Nasledujici text bude mozna ctenarum a ctenarkam cizi a povede k udivu, co vubec dela na anarchistickych strankach. Jedna se nicmene o zajimavy dokument z dejin hnuti pracujicich a kritiky politiky. Jeho autor, puvodne socialisticky poslanec a pozdeji stoupenec bolsevismu a ruske revoluce jej napsal roku 1920, kdy byl na pul cesty mezi bolsevismem a novou teorii, ktera reflektovala zkusenost nemecke revoluce – komunismem rad.

Nasledujici text bude mozna ctenarum a ctenarkam cizi a povede k udivu, co vubec dela na anarchistickych strankach. Jedna se nicmene o zajimavy dokument z dejin hnuti pracujicich a kritiky politiky. Jeho autor, puvodne socialisticky poslanec a pozdeji stoupenec bolsevismu a ruske revoluce jej napsal roku 1920, kdy byl na pul cesty mezi bolsevismem a novou teorii, ktera reflektovala zkusenost nemecke revoluce – komunismem rad.

V textu nalezneme velmi tvrdou kritiku stranictvi – ale samozrejme doplnenou spoustou deterministickych poznamek o tom, jak az do urciteho stadia vyvoje kapitalismu byly strany nutne, a rovnez elitarskych reci o proletarskem predvoji. I presto – a do jiste miry prave proto - se jedna o text, ktery stoji za zamysleni.

Clanek byl puvodne prelozen jako soucast rozsahlejsiho vyboru praci komunistu rad, ktery snad za nejakou dobu spatri svetlo sveta v tistene podobe.

(editor stranek www.csaf.cz)

I.

Parlamentarismus se objevil s prichodem vlady burzoazie. S parlamenty se dostavily politicke strany.

V parlamentech nalezla burzoazni epocha historickou zapasnickou arenu svych prvnich stretu se slechtou a korunou. Politicky se organizovala a vytvarela legislativu v souladu s potrebami kapitalismu. Ale kapitalismus neni necim homogennim – ruzne vrstvy a zajmove skupiny v ramci burzoazie proklamovaly pozadavky odlisne povahy. Aby byl tento spor vyresen, byly vytvoreny strany, ktere vysilaly sve zastupce a cinitele do parlamentu. Parlament se stal forem, mistem pro vsechny boje o ekonomickou a politickou moc, nejdrive o moc nad zakonodarstvim, ale pak – s parlamentnim systemem – i o vladni moc. Avsak parlamentni a stranicke boje jsou pouze slovnimi bitvami. Programy, zurnalisticke polemiky, pamflety, zpravy ze schuzi, rezoluce, parlamentni projevy, rozhodnuti – sama slova. Jestlize byl parlament postupem casu omezen na recnicke hokynarstvi, pak strany byly od prvopocatku pouhymi stroji na pripravu k volbam. Nebylo vubec nahodou, ze byly puvodne oznacovany za “volebni sdruzeni”.

Burzoazie, parlamentarismus a politicke strany vzajemne a na oplatku podminovaly jeden druheho. Kazdy z nich je soucasti ostatnich. Zadny neni myslitelny bez tech druhych. Predstavuji znaky politicke fyziognomie burzoazni soustavy, burzoazne-kapitalistickeho systemu.

II.

Revoluce roku 1848 byla zarazena od sameho pocatku. Ale ideal burzoazni ery, demokraticka republika, byla zalozena. Burzoazie, neschopna a od prirozenosti malomyslna, nevynalozila zadnou silu a neprokazala zadnou vuli, aby dosahla tohoto idealu bojem. Ponizene se podrobovala korune a slechte, spokojila se s pravem ekonomicky vykoristovat masy a redukovala parlamentarismus na frasku.

