natřít problém na zeleno nestačí.

„99 lidí ze 100, kteří zemřeli při pohromách způsobených změnami klimatu v poslední dekádě 20. století, pocházelo z chudých zemí. Na druhou stranu ¾ skleníkových plynů produkují bohaté průmyslově rozvinuté státy.“ (Friends of the Earth, 2006)

Starsi nalepka CSAF Slovensko Ekonomický rozvoj v Indii, Číně a v celém průmyslovém světě klade větší a větší požadavky na přírodní zdroje, které už dnes podléhají devastaci. Půda, voda a ovzduší trpí stále větším znečištěním. Čas běží a Kyótský protokol je bezzubý. Planeta dokáže uspokojit potřeby všech lidí, ale nedokáže uspokojit chamtivost korporací, politiků a obchodních lobbystů, kteří tvoří kořeny problémů jako jsou globální oteplování, chudoba a válečné konflikty. Podporujeme zdola organizované skupiny a všechny, kteří protestují proti tomuto šílenství. Společenská změna o kterou usilujeme by měla být založená na systému produkce a výměny, kterou nebudou řídit krátkodobé zisky, ale kolektivní potřeba. Pracující a komunity by se měli podílet na rozhodování: co bude vyrobeno a jakým způsobem. V takové společnosti se obejdeme bez neudržitelných životních stylů a technologie působící ekologické škody budoucím generacím budou patrně zamítnuty. Rozhodnutí budou přijímána kolektivně a budou se na nich podílet mezinárodně propojené lokální komunity, které jsou schopny nést odpovědnost za vzácné přírodní zdroje. Bude praktikována komplexní recyklace, využívání obnovitelných zdrojů a úspora energie. Kolektivní vlastnictví přírodních zdrojů bude znamenat snížení konzumu a devastace intenzivní produkcí a zemědělstvím dneška. Uplatněním těchto principů dosáhneme udržitelného života, který se značně ličí od kapitalismu natřeného na zeleno. Pouze svržením mocipánů a vybudováním světa založeného na solidaritě, a ne hamižnosti, můžeme zajistit budoucnost naší planetě.

zdroj: www.direct-action.org.uk