Roku 1427 došlo u Tachova k bitvě, při níž byli těžkoodění rytíři rozdrceni silami husitských selskoplebejských mas. Na sklonku července 2005 proběhla na louce na Tachovsku jiná bitva, při níž prožili fiasko jiní těžkooděnci.

Nenechali se mlátit

Policie účastníky pokojné taneční slavnosti surově bila a mnohé zranila. Do uzavřeného prostoru aut házela slzný plyn, kterým ani jinak „nešetřila“, jak se lakonicky vyjádřil jeden novinář. Tonfy, plyn a skutečný ohňostroj policejní pyrotechniky – stát ukázal, zač je ho loket. To ale není tak podstatné. Podstatné je, že se technaři a technařky nenechali mlátit a násilí policie se aktivně bránili.

A to, k čemu došlo, nelze popsat jinak než jako naprostý neúspěch policie – lidé se museli postavit proti státu, který je bil, a byli dvě hodiny schopni odolávat násilí tisícovky jeho špičkově vycvičených a vyzbrojených mužů. První policejní zákrok skončil neúspěchem – policie prošla z jedné strany louky na druhou, účastníci a účastnice se byli schopni vrátit na místa, která vyklidila.

To, že se pod rouškou noci a po dešti pomstila a tanečníky a tanečnice brutálně vyhnala, na věci nic nemění. Sobotní odpoledne bylo porážkou státu, jehož je policie ozbrojenou složkou.

Pochopitelně, velká část účastníků to tak nevnímá. Označují policii za „gestapo“ a srovnávají ji s mlátičkami z Národní třídy 1989. Nechápou, že takto brutální je k nim policie, kterou sami platí ze svých daní, že se k nim takto chová stát, jehož jsou občany.

Nevěřit politikům

Jenže stát není pospolitostí svých občanů, ani akciovou společností daňových poplatníků. Stát je Policajt, který brání Vlastníka, a dále sociální vztah, který vede k tomu, že tento policajt je většinou uposlechnut. Kultura, která má potenciál odporu a je rozvíjena pro radost z tvořivosti, ne pro zvyšování zisků různých vlastníků, bude vždy pro tento sociální vztah hrozbou. Neustále se bude stoupencům a stoupenkyním takové kultury předhazovat, že škobrtli o ten či onen soukromý pozemek a že svou hudbou ruší obyvatele blízkých míst. V zemi, jako je Česká republika, neutečou před jednotlivými vlastnickými nároky ani před předsudky. Mohou s nimi ale bojovat, neposlouchat policajty, co nejvíc se vyhýbat placení daní a nevěřit politikům, i kdyby byli sebeúlisnější.

Pokud se nezkomercionalizuje, nebude mít sponzory a mediální partnery, pokud zůstane alternativou, bude CzechTek pro stát vždycky hrozbou. Nezáleží na tom, jestli bude u moci Paroubek s Bublanem, Klaus s Langrem, Němec s Karáskem, Patočka se Štětinou či Cibulka se Šináglem. Ať už budou u moci modří, rudí, růžoví, zelení nebo třeba fialoví se žlutými puntíčky, vždycky tu budou muži v černém. Protože stát bez policie není představitelný. CzechTek 2005 ovšem ukázal, že se této policii lze bránit. Doufejme tedy, že se od technařů a technařek poučí ekologické iniciativy, aktivity za práva menšin či hnutí pracujících – a že budou propříště státu čelit společně.