Pro delnickou tridu to vyustilo v nezbytnost vysilat do parlamentu sve zastupce. Ti pak prevzali demokraticke pozadavky z proradnych rukou burzoazie. Vykonali pro ne energickou propagandu. Snazili se prosazovat legislativu. Socialni demokracie za timto ucelem vytvorila minimalni demokraticky program: program okamzitych a praktickych pozadavku pro burzoazni obdobi. Jeji parlamentni cinnost byla predepsana timto programem a ovladana snahou dosahnout na zakonnem manevrovacim poli vyhod pro pracujici tridu a jeji politickou cinnost skrze rozsirovani a dohotoveni liberalne-burzoazni formalni demokracie.

Kdyz Wilhelm Liebknecht navrhl zustat mimo parlament, selhal v pochopeni historicke situace. Pokud socialni demokracie chtela jednat jako politicka strana, musela vstoupit do parlamentu. Nebyl tu zadny jiny zpusob, jak jednat politicky a byt efektivni.

Kdyz se syndikaliste odvratili od parlamentarismu a hlasali antiparlamentarismus, delalo to cest jejich pochopeni narustajici marnosti a zkorumpovanosti parlamentniho postupu. Ale v praxi ocekavali od socialni demokracie neco nemozneho: zadali, aby zaujala pozici v rozporu s historickym imperativem, tedy aby se zrekla sama sebe. Socialni demokracie tento nazor nemohla prijmout. Nalezela do parlamentu, protoze byla politickou stranou.

III.

Komunisticka strana Nemecka (KPD) se take stala politickou stranou, stranou v historickem smyslu, jako burzoazni strany, jako Nemecka socialne-demokraticka strana (SPD) a Nezavisli socialni demokrate (USPD).

Vudci maji hlavni slovo. Mluvi, slibuji, pritahuji pozornost, narizuji. Masy, pokud se vubec objevi, jsou postaveny pred hotovou vec. Musi se zaradit do utvaru a pochodovat stejnym krokem. Musi verit, byt zticha a platit. Musi dostat sve rozkazy a instrukce a plnit je. A musi volit!

Jejich vudci se chteji dostat do parlamentu. Maji tedy byt zvoleni. Pak, zatimco masy zustavaji v tiche oddanosti a verne pasivite, vudci delaji vysokou politiku v parlamentu.

KPD se take stala politickou stranou. Take chce vstoupit do parlamentu. Vedeni KPD lze, kdyz presvedcuje masy, ze chce vstoupit do parlamentu jen proto, aby ho znicila. Lze, kdyz tvrdi, ze nechce v parlamentu vykonat zadnou pozitivni parlamentni praci. Neznici parlament: nemuze a ani to nechce! Bude, musi a chce delat v parlamentu “pozitivni praci! Z toho zije. Stala se parlamentni stranou jako jakakoli jina; stranou kompromisu, oportunismu, kritiky a slovniho klani; stranou, ktera prestala byt revolucni.

IV.

Presvedcete se sami! Vraci se do parlamentu. Uznava odbory. Sklani se pred demokratickou ustavou. Uzavira mir s vladnoucimi mocemi. Ma sve misto na poli prirozene mocenske rovnovahy. Podili se na praci narodni a kapitalisticke obnovy.

Jak se lisi od USPD? Kritizuje namisto odmitani. Stavi se do opozice namisto provadeni revoluce. Vyjednava namisto cinu. Tlacha namisto boje. Prestala tedy byt revolucni komunistickou organizaci. Stala se socialne-demokratickou stranou. Jen nekolik nuanci ji odlisuje od Scheidemannu (SPD) a Daumigu (USPD). Predstavuje poporodni zbytky po USPD. Brzy se stane vladni stranou vedle stran Scheidemanna a Daumiga. A to bude jeji konec!

V.

Presto masam zustava utecha – vzdy existuje opozice! Tato opozice se neucastni pochodu do kontrarevolucniho tabora. Co mohla delat? Co udelala? Shromazdila se a sjednotila v politicke organizaci. Bylo to nutne?

Politicky nejvyspelejsi, odhodlane revolucni a aktivni zivly maji za ukol zformovat falangu revoluce. Tento ukol mohou splnit pouze ve falanze, to jest v sevrenem utvaru. Predstavuji elitu revolucniho proletariatu. Z jednoty ziskavaji rostouci silu a prohlubujici se uvedomeni. Jakozto predvoj proletariatu se tem, kdo vahaji a nemaji jasno, jevi jako odhodlani k cinu. V rozhodujicich okamzicich vytvareji magneticke centrum veskere aktivity. Jsou politickou organizaci, ale ne politickou stranou, ne stranou v tradicnim smyslu.

Nazev Komunisticka delnicka strana (KAPD) je posledni vnejsi pozustatek – brzy postradatelny – tradice, ktera nanestesti nemuze byt jednoduse vymazana z politicke masove ideologie, jeste vcera zive, dnes zastarale. Ovsem tento pozustatek bude take zlikvidovan.

Organizace komunistickeho predvoje revoluce si nemuze dovolit byt beznym druhem strany, pod trestem vlastniho padu, pod trestem nasledovani osudu, ktery nyni pripada KPD.

Doba zakladani stran skoncila, protoze epocha politickych stran obecne je prekonana. KPD predstavuje posledni stranu. Jeji bankrot je nejostudnejsi, jeji konec nanejvys nedustojny a neslavny… Ale co se stane s opozici? A co se stane s revoluci?

VI.

Revoluce neni zalezitosti strany. Vsechny tri socialne-demokraticke strany (SPD, USPD, KPD) trpi falesnou predstavou, kdyz povazuji revoluci za zalezitost strany a prohlasuji vitezstvi revoluce za svuj stranicky cil. Revoluce je politickou a ekonomickou zalezitosti proletarske tridy jako celku. Pouze proletariat jako trida muze vest revoluci k vitezstvi. Vse ostatni je povera, demagogie a politicke sarlatanstvi. Zasadni je chapat proletariat jako tridu a podnecovat jeho aktivitu na co nejrozsahlejsi zakladne a v co nejsirsim ramci.

Proto se musi vsichni proletari pripraveni k revolucnimu boji shromazdit na pracovisti v revolucnich zavodnich organizacich a uvnitr Vseobecneho delnickeho svazu (AAU), bez obav z toho odkud pochazeji a z jakeho tabora se rekrutuji.

AAU neni pro kdekoho, neni to smichanina ani nahodna hromada. Predstavuje souhrn vsech proletarskych elementu pripravenych k revolucni cinnosti, ktere se vyslovuji pro tridni boj, system rad a jejich diktaturu. Je to revolucni armada proletariatu.

Tento Vseobecny delnicky svaz je zakorenen v tovarnach a vyviji se v prumyslovych odvetvich zdola, na federalni zakladne s nadstavbou udrzovanou v celku organizacne, pomoci soustavy zavodnich duverniku. Vyrusta zdola, od pracujicich mas, smerem vzhuru. Jako svalstvo a krev proletariatu logicky zvysuje silu pri akcich mas probuzenych zhnoucim dechem revoluce. Neni vytvorem nejakych vudcu, neni sikovne navrzenou konstrukci. Neni ani politickou stranou s parlamentnim klabosenim a placenymi byrokraty, ani odborovym svazem. Je to revolucni proletariat.

VII.

Takze co bude KAPD delat? Bude vytvaret revolucni tovarni organizace. Bude propagovat Vseobecny delnicky svaz.Tovarna za tovarnou, jedna hospodarska oblast za druhou, AAU bude formovat kadry revolucnich mas, dvojnasob je vzdelavat, posilovat a povzbuzovat je pro rozhodujici boj, dokud nebude moci byt porazen kazdy odpor hrouticiho se kapitalismu.

Tim, ze osvobodi bojujici masy od ctizadostivych a zradnych vudcu, AAU je bude inspirovat k duvere v jejich vlastni silu, coz je zarukou kazdeho vitezstvi.

Z tohoto Vseobecneho delnickeho svazu, ktery zacina v tovarnach, pak stoupa na uroven hospodarskych oblasti a nakonec se rozsiruje pres celou zemi, vykrystalizuje komunisticke hnuti.

Nova komunisticka „strana“ , ktera uz neni stranou, ale ktera je – vubec poprve – komunisticka! Srdce a hlava revoluce!

VIII.

Predstavme si tento proces konkretnim zpusobem. V tovarne je dve ste muzu. Nekteri z nich patri k AAU a agituji pro nej, nejdrive bez uspechu. Nicmene hned dalsi boj, v nemz odbory prirozene selzou, kletbu zlomi. Brzy sto lidi prestoupi k AAU. Mezi nimi je dvacet komunistu, ostatni jsou z USPD, syndikaliste a neorganizovani. Na pocatku USPD vzbuzuje nejvetsi duveru. Jeji politika ovlada taktiku boju, k nimz dochazi v tovarne. Cim vice casu ubehne, tim vice se politika USPD ukazuje jako spatna, nerevolucni. Duvera, kterou delnici maji k USPD, klesa. Politika komunistu se stane obecne prijimanou. Z dvaceti komunistu v podniku jich je padesat, pak sto a vic. Komunisticka skupina politicky kontroluje celou tovarnu a urcuje taktiku AAU, urcuje boj za revolucni cil. To se deje jak v malem, tak ve velkem meritku. Komunisticka politika se siri od tovarny k tovarne, po hospodarskych oblastech. Komuniste se sami prosazuji, ziskavaji vedeni, stavaji se hlavou, mozkem, vedouci ideou.

Z takovych komunistickych bunek v tovarnach, ze sekci komunistickych mas v hospodarskych oblastech se samo vytvori – pri vystavbe soustavy rad – nove komunisticke hnuti.

Pokud se jedna o „zrevolucionizovani“ odboru nebo o jejich „obnovu“ – jak dlouho by takovy proces trval? Roky? Desitky let? Snad do roku 1926? V zadnem pripade! Cilem neni rozlozit, svrhnout a znovu vystavet v nove podobe hlineneho obra odboru s jeho konfederaci o sile sedmi milionu clenu.

Cilem – v prumyslu, ve spolecenskem vyrobnim procesu a vysledne pro rozhodnuti v revolucnim boji – je drzet v rukou paku v rozhodujicich tovarnach. Paku, se kterou muze byt kapitalismus celych odvetvi, celych hospodarskych oblasti prevracen naruby. Na mistech, kde snad muze odhodlana vule k cinu v jedine tovarne predcit provedeni cele generalni stavky. Kde David z tovarny porazi Goliase odborove byrokracie.

IX

KPD prestala ztelesnovat komunisticke hnuti v Nemecku. Klidne se muze nadale hlasit k Marxovi, Leninovi a Radkovi! Tvori pouze posledni clanek jednotne fronty kontrarevoluce. Brzy se predstavi v prekrasnem souladu s SPD a USPD v ramci jednotne fronty „ciste socialisticke“ delnicke vlady. Jeji prohlaseni, ze je „loajalni opozici“ ve vztahu k stranam vrazdy a zrady pracujicich, bylo prvnim krokem. Jeji zreknuti se boje za revolucni vymyceni Ebertu a Kautskych („Rote Fahne“, tiskovy organ KPD z 21. brezna 1920) uz predstavuje tiche spojenectvi. Ebert – Kautsky – Levi. Posledni stadium skomirajiciho kapitalismu. Posledni „politicka pomoc“ pro nemeckou burzoazii. Konec.

A take konec stran, stranicke politiky, stranickych lzi, stranicke zrady.

A novy zacatek predstavuje komunisticke hnuti, Komunisticka delnicka strana, revolucni zavodni organizace sjednocene ve Vseobecnem delnickem svazu, revolucni rady, revolucni kongres rad, revolucnich vlada rad, komunisticka diktatura rad.

Original byl publikovan 1920.

Preklad Ondrej Slacalek a Kurt Weisskopf.